Zadání domácího úkolu
Povíte mi příběh Filémóna a Baukis?
Vypracování
Jak to tak bývá, Zeus sešel na zem, připraven tropit neplechy. A možná u toho zjistit i něco málo o lidech. Sešel se proto s Hermem, poslem bohů, a sestoupili do Frýgie. Však stačil jen jeden pohled vyměnit a bylo jim jasné, že se něco bude muset změnit. Však víte, kdyby mezi obyčejný lid vstoupilo všemocné božstvo, asi by nepoznalo, jak si ten obyčejný lid žije. Pokývli proto a vzali na sebe převlek běžného lidského smrtelníka, vandráka, by někdo mohl říci.
Cestovali od vesnice k vesnici, jejich oblečení se postupně špinilo, jejich vůně postupně kazila, měšce prázdnily. Však měli problém - jejich cesta nekončila, ale postupně se stmívalo a přeměna zpět v jejich božské já by je prozradila! Nezbývalo tedy, než v jejich přestrojení zůstat, jenže kde se měli vyspat?
Přišel proto Hermés s myšlenkou, že se ubytují u nějakého hodného obyvatele vesnice. Zvyklí na luxus Olympu začali klepat na dveře těch nejluxusnějších domků, domků se zahradami, které měli fontány, domků se zlatými klikami a pohodlnějšími postelemi, než si vůbec dokážete představit!
Hermés vždy uchopil staré, honosné klepadlo a třikráte na dveře silnou rukou zaklepal. Během okamžiku se objevila služebná, která si dva bohy před sebou jen prohlédla od hlavy až k patě, ohrnula nos a s jednoduchým "můj pán není doma" se otočila na podpatku a dveře jim zavřela hned před očima. Když takto pochodili i u pátého domku, nezbývalo, než přejít do chudší části. Domy zde stále měly zahrady, už ovšem neměly fontány. Kliky nebyly zlaté a klepadla pouze stará. Pán domu se však vždy jen zamračil, a s prostými slovy, že žádné návštěvy nepřijímá, je ponechal na pospas noci.
A tak dva bohové, vyčerpaní a znechucení lidmi došli až k tomu nejhoršímu domku ze všech. Byl malinký, bez zahrady a vypadal sešle. Bez jakékoli naděje v úspěch i zde zaklepali na dveře. A konečně uspěli!
Dveře jim otevřel starý pár, Filémón a Baukis, nadšeni z jejich návštěvy. Spolu s dveřmi jim tak otevřeli své srdce, nalili vína až do sytosti a vyndali to nejlepší povlečení, které vlastnili. Jenže to se začaly dít divy! Víno dvou neznámých návštěvníků nikdy neubývalo - samo se doplňovalo. Netrvalo tak dlouho, než jim došlo, s kým že to mají tu čest.
Padli proto na kolena, slíbili bohům, že jim okamžitě připraví jejich poslední husu, cokoliv si budou přát. To Diovi změkčilo srdce, rozhodl se, že tento pár za jejich pohostinnost odmění - vzal je proto na blízký kopec a řekl jim, ať jen hledí na vesnici pod nimi.
Jak už jsme si ale řekli na začátku, Zeus byl vždy připraven tropit neplechy. Proto mávl rukou a celou vesnici zatopil, spolu s jejími nemilosrdnými obyvateli. Jen jeden domek zůstal na suchu - domek starého páru. Inu, máchl rukou ještě jednou a domek se proměnil v domek hezčí, než byl kterýkoliv jiný. Fontány trýskaly na zahradě, zlatá byla dokonce celá střecha a stěny postaveny z bílého mramoru.
K tomu jim Zeus slíbil splnění ještě jednoho přání. Naštěstí, kromě toho, že Filémon a Baukis byli hodní, nebyli hloupí. Už jim bylo jasné, s kterým z bohů mají tu čest, věděli, jaké tresty rád dává. Proto padli na kolena a prosili, aby se mohli stát strážci nového chrámu a mohli navždy uctívat jeho památku. Využili ale i své pozice a přáli si jednu věc k tomu, která by mohla napomoci jejich lásce - přáli si, aby, až přijde čas jednoho z nich, aby spolu s ním smrtelný svět opustil i ten druhý. Zeus svolil a vrátil se zpět na Olymp.
Uběhlo ještě mnoho let, kdy tento pár poslušně sloužil bohům a užíval si své lásky, to už ale jejich čas doopravdy přišel. I zde Zeus splnil své slovo a nechal je proměnit ve dva krásné, majestátní stromy - v dub a lípu. Tragický konec proto nebyl tak tragický a oni mohli i nadále z podsvětí vzpomínat, jakou to krásnou lásku měli.
Noah Limbani
Mytologie 1.A
