Soutěže 1916
Výuka 2215
Semináře 753
Havraspár

Autor: Vilja Carrie Dechant
Práce odevzdána: 22. 10. 2020 12:59
Předmět: Indiáni Mezoameriky, 1. A
Termín: 4. termín

Zadání domácího úkolu

Zadán ve výkladu.

 

Upozornění: Případné dotazy řeším do termínové soboty. 

Vypracování

Olmécké rituální masky

 

Tyto možná až strašidelně vyhlížející masky byly vyrobeny z kamene. Upřímně obdovuji zručnost tehdejších řemeslníků, protože uměli kámen opracovávat opravdu úchvatně. Pro výrobu masek používali především jadeit, ale setkáváme se i s maskami zhotovenými ze serpentinitu a aventurinu. Je ale nutno dodat, že jadeit a serpentinit jsou si velice blízké druhy krystalů, mají velmi podobné složení, a aventurin je jim zase vzhledem i opracovatelností velmi podobný. Tyto tři kameny jsou nejčastěji zelené, ale dají se najít i v jiných barvách, jako je třeba šedá nebo žlutá.

Neodpustím si poznámku, že jadeit bývá velmi často zaměňován s nefritem. Je pravda, že oba kameny si jsou velice podobné a to jak vzhledem, tak i složením a strukturou, dají se opracovávat stejným způsobem a i po magické stránce mají téměř zaměnitelné účinky. Mají k sobě blíže, než mají k serpentinitu a mnoho odborníků na magické krystaly nad jejich zaměňováním ani nezvedne obočí. Nicméně nefrit se v Jižní ani Střední Americe nevyskytuje, takže pokud by Olmékové vyrobili masku z tohoto kamene, musel by k nim doputovat z opravdu velké dálky. Nejbližší naleziště nefritu je až v Kanadě.

Ačkoliv se jadeit i další použité kameny dají v oblasti najít, pořád to byl i pro Olméky velmi vzácný materiál a tyto masky byly i odrazem moci a postavení. Masku z velkého kusu jadeitu, čistě zeleného, bez kazů a jiných znehodnocení, si zkrátka mohli dovolit jen ti nejurozenější, nejvýše postavení a nejbohatší. I proto byly využívány i další druhy kamenů a ne jenom zelený odstín, z nich byly vyráběny ty méně vznešené masky za trochu nižší cenu.

Masky jsou různé, jako olmécké hlavy, o kterých jsme již hovořili, každá tedy zobrazuje jiný obličej. Přesto se na nich dá najít dostatek společných rysů, aby se dalo říkat, že tyto masky jsou vytvořené s olméckém stylu. I bez určování přesného stáří masek se tak dají ty olmécké rozeznat od rituálních masek jiných národů, např. Mayů. Velmi často se také olmécké masky našly u jiných národů Střední a Jižní Ameriky, třeba v aztéckém chrámovém komplexu v Tenochtitlánu, ale díky jedinečnosti olméckého stylu se dá poměrně snadno poznat, jestli je to maska, kterou vyrobili Olmékové, nebo jestli pochází z dílny místních umělců. Předpokládá se, že národy, které se v Mezoamerice později vytvořily, tyto rituální masky Olméků sbírali a cenili si jich. Archeologové se to domnívají právě proto, že jak často byly tyto olmécké masky nalezeny jakožto cenný a/nebo posvátný předmět u jiných Indiánů.

Olmécké rituální masky se tedy vyznačují hluboko posazenýma očima, nosními dírkami a silnými, poněkud asymetrickými rty. Také jsou na nich velmi často zřetelné rysy jaguárů. Jaguár byl pro Olméky nejvýznamnějším posvátným zvířetem a náboženství samo hrálo v jejich životě velkou roli, protože se s různými náboženskými motivy setkáváme vlastně ve všem, co se nám po Olmécích dochovalo. Dá se říct, že umění a náboženství byly pro Olméky velmi úzce propojené.

Předpokládá se, že masky s jaguářími rysy ve tváři odkazují na olméckou víru v starou rasu jaguárodlaků, kteří vznikli spojením lidské ženy a jaguára. Na ně ve svém umění nejčastěji odkazují zřetelným rozštěpem či rýhou na čele. S tímto se velmi často setkáváme u olméckých vyobrazení různých nadpřirozených bytostí, má totiž připomínat členitost hlavy skutečných jaguárů.

Rituální masky byly u Indiánů Mezoameriky používány k tomu, k čemu nás jejich označení navádí, tedy k rituálům. Ty tvořily velmi významnou součást jejich života, protože bohy a další nadpřirozené bytosti vnímali jako zcela běžnou a aktivní součást svého života. I když mnozí z nás i dnes mají svou víru ve vyšší moc, vnímáme svět kolem nás z vědeckého hlediska. Obyčejný člověk možná neví, jak to přesně všechno vlastně funguje, ale ví, že bouřka vznikla přirozeným procesem, který nemá nic společného s kouzly. Dávný obyvatel Mezoameriky s naprosto stejnou jistotou věděl, že bouřka vznikla proto, že ji nějaký bůh vytvořil a poslal. Udeřila s takovou silou, v tu dobu a v tom místě, protože bytost mocnější než člověk to tak chtěla. Svátky, slavnosti a s nimi spojené rituály pak Olmékům, stejně jako jiným národům, umožňovaly usmiřovat si bohy, uctívat je a udržovat je v dobrém rozpoložení. Osoby, které při takových rituálech masky nosili, obvykle představovaly právě bohy, jiného nadpřirozené bytosti nebo vládce a další zástupce lidstva.

 

S pozdravem,

Vilja C. Dechant

Havraspár