Zadání semináře

Vypracování

Ahoj, Andělko!

Pan ředitel Nimrandir Elénére, - okamžitě si klekl - Ó! Slunce Naše Jasné! Pán Nade Dnem I Nocí! Náš Chlebodárce! Hlava Chytrá! Největší Mág Mezi Mist... - vstal -, aha, to je psaný úkol...

Tak tedy, pan ředitel Nimrandir Elénére - Ó! Slu... - ehm, Nim, pravděpodobně pochází z Velké Británie, ale sám o tom neví a tak se mu to pochopitelně každý bojí říct. Možná se právě ptáš, jak jsem na to přišel. Ale ještě chvilku Tě budu napínat. Je možné, že pochází přesněji buď z Anglie anebo přímo z Irska. A teď napíšu další dramatickou a krátkou větu s tečkou na konci. Ano, pochopitelně. Kdyby věta neměla znaménko na konci, nebyla by to věta. Čárku nemyslím. Ale teď zpět k úkolu. - muhehe :D -

Tak, když se mi právě teď podařilo celkem smysluplně zaplácat 1,8 palce, měl bych se vrhnout na rozvinutí té závratné myšlenky, odkud že to Nim je. Tečka. Další dramatická pauza. Stále čekáš, až ze sebe něco vymáčknu. Ten okamžik se blíží. P. S. (ne, to není konec věty): fakt rychle. Už je skoro tady. Ale. Právě. TEĎ. Vypukl.

CRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR!

Nuže, pokud jsi již dostatečně napjatá, dovol mi říct, proč si myslím, že pan Nim je zrovna z Anglie nebo z Irska. Dovol mi Ti zopakovat, jak se vlastně jmenuje. Nimrandir Elénére. - Pergamen se na ni podíval velkými oky, které i občas mrkají. -

- Když oči spatřily, že se Andělka dívá takhle,

pergamen se začal doplňovat informacemi. -

Tak ještě jednou. Jmenuje se Nimrandir Elénére. Znovu nic? Nimrandir ELÉNére. Už? UŽ! Super, to jsem rád :)

Zde předkládám kousek ze svého životopisu:

Příjmení Elen bylo původně zaznamenáno v roce 1275 a vzniklo jakýmsi „časovým zkomolením“ původního Helane (z řeckého „Helene,“ což znamená „prozářený“). Ve středověké Anglii jméno Helena bylo velmi oblíbené, protože matka Konstantina Velkého se právě tak jmenovala (a taky podle pověsti, že Svatá Helena byla dcerou britského krále).

Jak vidíš, kdysi byl jeden velký klan Helenů, kteří se později rozrostli a rozdělili se na ELENy a ELENery. Pak, patrně po stěhování do širých kouzelnicko-mudlovských krajin - a díky jazykové mutaci i tehdejší době - se Elenerovi přestěhovali podle všeho do Francie a k okrase si přidali čárky, neboť tyto rody byly prozářené. Tudíž z toho vzniklo Elénére.

Podobnosti jsou až příliš velké. Všimni se, že pan Nim byl také kolejním ředitelem Mrzimoru. Sluneční koleje; také si všimni původu příjmení: z "Helene" - "prozářený". Čili jeho pravá podstata na svět vyplynula - jak my říkáme - v pravé záři ;)

Tak, to bychom měli na 6 palců probrané jeho příjmení a původ.

Pokud pana ředitele znám, mám silné tušení, že on jediný zná své datum narození, ale jinak je to ještě stále mladý mág ;) Také není jisté, ve které zemi se narodil. Avšak jisté je, že od mládí má blízký vztah ke kouzlům, především k těm "legálním" - jakože bílým, když to tak rozdělím.

Mládí měl vcelku fajn - pardon, pan Nim je stále mladý -, chtěl jsem říct, že mládí MÁ vcelku fajn, rozumní rodiče jej dostatečně zajistili, což ještě více mladého Nimíka na jednu stranu těšilo, na druhou však cítil jakési zmatení.

Různé životní cesty jej dovedly až ke studiu magie jakožto takové, od černé, přes šedou až k bílé. Nejvíce jej ovšem uchvátila ta bílá, neboť si byl vědom následků při jejím praktikování, což o to následky na sobě, ale druhých; na druhých, na nichž mu vždy záleželo - a stále záleží - více.

Právě v tomto životním období se u něj objevila úžasná a okouzlující harmonie, neboť si uvědomil podstatu bytí. Zjistil, že nejvíce jej těší práce pro ostatní, zvláště, když jim dělá/udělá radost. Odtud pramení jeho výrok o práci zaměstnanců a profesorů na zdejší škole: Děláme to přeci pro radost., což je jen tak mimochodem věta, která pana Sergeho děsí ve snech už několik let :))

Málokdo ví, že pan Nim se zajímá o Egypt, pro školu také zajistil legendárního Tutyho, čili Tut-Anch-Amona (což nemá s profesorem Amonem prý nic společného) anebo zájezd s CAPARTEM, pokud se nemýlím.

A tak, když se blížím k velikosti 9,5 palců překročeno před pár písmeny, je na čase říct nějakou tu zajímavost.

Pan Nim studoval i nečekaně na Kouzlomové škole Zlomů, kde jej učili stavebnictví, jinak by totiž nebyl schopen splnit tvrdá kritéria přijmutí na post ředitele naší školy. Absolventů této školy na naší škole bylo více a několik jich tu stále je, ze současných si jmenujme například profesora Johna Werewolfa.

Slunce Naše Jasné je také nadáno úředničinou, jinak by nebylo schopné vytvořit a správně "zaregistrovat" nově vzniklá místa na hradě.

Nyní si však objasněme, proč se faktů snažím co nejvíce chránit. Víš, ono je více kouzelnější mít rád někoho nebo když ti záleží na osobě, o které mluví její vlastní činy než kilometrový životopis; a navíc: tajemní a zahalení lidé jsou vždycky in, pokud mají co skrývat, a já věřím, že hromada ze zdejších obyvatel má co skrývat, a naše Slunce patří mezi ně.

Předešlý odstavec bych s nadšením považoval za takovou tečku - ne na konci věty - té nejpodstatnější a prý také nejzajímavější části úkolu, ovšem: zajímavé jak pro koho. Jistě, máme rádi tajemství a ještě více rádi jsme těmito tajemstvími obdařeni, za předpokladu, že ti tajemní lidé nejsou vrazi a tak, to nám moc radost nedělá - většinou.

Avšak co by to byl svět kouzel bez kouzel a tajemstvích? :)

Post Scriptum: pokud se dva obrázky v úkolu nehýbou, podívej se do galerie (tam BY už fungovat měly).

Nich