Zadání soutěže
Všichni víme, že v každé koleji funguje pro lososy systém patronství. Ale já teď ve snu slyšela pojem patronáda. A protože mám docela živé sny, dlouho mi to rezonuje myslí a já se z neustálého přemýšlení nemohu soustředit na výuku zdejšího žactva! Proto vás žádám o pomoc!
Mám i ve snech slyšiny a není to vůbec patronáda ale hadonáda nebo hadonošáda? Jsem přeci jen ze Zmijozelu, my žádné patronství nevedeme! Anebo to nemá s patrony nic společného a je to nějaká zmrzlinová příchuť, kterou jsem koutkem očka zahlédla při průchodu Příčné? Anebo mám mizernou paměť a bylo to nakonec úplně jiné slovo končící na -áda? Já nevím - a vy?
Vysvětlit (= vymyslet) mi to můžete formou textu (max 20 b/sr za A4), obrázku (15 b/sr), fotografie (8 b/sr) nebo básně (0,5 b/sr za řádek). Kdyby vám jen jedna forma vysvětlení byla málo, můžete je libovolně nakombinovat pochopitelně, ale odměna je pořád max 60 b/sr! Přece jen pouze poučujete učitele o něčem, o čem víte více!
NEBO / A ZÁROVEŇ
Někteří z vás jsou nadaní kouzelníci, vůbec se nebráním, když mě uvedete do hypnózy (dálkově! není čas ztrácet čas!) a zrekapitulujete mi, co se mi vůbec zdálo a proč jsem zaslechla, co jsem zaslechla. Příběh můžete doplnit obrázky, které v mé hlavě uvidíte. Ale nelekněte se - zdávají se mi pěkně bizarní sny!
Budu se těšit, až se dozvím, co se mi vůbec zdálo, nebo co je to ta patronáda. Či se dozvím oboje v jednom vypracování?
Vypracování
Madam, toto zadání je opravdu záludné. Protože vůbec netuším, co to ta patronáda je! Ani neumím hypnotizovat nebo nějak jinak prolamovat paměť, abych aspoň zjistila, v jaké souvislosti jste to slovo slyšela. Udělala jsem si tedy aspoň malý průzkum mezi spolužáky, abych zjistila, zda někdo z nich náhodou neví víc než já.
A pár poznatků jsem posbírala.
Connor je přesvědčený, že jde o lektvar, který sám jednou omylem pozřel. V jeho případě tomu opravdu věřím, vypadá jako člověk, který občas něco omylem pozře – a pak si aspoň zjistí, co to bylo.
Mělo by tedy podle něj jít o lektvar modré barvy, který pro vás (po napití) zhmotní vaše sny. Samozřejmě jen dočasně a zcela nereálně, vidíte je ve svém bdělém snu, nemyslete si, že byste se opravdu brodila po krk v penězích, sníte-li o vlastním pokladu. Ale on prý toužil po kupě sušenek a nakonec měl dojem, že je v nějakém vysněném sušenkářství a všude, kam se podíval, leží sušenky nejrůznějších velikostí, tvarů, barev a složení. Prý i těch vůní bylo tolik, že se mu úplně sbíhaly sliny! Ve skutečnosti ale seděl v kolejce a jen nám slintal na nový koberec...
Rozhodla jsem se tedy, že tuto možnost prověřím. Pátrala jsem v mnoha různých lexikonech lektvarů, ale nikde nic! Nakonec mi to nedalo a začala jsem tedy přemýšlet, kde se k nějakému takovému lektvaru mohl náš Connor asi tak dostat. Muselo to být něco, co vám soví pošta doručí do Bradavic (ne, Connor by si to jistě nemíchal sám), něco, k čemu není potřeba doklad o vaší plnoletosti (kterýžto nemá). A hned mě to napadlo! Co kdyby to bylo něco ze Záškoláckých zákusků? Nebo Od Podivína? Hned jsem si sehnala nabídkové listy zmíněných obchodů a co jsem nenašla? Ano, Patronádu! Prodává ji obchod Od Podivína sídlící v Godrikově Dolu a můžete si ji objednat za pouhé 3 galeony a 5 srpců. No neberte to.
Jelikož jsem slečna Zvídavá, samozřejmě jsem si hned vytvořila objednávku a patřičnou sumu jsem bez váhání zaplatila. Lektvar mi dorazil včera dopoledne a zcela odpovídal Connorovu popisu. Byl krásně modrý (s tyrkysovými odlesky), jakoby jemně zářil a když jste se do něj dobře zadívala, viděla jste v něm podivné obrazy. Viděla jsem tam slunce a hvězdokupy, také pasoucího se jednorožce, nějakou malou vílu, zpěněný mořský příboj a otevírající se lasturu, ve které byla perla! Všechno se podivně rozplývalo, ve skutečnosti to bylo tak prchavé, že jsem si ani nebyla jistá, zda to skutečně vidím – ale přísahám, bylo to tam! Na povrchu pak ještě plavala jakási kvítka, která jste podle návodu měla vypít společně s tekutinou („jelikož výlov by byl stejně nemožný jako nazouvání Popelčiných střevíčků na ruce“), ale ta tam tedy byla celou dobu.
No, co bych to byla za výzkumníka, kdybych to neriskla a nezkusila jsem lektvar vypít. Když už mě stál ty tři galeony... Než jsem se do toho ale pustila, zkusila jsem ho pro vás vyfotit. Jedna fotka je s podpisem, abyste viděla, že jde opravdu o můj lektvar, další dvě potom zachycují jeho éteričnost. Na druhé se mi dokonce povedlo vyfotit i mizející odraz odcházejícího muže (který byl určitě z Paříže! Také vidíte úplně nalevo tu malou Eiffelovku?) Uprostřed je bohužel odraz mého foťáčku, v tu chvíli jsem se víc zaměřovala na iluzi uvnitř lektvaru než na odrazy na skle, takže mi to uniklo a výsledný dojem se tím trochu kazí. Ale nevadí.
Dál jsem si tedy zajistila, abych lektvar pila sama ve své ložnici, připravila jsem si poměrně rozměrný škopíček na případné sliny a s chutí jsem se napila...
Chutnalo to zvláštně, tak trochu jako ranní rosa, chladilo to na jazyku a byla v tom jakási neurčitá svěžest. Jinak se ale nic nedělo. Lehla jsem si proto na postel a čekala jsem, až se účinek dostaví. Hleděla jsem nad sebe na nebesa, na červené závěsy, na kterých mám drobné lvíčky. Ti lvíčci se pohybují, pobíhají sem a tam, občas přeskočí z jednoho závěsu na druhý. Občas se zastaví a kouknou se vzhůru, podobným směrem jako já. A nedivím se. Nade mnou bylo nádherné noční nebe, plné tisíců hvězd. Viděla jsem dlouhé mlhoviny a nádherné hvězdy, které zářily nejrůznějšími barvami. Celý vesmírný prostor se zdál plný jakéhosi pohybu, jako by vše bylo propojené podivnou tekoucí (sypající se?) hmotou. Když jsem se podívala lépe, viděla dokonce celé cizí galaxie – což mě docela zarazilo, protože vím, že žádná cizí galaxie pouhým okem na nebi vidět není, alespoň ne větší než je malá tečka připomínající hvězdu. Ale to víte, tyhle kouzelné postele v nebelvírské věži, to je prostě něco jiného...
Ani vám nevím, jak dlouho jsem na ten vesmír hleděla, viděla jsem rodící se hvězdy v mlhovinách a exploze supernov, viděla jsem záplesky pulsarů a chvílemi jsem měla pocit, že na mě z některých míst hledí inteligentní oči a zkoumavě mne sledují.
Nakonec jsem asi usnula, nevím, každopádně když jsem se vzbudila, viděla jsem nad sebou už zase jen nebesa své postele, klasicky červená. Byl to neuvěřitelný zážitek a jeslti tedy nějak podprahově přemýšlíte, zda Patronádu vyzkoušet, určitě to za ty peníze stojí, mohu doporučit!
No a pak jsem ze svého kolejního průzkumu získala ještě jednu celkem zajímavou informaci – ač si nemyslím, že se vám moho zdát zrovna o tomhle. Rebecca, naše letitá hradní obyvatelka, mi řekla, že Patronáda byla kdysi dávno nějaká kolejní akce, večírek, na kterém se patroni seznamovali s nově přidělenými patrončaty.
Hledala jsemo tom tedy něco v kolejním archivu a opravdu jsem zjistila, že šlo o nějaký maškarní večírek na začátku školního roku Zima 2012. Vstup byl povolen pouze v maškarním kostýmu a došlo tam k rozdělování patrončat mezi patrony právě podle toho, kdo si vybral jaký kostým.
Našla jsem i nějakou starou fotku, podívejte!
Ale jak říkám, o tomhle se vám asi zdát nemohlo, o tom by se nezdálo ani mně a to jsem patronem pravidelně rok co rok...
Tak, to by ode mě bylo vše, jistě jsem vás už nudila dosti. =)
S úctou
Beteramis Athenodoros
