Zadání domácího úkolu

Vypracování

20 podob KNP

1. Ložnice

Dovedu si velmi živě představit, že by člověk ocenil i jen malou, tichou komůrku s pohodlným lůžkem, kde by mohl nerušeně spát. Jen si představte ty chvíle, kdy si jde člověk lehnout a ačkoliv je všechno stejné jako jindy, ne a ne usnout. Hodiny tikají, s každou minutou je blíž chvíle, kdy zazvoní budík, nervozita stoupá a člověk se propadá do zoufalství. Pomalu mu začíná vadit úplně všechno, je mu moc zima nebo moc teplo, deka najednou kouše, klouže, je těžká, nebo ho najednou vůbec nedokáže zakrýt, noční úbor se neustále vyhrnuje, kde nemá, škrtí a omezuje, vyzkoušel ležení v jakékoliv poloze, ale žádná není pohodlná. Nic na světě by si nepřál víc, než moci ulehnout do příjemné postýlky a usnout.

2. Toaleta

Spánek je potřeba, ale u něj vždy víme, že 5-10 minut se ještě dá počkat. Vždycky se dá ráno spát o pár minut déle, a pak si jen pospíšit, ne? Ale když člověk sní něco, co mu tak docela nesedlo, nebo už to nebylo úplně nejčerstvější, případně to přehnal s čajem či kávou, potřebuje soukromí na oné místnosti IHNED, i za 10 vteřin už může být pozdě. Větší potřeba už se dá představit jen těžko.

3. Koupelna

Ještě zůstanu u místností, jaké známe z domova. Na hradě máme umývárny, dle mého soudu jsou na dobré úrovni a každodenní návštěvy jsou pokud ne příjemné, tak zcela nezávadné. Ale někdy, pod dlouhém dni, nebo když je obzvláště chladno, větrno a lezavo, bych si moc přála vejít do koupelny, kde bych měla naprosté soukromí, přítmí a velkou vanu plnou horké vody, která by čekala jen na to, až se do ní ponořím a budu si vychutnávat mír a klid. Vůbec bych se nezlobila za pár svíček a nabídku nějakých těch koupelových solí, olejů, nebo pěny. Někdy je potřeba dobít baterky.

4. Komora

Mám ráda ve věcech pořádek, snažím se mít ve všem systém, přehled, vracet věci, odkud si je beru a tak dále, abych měla v pokoji pořádek. Z dětských jsem si v tomto směru odnesla, že když člověk prostě jen odkládá věci bez ladu a skladu, kde ho zrovna přestane bavit si s nimi hrát, věci jsou najednou všude a případný úklid je nadlidskou snahou vměstnat hodně věcí do malého prostoru. Ale i tak se mi často stává, že mám v ruce krabici věcí, co zrovna nepotřebuji a nevím, kam s ní. Ó, jak bych v takových chvílích ocenila místnost s bezpočtem polic a regálů, kam bych ty věci mohla odkládat.

5. Spíž

Znáte ten pocit, když máte na něco neodbytnou chuť, šla byste pro tu laskominu pěšky ze sklepení do nejvyšší věže a zpátky, ale zrovna nevíte, na co to máte takovou chuť? To se jdu podívat do společenské místnosti, jestli mě třeba nezaujmou nějaké sušenky u kakaa, ale nic. Sejdu dolů do velké síně obhlédnout nabídku na stole, ale taky nic. Byla bych ochotná chodit chodbami hradu sem a tam, jen abych zjistila, na co to mám takovou chuť. Bylo by báječné moci v takové chvíli otevřít dveře do spižírny plné dobrot, kde už bych tu svou mlsnotu našla.

6. Tělocvična

Vím, že se dá na hradě věnovat i pohybovým aktivitám. Mohla bych hrát famfrpál, kdybych uměla létat na koštěti a měla o ten sport zájem, mohla bych chodit běhat k jezeru a jelikož na hradě nejsou výtahy a Havraspár sídlí ve věži každý den se řádně projdu, i když si chci jen o víkendu dopřát snídani ve velké síni. Ale i tak by občas během dnů plných studia, hlavně v zimě, když je venku chladno a nevlídno, přišlo k chuti moci se pořádně protáhnout. Prostě na hodinku přestat myslet a soustředit se jen na cvičení těla, hýbat se, dávat si zabrat a dopřát si totální uvolnění od přemýšlení. To přece umí vyčistit hlavu velmi účinně.

7. Dílna

Na hradě máme kamarády, spolužáky a profesory, s nimiž se přímo nekamarádíme, ale máme je rádi. Doma většina z nás má rodinu. To je hodně lidí a každý z nich má někdy narozeniny, do toho se objevují svátky, jako Vánoce, Valentýn, nebo den matek, kdy se také patří své blízké obdarovat. Jsem velký fanoušek ručně dělaných dárků, protože si myslím, že čas, který výrobě dárku věnuji, je víc než cenovka z obchodu. Jenže kde se do toho pustit? Šálu můžu uplést v pokoji nebo ve společenské místnosti, ale kde mohu napéct perníčky a vyrobit z nich perníkovou chaloupku, nebo připravit barevné a vonné svíčky, mýdla s bylinkami a tak dál, a tak dále? To chce velký pracovní stůl, hromadu všemožného nářadí a spoustu krabic s přísadami a pomůckami ke zdobení.

8. Tréninková místnost

Jediným způsobem, jak se naučit kouzlit, je trénování kouzel, to dá rozum. Já bych pak u trénování nade vše ocenila naprosté soukromí. Obvykle už na hodině zjistím, co a jak, nebo v čem dělám chybu, takže dozor profesora, který by mi poradil, nepotřebuju. Chce to opravdu jen trénovat, abych si vše zautomatizovala, a to je nejlépe, když se nikdo nekouká. Moc by se mi proto líbilo mít přístup do místnosti vybavené pro trénování kouzel, kam by za mnou nikdo nemohl a já se tak necítila ani náznakem trapně bez ohledu na to, kolikrát za sebou jsem kouzlo zkazila.

9. Můj pokoj

Na hradě se mi líbí a pobyt tady od začátku snáším lépe, než jsem si předem představovala. I tak bych ale občas hodně ocenila, kdybych mohla otevřít dveře a vejít do svého pokojíčku, který mám doma. Klidně by to samozřejmě mohla být věrná kopie a ani by mi nevadilo, že bych věděla, že je to jen nápodoba. Někdy by se mi zkrátka moc líbilo cítit se, jako bych byla doma, je pár stěn od zbytku mé rodiny. Někdy se dá takový pocit domova zažít, když se podíváme na fotografii, komnata nejvyšší potřeby by ale uměla zařídit dokonalý pocit návratu.

10. Solárko

Zima je dlouhá, chladná a její dny jsou krátké. Když už sluníčko vykoukne, uteče nám, protože těch pár hodin, co je na nebi, sedíme v učebně a nemůžeme se prostě sebrat a jít ven, kde bychom kvůli mrazu stejně museli být celí zachumlaní do kabátů, šálů a čepic. Sluneční světlo je ale důležité a právě v zimě bych často dala nevím co, abych se mohla uvelebit na lehátku a chvíli se prostě jenom slunit. Mudlové mají takové zařízení, díky kterému mohou být i v zimě opálení, ale to nemyslím. Mně je upřímně jedno, jakou barvu má má pokožka, já bych chtěla nějakou kouzelnickou verzi solária, kde si člověk může užít světlo a teplo sluneční záře a dobít si tak dobrou náladu.

11. Šatna

Blíží se párty, ples, nebo maškarní, je potřeba se honem honem převléknout do něčeho vhodného, ale nevíte, co si vlastně vzít? Nic by nepřišlo vhod víc než velká šatna, kde se člověk může zkontrolovat v mnoha zrcadlech, ale co víc, kde jsou nekonečné řady oblečení a doplňků, takže i ten nejváhavější a nejvybíravější z nás si tam najde to pravé, v čem se bude na nadcházející akci cítit dobře a bude ho hřát vědomí, že vypadá právě tak, jak si přál.

12. Bazén

Když je venku teplo a to teplo už nějaký ten den trvá, můžeme se koupat v jezeře. Ale po většinu školního roku to nejde, protože nejteplejší voda v něm je v létě, kdy jsme na prázdninách. Plavání je skvělá činnost, taková soustředěná, rovnoměrná, ale přitom nepříliš namáhavá. Pokud se člověk zrovna nepustí do soupeření s kamarádem, tak milovníkům živlu vody přináší příjemné uvolnění a odpočinek. Občas bych tu možnost jít si zaplavat, opravdu moc potřebovala.

13. Jeviště

Někdo z nás v sob nosí přesvědčení, že je nejlepší a dosud jen neobjevený talent, jiní máme trému, a i když bychom něco uměli, nelíbí se nám představa, že jsou na nás upřeny oči všech a my máme něco předvádět. Myslím si, že oba tábory by ocenily jeviště, které by čekalo jen na ně. Perfektní osvětlení, rekvizity, jaké si člověk jenom přeje a hlediště utopené ve stínech, aby bylo snadné si tam představit i publikum. Tam si člověk může zkoušet svůj přednes, promlouvání ke skupině, recitování nebo kouzlení před zraky všech. On ví, že je tam sám a hlediště je prázdné, ale kdyby nebylo, jeviště by bylo stejné.

14. Galerie

Jsem docela činorodý člověk, mám spoustu zájmů a moc ráda něco vytvářím. Často neumím objektivně posoudit kvalitu výsledků, ale faktem je, že kdo si hraje, nezlobí. Ať už je tedy kvalita jakákoliv, z té tvorby vzešlo a stále vzchází spousta věcí. Opravdu by se mi líbilo, kdybych měla k dispozici vhodnou galerii, ve které bych svá dílka mohla vystavovat. Stačí mi zavřít oči a úplně vidím, jak se procházím rozlehlým sálem, kde se na podstavcích, dokonale nasvícené, skví mé vlastní výtvory. Člověk nepotřebuje jenom klid a odreagovávání se, aby se zbavil stresu a všeho, občas si potřebuje také načechrat své ego a dopřát si pocit vlastní výjimečnosti a úchvatnosti.

15. Pracovna

Pokud má člověk dobře pracovat, jako třeba já psát domácí úkoly, potřebuje na to dobré místo. Místo, kde ho nic a nikdo neruší a nerozptyluje, cítí se tam příjemně, snadno se soustředí, má po ruce všechno, co by mohl potřebovat, ať už by to byly psací pomůcky, slovník, barvičky, pravítko, sešívačka, nůžky nebo třeba drbátko. Do pokoje může kdykoliv vejít spolubydlící, v knihovně se také může někdo ochomýtat kolem, venku je chladno, nebo mě víc láká dívat se, kde co lítá, než do sešitu. Takovou útulnou pracovnu, kam žádný narušitel nemůže, by alespoň občas určitě ocenil každý obyvatel hradu.

16. Puzzlárna

Mezi mé koníčky patří skládání puzzle. Přijde mi to velmi uklidňující a řekla bych, že se mi u toho moc dobře přemýšlí. Jedna část mysli se soustředí na to, kam patří tenhle dílek, ta druhá se zaobírá nějakým zcela nesouvisejícím problémem. Ale aby to správně fungovalo, potřebuji vždy nový obrázek a čím je větší, tím lépe. Tady pak nastává problém, protože puzzle s mnoha tisíci dílky je velké i co se do rozměrů týče. Nevejde se na stůl, nevejde se na podložku, musela bych ho skládat na podlaze na chodbě, kde není dobré světlo... Bylo by skvělé, kdybych mohla najít místnost, ve které by byl dostatečně velký stůl či podložka, aby se tam vše vešlo, a nechybělo dobré osvětlení. To by se pak nad skládačkami promýšlely úkoly jedna báseň.

17. Zkušebna

Hudba je nedílnou součástí našeho života. Někdo ji má rád víc, jiný si na ni potrpí méně, ale kdyby tu nebyla, je svět takový šedivější. Milovníci hudby nedají dopustit na poslech na kvalitním přehrávači a dost nahlas, aby jasně slyšeli všechno. Další lidé pak nejsou spokojení jenom s poslechem hudby a chtějí ji i sami tvořit, ať už doslova tvořit vlastní, nebo hrát a zpívat písně, které napsal někdo jiný, ale mají je rádi. Všechno je to docela neškodná zábava, pokud je u toho nemusí nikdo poslouchat. Kdyby musel, bylo by to srovnatelné s nasloucháním pastelníčkovi. Komnata nejvyšší potřeby by se ale uměla postarat o to, aby měl hudebník, či skupina hudební, dokonalé akustické podmínky, ale nikdo jiný je nemusel poslouchat, pokud by si to nepřál.

18. Kluziště

Je báječné vklouznout do bruslí, nést se na kluzišti a nechat si větrem čechrat vlasy. Když jezero zamrzne, dá se se spolužáky zažít spousta legrace, ale větší část roku jezero zakryté ledem není. Nemluvě o tom, že umělé kluziště je přece jenom bezpečnější, tam se ledem propadnout nedá. Je pravda, že s kolečkovými bruslemi je stejná legrace a dalo by se využít dlouhých chodeb hradu, ale myslím si, že by to nebylo úplně nejšťastnější řešení. Kdyby ovšem bylo kluziště připravené třeba za dveřmi komnaty nejvyšší potřeby, všem nepříjemnostem by se předešlo předem, nikdo by nebyl ohrožen a zábava by byla zaručena.

19. Ateliér

Ti, které na místo hudby nebo psaní láká spíše výtvarná tvorba, kreslení, malování, focení či dělání soch, vědí, že to náročné, pokud se to má dělat pořádně. Nejde jen o to, že musíte mít dobrý nápad a hodně trénovat, potřebujete také dobré prostředí, kde budete mít dostatek místa, po ruce bude potřebné vybavení, budete tam mít to správné světlo a nebude vás tam nic rušit. Jestli je těžké najít na hradě klid na psaní domácího úkolu, tak namalovat obraz je prakticky nemožné. Navíc se to s umělci má často tak, že se jim v mysli objeví představa, kterou touží převést do reality, ať už ji namalovat, vymodelovat či vyfotit, a to je pak skutečná potřeba, když ne a ne najít vhodné místo, kde by se do toho člověk pustil.

20. Bitevní místnost

Nepředstavuji si, že by studenti někdy skutečně potřebovali pořádat bitvy se vším všudy. Umím si moc dobře představit, že by nám s kamarádi občas přišlo vhod mít možnost trochu upustit páru naprosto neškodným bojem, který nikomu neublíží. Co takhle chopit se nadýchaných polštářů a bít se jimi, dokud nezůstane poslední, a nebo raději bitku se šlehačkovými dorty, zmrzlinou nebo rovnou paintball? Je to zábava a člověk si trochu procvičí strategické uvažování, co běžně nepotřebuje používat, ale bylo by užitečné mít pro tyhle aktivity speciální místnost, kde by nemuselo nikomu vadit, že děláme binec a jsme hluční.

S pozdravem,

Vilja C. Dechant

Havraspár