Zadání semináře

Vypracování

Když býval ještě mladým hochem,

kdy často nazýván byl smraďochem,

hrával si za domem s oblázky,

z nich skládal krásné obrázky.

Že on se umělcem stane,

vykřikla maminka nevídaně.

Tatínek vzhlédl od novin a kávy,

kašlajíc na nejnovější zprávy.

Na obrázky se šel podívat,

hlavou se snažil moc nekývat.

Říkal si: "Dítko je to nadějné,

však ještě chvilku počkejme!"

A když starší o rok byl,

oblázky už zahodil,

muzikální duch se v něm zjevil,

kytaru na půdě objevil.

Muzikantem bude můj syn,

dí maminka když pouští k vaření plyn.

Tatínek však s pochybami

odloží své origami.

Když vyslechne hru svého syna,

na maminku se vážně zadívá.

"Jde mu to, to né že né,

ale ať se nikam nežene!"

A jak dalším rok uběhnul,

a s kytarou už dlouho nikdo nehnul,

povzdechla si maminka hořce,

že muzikanta tedy nechá sousedce Božce.

Oblázkům je dávno konec,

na kytaru teď hraje kdekterý blbec.

Tak si mladý Nim vzal do ruky

krásnou a novou učebnici matiky.

Maminka koukala, nevěda slova,

tatínek kýval, zase a znova.

"Pro umělecké tendence,

vzplanout i vyhasnou se dá velmi lehce."

Tak mladý Nim poctivě studoval ,

jedničky zaslouženě dostával.

Premiantem matematické třídy stal se rázem,

kdekterý tyran teď klekne před ním na zem.

Později k této číselné zábavě,

přidal si informatiku zkoumavě.

Bavila ho velice,

byl chytrý jak opice.

A jen tak se mohlo stát,

že vznikl tento hrad,

za pomocí pana Nima,

žádná škola lepší nemá.