Soutěže 1916
Výuka 2215
Semináře 753
Nebelvír

Autor: Nebelbrach Mechacha
Práce odevzdána: 3. 4. 2012 14:51
Seminář: Magie příběhů ze staré Francie
Přednášející: Filius Orionis

Zadání semináře

V domácím úkolu si budete moci vybrat jednu ze dvou možností zpracování - výtvarné typy nechť ilustrují libovolný moment z lai Bisklavret – a typy básnické nechť po vzoru Marie de France tento příběh či nějakou jeho epizodu převypráví osmi či devítislabičným veršem a sdruženým rýmem, to vše v minimální délce 20 veršů.

Vypracování

„Muži můj drahý, miláčku,

nechci už žádnou vytáčku,

vždyť každý týden sama jsem,

dokud nepřijde třetí den.“

„Ženo má, v lese běhávám,

podobu vlka tři dni mám,

vždycky, když přejde tento čas,

obleču šaty svoje zas,

v člověka zpět se proměním.“

„Co mi to říkáš, sním či bdím?

A kde ty šaty schováváš,

kdo u nich držívává stráž?“

„U vodopádu pod kámen,

tam, kde ve velkém roste rmen,

nikdo mi je tam nestráží,

nikdo nestojí na stráži.“

Paní se velmi ulekla,

k rytíři se hned utekla.

„Rytíři drahý, manžel můj,

milostivý Bůh při mně stůj,

není, jakým se zdává tak,

leč se v něm skrývá vlkodlak.

Chceš-li mě místo něho mít,

musíš se o to zasloužit.

Až bude běhat po lesích,

měl bys mu šaty tajně vzít.

U vodopádu kámen je,

pod ním si šaty ukryje.“

Neváhal rytíř, šaty vzal

a k paní zpátky pospíchal,

jako vlk zůstal Bisklavret,

rytíři dala paní ret.

 

Jaký jen smutek pocítil

král, který barona moc ctil!

Na lov se vydal spočinout

s celou svou hradní družinou.

Po cestě vlka potkali,

když je sledoval zpovzdálí,

potom hned k králi přiběhnul,

u jeho nohou spočinul.

„Jaký to vlk, tak krotký je,

jak by byl ze psí linie,

na hrad ho vezmu, bude mi

k potěše aspoň chvílemi.“

 

Dlouho žil s králem Bisklavret.

Ke králi musel rytíř jet,

jak tam však dojel, vlk v něj vpad,

pokusil se ho rozsápat.

Podivil se král zvířeti,

nechal rytíře odjeti.

 

Uplynul zas nějaký čas,

rytíř pořádal hodokvas,

když paní vzal si za ženu,

takovou dostal odměnu.

Pozvali krále na slavnost.

Jídla tam bylo, pití dost,

šašci a klauni, baviči

před králem také zacvičí.

Paní před krále běžela,

vítat ho chtěla, blažená,

dary mu krásně lichotit.

Když mu však vyšla naproti,

vlk po ní skočil, kousl ji

do obličeje, už nos jí!

Podivil se král zvířeti.

Koho napadne potřetí?

Jeden však mudřec u něj stál

a králi rychle radu dal.

„Proč pouze tyto manžele

má vlk za své nepřátele?

Byla to paní barona,

jemuž patřila poklona,

zmizel však králi, vždyť to víš,

podezření snad necítíš?“

Král paní ihned mučit dal,

co zjistil, vskutku nečekal.

 

Bisklavret je zas člověkem.

Rytíř a paní před světem

schovávají se, kdo ví, kde,

tam, kde je nikdo nenajde.

Vyhnáni byli ze země,

v níž se chovali ničemně.