Zadání soutěže

Všichni víme, že v každé koleji funguje pro lososy systém patronství. Ale já teď ve snu slyšela pojem patronáda. A protože mám docela živé sny, dlouho mi to rezonuje myslí a já se z neustálého přemýšlení nemohu soustředit na výuku zdejšího žactva! Proto vás žádám o pomoc!

Mám i ve snech slyšiny a není to vůbec patronáda ale hadonáda nebo hadonošáda? Jsem přeci jen ze Zmijozelu, my žádné patronství nevedeme! Anebo to nemá s patrony nic společného a je to nějaká zmrzlinová příchuť, kterou jsem koutkem očka zahlédla při průchodu Příčné? Anebo mám mizernou paměť a bylo to nakonec úplně jiné slovo končící na -áda? Já nevím - a vy?

Vysvětlit (= vymyslet) mi to můžete formou textu (max 20 b/sr za A4), obrázku (15 b/sr), fotografie (8 b/sr) nebo básně (0,5 b/sr za řádek). Kdyby vám jen jedna forma vysvětlení byla málo, můžete je libovolně nakombinovat pochopitelně, ale odměna je pořád max 60 b/sr! Přece jen pouze poučujete učitele o něčem, o čem víte více!

NEBO / A ZÁROVEŇ

Někteří z vás jsou nadaní kouzelníci, vůbec se nebráním, když mě uvedete do hypnózy (dálkově! není čas ztrácet čas!) a zrekapitulujete mi, co se mi vůbec zdálo a proč jsem zaslechla, co jsem zaslechla. Příběh můžete doplnit obrázky, které v mé hlavě uvidíte. Ale nelekněte se - zdávají se mi pěkně bizarní sny!

Budu se těšit, až se dozvím, co se mi vůbec zdálo, nebo co je to ta patronáda. Či se dozvím oboje v jednom vypracování?

Vypracování

Krásně bylo, v zimě bylo,

plískanice každým coulem,

deštěm z nebe se jen lilo,

blesk za bleskem v zem byl koulen,

hromy bily jak sto hromů.

Mozkomorové teď spolu

řeší plány příštích bitev.

Jeden: „Nevím,“ vyšle signál,

druhý: „Ty jsi prázdná tykev,“

třetí: „Já bych z tebe sinal,“

čtvrtý: „Kdo zná taktiku, co

svede bitvu v naše gusto?“

Každý z výšky v zem se snesl,

jak přemýšlel, těžce myslel,

nikdo však ani nehlesl.

Bez hlasivek je to svízel.

Druhá kouzelnická válka

z Azkabanu je odvála,

proto v boje vyrazili

kouzelníkům zlomit hůlky

jen, co zvítězí, v té chvíli,

zahodí pak jejich půlky,

ovládnou tak svět veškerý,

bude navždy celý šerý.

Mozkomor, když něco míní,

mívá těžký úděl, páni!

Kouzelníci plány změní,

dočká se jen kruté hany.

Válka vypukla, však konec

jiný vzala, čert to odnes!

Taktiku, tu dobrou měli,

tajné přípravy, na místě

připravené pevné cely,

do nichž lidi zavřou jistě.

Přijde útok nenadálý,

zleva, zprava, zblízka, zdáli,

nepřipravení ti lidé

nezareagují hbitě,

mozkomoři, šelmy líté,

muže vezmou, ženu, dítě,

vysají jim všechnu radost,

učiní tím pomstě zadost,

potom uzavřou je všechny,

chovat budou na potravu,

klidně, člověče, si zdechni,

pást se můžeš klidně trávu.

Upadl jsi v naše sítě,

sem tam někdo políbí tě.

Takhle si to malovali,

těšili se, chutě měli,

za bouřek se radovali

svými bezmasými těly,

potom do boje se dali,

snů svých v hlavách krutých dbalí.

Útokem na kouzelníky,

mudly, motáky se hnali,

vyzkoušeli všechny triky,

smutek, neštěstí i žaly.

Mudly rychle překonali,

motáky též v cely dali.

Jenže kouzelníci… ouha!

najednou se seskupili,

nebyla to tlupa pouhá,

ihned hůlky vytasili,

až jich byla celá řada:

a z nich vyšla patronáda!

Mozkomorů proražena

byla kdysi pevná řada

a do zmatků uvržena.

Mohla za to patronáda!

Světelná změť zvířat, pomóc!

Přišli rychle o všechnu moc.

„V čele běžel jelen bystrý,

vyslal prý ho jakýs hrnčíř,

ti jsou snad na všechno mistry?“

první říká. Druhý chrčí:

„Přelož to do angličtiny,

jsou to Harry Pottera činy,

ale kéž by jeho jenom.“

Vzpomínají patronádu.

Byl tam možná všeho genom,

například i plno hadů,

sem tam nějaká ta vydra

byla mezi nimi skryta,

pes, kůň, lasička a fénix,

rys, kanec, liška, kozel,

fretka, kočka, labuť, zajíc,

jezevec, vlk, lev, brouk, orel,

všichni jako vlna zdola

vyvalili se, i trolla

smetli by v té smutné chvíli.

Svou rychlostí, hbitou silou

mozkomory zaskočili.

K čemu bylo být přesilou,

když se na vás z hůlek vkrádá

tak divoká patronáda?!

Uvažují mozkomoři,

jak zařídit, aby v bitvě

vyhnuli se příště hoři.

„Jednat bychom měli lstivě,

nebýt tam, kam míří vpády

kouzelnické patronády.

Nesmíme být příliš blízko,

čarodějové nás cítí,

nesmíme být ani nízko,

mudlové nás též vycítí.

Daleko když od nich budem,

nenajdou nás ani prutem.“

Jak řekli, tak udělali.

Schovali se do jeskyní,

nenašly je patronády.

Teď tam sedí, celí líní.

Radost vysávají sobě

v každé denní, noční době.

Kdo pomyslí na vítězství,

hned se na něj všichni slétnou,

hned si k němu cestu klestí,

chutná jim to na výtečnou.

Teď už nikdy neprohrají

a vždycky se dobře nají.