Zadání domácího úkolu
Povíte mi příběh Filémóna a Baukis?
Vypracování
Ale jistě! - odkašle si -
Za devatero horami, devatero řekami, žili byli...
Filémón a Baukis
Ačkoli bohové bydleli na Olympu, daleko předaleko od lidí, smrtelníci je vždy nějakým způsobem fascinovali. Osudy bohů a lidí se zkrátka prolínaly, a nejinak je to i v tomuto příběhu.
Zeus a Hermés se jednoho dne rozhodli sestoupit na zem, aby zjistili, jak smrtelníci žijí. Jsou dobří, nebo zlí? Mají je stále v úctě? A jak samotného Dia uctívají? Zaslouží si vůbec, aby nad nimi bohové drželi ochrannou ruku?
Oba bohové v přestrojení za žebráky dorazili do vesnice kdesi ve Frýgii a rozhodli se požádat o nocleh. Všichni je ale vyhnali - obyvatelé měli hluboko do kapsy, to tak, ještě živit a poskytovat přístřeší nějakým vandrákům! Ještě by něco ukradli! Zeus a Hermés to již chtěli vzdát a vrátit se zpět na Olymp, když dorazili k chaloupce pokryté slámou a rákosím.
V chaloupce bydleli Filemón a Baukis, stařečci, kteří byli snad ještě chudší než zbytek vesnice. Co jim však chybělo do majetku, to doháněli svou laskavostí a pohostinností - nedbali, že sami mají málo, a rádi znavené tuláky uvítali. Ani na chviličku se nezdálo, že by je hosté obtěžovali.
Zeus zrovna naléval víno, kterého neubývalo a neubývalo, a v té chvíli stařičtí manželé pochopili. Něco takového přece umí jen bohové! Filemón a Baukis se zastyděli. Bohům by se přece měli strojit velkolepé hostiny, ale copak jim mají dát oni, když toho moc nemají?
Nakonec se rozhodli zabít svou poslední husu. Nedbali, že sami nebudou mít co jíst. Zeus a Hermés pochopili, že pokud kdy někdo žil skromně, počestně a v pokoře před bohy, byli to právě Filemón a Baukis.
Řekli tedy manželům, aby husu nezabíjeli a vyšli s nimi na kopec. Zeus následně přivolal dešťové mraky tak veliké, že během chvíle rozpoutal hotovou potopu. Celá vesnice byla pod vodou - až na maličkou chudou chaloupku...
Zeus však ještě neskončil. Proměnil chaloupku manželů v honosný chrám a řekl jim, že jako poděkování mohou žádat, cokoli chtějí. A Filemón a Baukis? Ti si nepřáli ani zlato, ani bohaté šaty, ani celé hejno těch nejtučnějších hus. Nežádali ani věčné mládí, ani krásu, ani moudrost celého světa. Na svém přání se shodli.
Požádali Dia, jestli by nemohli být strážci chrámu a zemřít ve stejný den. To bylo jejich jediné přání. Staříčci věděli, že život by je jeden bez druhého nebavil a přáli si, aby jejich životní cesty skončily společně. Zeus jim vyhověl.
Oba staří manželé žili dlouho, starali se o chrám a byli pořád spolu. Jejich čas se však nachýlil ke konci a moira Atropos měla přestřihnout nit jejich životů. Filemón a Baukis s úžasem pozorovali jeden druhého, jak obrůstají listím.
Stali se z nich nádherné, statné stromy - z něj dub, z jeho ženy lípa. Chrám už dávno nestojí, dvojice stromů před ním ale zůstala. A když fouká vítr, oba se navzájem dotýkají listy...
