Zadání semináře
Vyberte si jedno ze zadání níže a to zpracujte.
1. Stvořte báseň na téma Šedivák (Brockenské strašidlo). Co v ní budete přesně popisovat, je zcela na vás. (minimálně 20 veršů)
2. Nebo napište příběh na stejné téma. (minimálně 3 palce textu)
3. Vyfoťteminimálně 3 různé fotografie hry světla a stínů. Ke každé fotografii připište krátký komentář, na co že se to dívám.
4. Inspirujte se vším, co jsme si o Šedivákovi dnes řekli, a své představy mi nakreslete.
Vypracování
Šedivák (příběh)
Paní Niamh se vydala na svou pravidelnou procházku. O té nehody, jak tehdy uklouzla na posledním náledí, co se na jaře ještě udělalo, ji už kyčel bolet nepřestal, ale pokud chodila každý den na procházku, bolest byla jen mírná. Procházela vždycky cestou vinoucí se mezi zahrádkami domů ve vsi, pak podél útesů nahoru, k pobřeží. Až dolů k vlnám to bylo prudký sešup, ale tady nahoře se vinula pěkně ušlapaná pěšina, kde příjemně zafukoval vítr a bylo tam dost kamenů, na které se mohla Niamh posadit, kdyby ji v boku píchlo až moc.
Bylo pozdní září a ještě ještě začátkem týdne svítilo slunce tak jasně a vzduch byl tak horký, jako by léto ještě nehodlalo předat vládu podzimu, ale dnes bylo nebe šedé. Niamh si povzdechla, když si přes ramena přehazovala šál. První ryze podzimní den je to a jí přišlo toto roční období vždycky trochu smutné. Ale kdyby si procházku odpustila a celý den raději rozjímala o toku času a bytí, dostaví se bolesti, které by ji sužovaly mnohem víc než trocha melancholie.
Když se dostala ze vsi, všimla si, že je obzor šedý, jako by se ztrácel v mlze. Nedaleké pobřeží už bylo zahalené do mlhy a Niamh byla ráda, že si šál vzala. Podzimní mlha umí být studená, po letním teplu jsou její všetečné bílé prsty nepříjemně chladné.
Když byla zhruba v půli cesty k velkému kameni, u kterého se obvykle obracela a vydávala se na zátky, mlha kolem ní vířila ve svých cárech. Nebyla tak hustá, aby se viditelnost zkrátila na pár metrů, ale všechno zahaloval opar a kusy se mlhy se povalovaly a vlnily jako veliká chapadla. Niamh ještě nezažila podzim, který by se bez takových mlh obešel, takže ji to nijak neznepokojovalo. Když se posadila na jeden kámen, co tu sloužil jako sedátko, kam až paměť sahala, ucítila vzdálenou vůni kouře pálené rašeliny. Pobaveně nad tím zakroutila hlavou. Jistě, dnešek byl chladný, ale zatápět kamna už v září? Lidé jsou dnes tak zhýčkaní! To za jejích mladých let nebývalo.
Byla už na dohled onoho kamene, u kterého se vydávala na zpáteční cestu, když měla neodbytný pocit, že za ní někdo jde. Neslyšela jediný zvuk, ale přesto se ohlédla. Cesta za ní byla liduprázdná. Jen vůně kouře byla cítit poněkud intenzivněji. Niamh pomalu zakroutila hlavou, muselo se jí něco zdát. V duchu si vynadala do starých hlupaček. Nebude přece bláznit kvůli mlze. Ale s každým krokem byl pocit, že tu není sama, stále více vtíravý. Jako kdyby ten někdo, kdo se za ní tiše krade, natahoval ruku a už už se dotkl jejích zad. Ohlédla se přes rameno, ale viděla jen pár vírů mlhy.
Doufala, že cesta domů bude už bez problémů. Půjde přece tím směrem, odkud tušila neviditelného společníka, takže už ho nebude mít za zády. Doufala ale marně, pocit cizí přítomnosti jen a jen sílil a postarší dámu tížil stále víc. Když se blížila ke vsi a svému domu, funěla a pochodovala tak rychle, že kdyby zrychlila jen o kousek, byla by utíkala. Srdce jí tedy rozhodně bušilo, jako kdyby celou cestu pelášila jako o život.
Jen co za sebou zavřela dveře domu, opřela se o ně zády a poslouchala. Nic. Nedovedla odhadnout, jak dlouho tam stála, ale půl hodiny to být klidně mohlo. Neslyšela ani jeden jediný neobvyklý zvuk. Nakonec se v duchu proklela, že jí na stará kolena začíná šplouchat na maják, a šla si uvařit hrnek silného, horkého čaje. Nicméně když šla později spát, nezapomněla se pomodlit a na práh dveří pro všechny případy nasypala trochu soli. Její babička říkala, že sůl nemohou zlé síly překročit.
Když druhý den rána Niamh vstala a šla si udělat snídani, musela s povzdechem vyhodit zbytek jídla, co si včera uvařila. Nikdy nevařila jenom tolik, kolik k obědu snědla, vždy jí zbylo dost ještě k večeři nebo snídani druhý den. Dnes ale shledala, že se na kaši udělala plíseň. Když zbytky vyhazovala, jen and tím nevěřícně kroutila hlavou. V takovém stavu by čekala jídlo po týdnu, ne jen přes noc. Když pak zjistila, že jí navíc i zkyslo mléko, začalo v ní hlodat podezření, že to není samo sebou.
Oblékla se a vydala za dům, aby zkontrolovala rašelinu připravenou v přístěnku. Dnes nebylo po mlze ani památky a i slunce vykukovala z mraků, ale dříve či později se ochladí natolik, aby si potřebovala zatopit. Jenže rašelina byla špatná. Dobře McLeodovic chlapci zaplatila a věděla, že jí navozil kvalitní, pěkně vysušené kousky. Teď už si s ní ale rozhodně nezatopí. Doufala jenom, že se tím ten mizera pobavil dost, aby jí už dal pokoj. Teď už neměla pochyb, proč cítila včera v mlze kouř, nebo proč měla tak nepříjemné pocity. Niamh na své procházce potkala Šediváka.
S pozdravem,
Vilja C. Dechant
Havraspár
