Zadání domácího úkolu

Cirkus už sehrál představení. Jak dopadlo? Jak se vztahy v cirkuse změnily od vaší poslední návštěvy? Jen to utíkejte zjistit, šup!

Do úkolu mi společně s vypracováním překopírujte / pošlete jako obrázek zadání vašeho úkolu prosím. 

Vypracování

Vypili jste mnoholičný lektvar (student) / Byli jste očarováni (studentka) s cílem dělat volavku. Vaším úkolem je se projít mezi maringotkami, nahlédnout do stanů a tvářit se, že jste Arkáno. Měli byste proto sepsat report ze své hlídky. Všimli jste si něčeho podezřelého? Myslíte si, že víte, kdo je oním tajným pozorovatelem? Nebo jste celou hlídku strávili dumáním, co může před ostatními schovávat Arkáno za tajemství? Nezapomeňte, že příští stáž se hlásíte zase u Arkána!

 

Simsala bim - očarováno! Tož, dovedete si představit, co to v člověku vyvolá, když má poprvé v životě tělo. A ještě k tomu chlapský!!! Chaos, hrůza, děs. Nicméně čas běžel, nebylo zbytí. Mise před očima (konečně to můžu říct!), odvaha v srdci, vykročila jsem vstříc k maringotkám.

A tady byl ten problém. Jak se chodí?

"Ehm, Arkáno," ucedila jsem z podlahy a pohlédla na identickou postavu vedle sebe. "Asi máme problém."

"No to si... co to je?!" rozčílil se a sebral mé malátné tělo. "No tak, postav se!"

"Když... já to neumím!"

"Jak neumíš? Snad si normálně stoupni!"

Takhle mi huboval ještě dobrých pět minut, než mu došlo, že já opravdu neumím chodit. No co se dalo dělat, nic moc. Tu mě napadlo, že přeci nutně nemusím chodit. Stačí se jen pohybovat. Sice bude nenápadnost tatam, ale co už.

"Máte tu létající koberec?"

Za chvíli už se Arkáno šinul i s kobercem tmavě fialové barvy. Rozložil ho přede mě a koberec se sám od sebe vznesl asi metr nad zem.

"Hustý. Tak mě na něj nějak dostaň."

Asi vám ani nemusím vyprávět, jak bizarní podívaná následovala. Odmítala jsem se ovšem cítit provinile, protože za ten narůstající pivní pupek si Arkáno může sám. Po chvílích usilovného snažení dostat mé bezvládné tělo na koberec konstatoval, že opravdu musí pár kilo shodit. Nakonec můj přesun vyřešil známou formulkou Wingardium Leviosa.

Konečně jsem se jakýms takýms způsobem usadila na koberci - řeknu vám, není to vůbec tak snadné, jak by se mohlo zdát! - a nejistě vyplula mezi maringotky.

Zastavit jsem se musela ale hned u prvního okna. Moje tvář! Viděla jsem svoji tvář. Nemotorně jsem zvedla ruku a osahávala, jaké to je, mít nos, jak to bolí, když si šťouchnete do oka a uhodíte se do brňavky. Nevím, co na tom těle všichni vidíte. Ale zpět k vyprávění! Z maringotky po chvíli vyšla naštvaně vypadající Celeste a mračila se na mě.

"Prosim tě, můžeš mi říct, co jako děláš?! Ty mě špehuješ?!"

Ale ne! Vůbec mi nedošlo, že jsem teď vlastně Arkáno. Odkašlala jsem si a snažila se vyplodit něco smysluplného. Než jsem to však stačila vyslovit, Celeste začala ječet a ukazovat na mou hlavu.

"U Merlina! U Merlina! Pomoc!"

Kvapně jsem se podívala zpátky do odrazu v okně a spatřila to, co nebohou Celeste tolik vyděsilo - moje tvář se rozplývala! Tu mi chyběl kus týlu, tady mi zase mizela brada. A  nejen to! Rozplývaly se i konečky prstů, kolena a ehm, vy víte co.

Nojo, mnoholičný lektvar přestává účinkovat! Strávili jsme s Arkánem tolik času snahou o mé zpohybnění, že jsme zapomněli na vyměřený čas pro mou misi.

Kvapem jsem se pokusila zmizet mezi maringotkami, ale bylo pozdě. Cirkusáci vylézali ven a seběhli se ke křičící Celeste. Byla to vskutku prapodivná podívaná, v jejímž středu pluly zbytky Arkánova těla na vznášejícím se koberci.

Jak to Arkáno vysvětlil, to nevím a vědět to raději nechci. Nicméně já doufám, že už této dvojici v budoucnu nebudu muset s ničím vypomáhat - mám dojem, že to navíc nechce už ani jeden z nich.

 

Rozplynutá Nina Yozhinski