Zadání domácího úkolu
Vypracování
Dobrý den!
Tutanchamonova hrobka, Howard Carter a (ne)prokletí
Howard Carter zemřel ve věku 64 let - na dnešní poměry to pravda není úplně vysoký věk, ale uvážíme-li, že zažil obě světové války a ještě k tomu podnikal takové nebezpečné výpravy, kde jej velmi snadno mohlo něco jedovatého pokousat nebo pohřbít pod nánosy písku...!
Bohužel však skonal bez uznání a bez finanční rezervy - byl vnímán jako archeolog amatér, ve vědeckých kruzích jej nikdo neuznával a mysleli si, že měl prostě kliku.
Přitom dnes zná jméno Howard Carter každé mudlovské dítě už z prvních hodin dějepisu. A to byl Carter původně kouzelník! Pravda, s (na tehdejší i dnešní poměry) neuvěřitelným zájmem o mudlovské civilizace, přesto však velmi zdatný mág, považovaný za jednoho z prvních moderních odeklínačů. Carter dokonce studoval přímo v Bradavicích, kde jinde než v Havraspáru.
Ve své době byl ale trnem v oku i kouzelníkům. To víte, když někdo v něčem vyniká a boří tradiční zvyklosti, nenese to okolí obvykle příliš vlídně. Navíc v době jeho egyptských výprav opět vzrostly protimudlovské nálady. V kouzelnických periodikách se tiskly výsměšné články, nazývající archeologa fabulantem a lhářem.
Cartera tedy neměli rádi ani mudlové, ani kouzelníci, ani vědci, ani politikové. Po smrti jeho mecenáše musela být sbírka nálezů rozprodána do muzea. Egyptská vláda navíc nevydala ani část nálezu...Za tyto nepřiznané zásluhy však nemůže kletba v hrobce, nýbrž stav tehdejší společnosti.
My už nyní s jistotou dokážeme říct, že se Carterovi kletba vyhnula. Proč?
Jeho úmysly byly čisté. Ať už se o Carterovi a jeho životě říká cokoli, kleta a její dopad mluví jasně - Carter byl ušetřen, jelikož jeho primárním cílem nebylo znesvětit a či snad vykrást hrobku, nýbrž objasnit veřejnosti velkolepá tajemství. Hrobky se koneckonců proklínaly primárně kvůli strachu z vykradačů hrobek.
Tehdejší povědomí o kletbách nebylo na příliš vysoké úrovni, a tak je dost nepravděpodobné, že by ji Carter šikovně obešel a ještě v očích ostatních vypadal jako mílius, kterého před ní zachránilo čisté srdce. Zrovna Tutanchamonovu hrobku, zdá se, chránila kletba, která dovolila vejít a odnést předměty tomu, koho žene hlad po vědomostech a poznání, nikoli po penězích.
Carter byl na kletbu připraven, to ano. Na svou dobu překvapivě dobře, v porovnání s dnešními zkušenými odeklínači pochopitelně minimálně... Ale sečtělost a čisté srdce toužící po poznání stačily k tomu, že když Carter do hrobky vstoupil, nepadla na jeho hlavu hrozba smrti.
Howard Carter dokázal jakž takž ochránit členy své výpravy. S dalšími lidmi, kteří přišli do kontaktu s exponáty, to už bylo o něco horší, protože v té době nikdo nemohl ani tušit, že kletba bude takto silná a bude se po vypuštění dál a dál šířit jako otravné plyny. Carter s tím stejně nemohl nic dělat. Stejně jako s těmi, kteří se zlatem a drahokamy nechali zlákat ke krádeži.
Inu, kletba promluvila jasně - zloděje postihla zhouba, jen ten, kdo netoužil ani po penězích, ani moci, ani po celosvětovém uznání, přežil. A spolu s ním i jeho odkaz.
