Zadání domácího úkolu

Na základě poznatků z hodin vymyslete identitu úplně nového studenta, či studentky Bradavic. Musí se jednat o osobu studující, nesmí v historii hradu existovat, ročník libovolný. Zvolte vhodné jméno, popište původ a detaily rodinné historie. Dále pak se věnujte jak vnějšímu, tak vnitřnímu popisu charakteru. Určete tomuto charakteru kolej, záliby, příslušnost ke skupinkám a spolkům. Zkrátka vytvořte vlastní silou úplně novou osobu.

(9 palců minimum)

Vypracování

Zdravím, pane kolejní,

 

jméno postavy: Oreh Axton – Axton je staroanglické příjmení, které částečně vychází ze slova kámen

 

ročník: 2

běloch, národnost Anglická

vzhled: menšího vzrůstu, přerostlé středně hnědé vlasy nosí hodně do obličeje, že mu skoro nikdy není vidět do očí, které mají barvu tmavě modrou, nad nimi je řídké a světlé obočí, pleť bledší, rty úzké

 

Oreh pochází z kouzelnické rodiny, která si na svém rodokmenu hodně zakládá. Narodil se jako nejmladší z šesti dětí (má čtyři bratry a jednu sestru) a rodiče ho pojemnovali Oreh, protože je to pozpátku HERO, tedy anglicky hrdina. Ovšem už od mala Oreh nebo zkráceně Or rodinná očekávání zklamával. V rodině urostlých, černovlasých a hlučných lidí byl malý, vybledlý a bojácný. Prohlubovalo se to s každou nadávkou od bratrů, zamračením od otce nebo povzdechu od matky. „Místo bojovníka máme neduživé kotě,“ říkali mu a tak si nikdy nedokázal vybudovat dostatečné sebevědomí. Už od dětství chodil shrbený, neudržoval moc oční kontakt, neuměl říkat svůj názor, mluvil potichu a šťastný byl jen o samotě.

 

Na odjezd do Bradavic se těšil, hlavně proto, že ve škole studovala jen sestra a ta ho doma ignorovala, na rozdíl od výbojných bratrů, kteří ho často zesměšňovali a šikanovali. Celá rodina byla zařazena do Nebelvíru, Or toužil také po Nebelvíru, aby alespoň v něčem dostál očekávání.

 

Moudrý klobouk si s ním lámal „hlavu“ skoro celou minutu, Or ani nedutal a snažil se myslet jen na Nebelvír, ale klobouk mu vysvětlil, že někdy nejsou naše přání a touhy v našem nejlepším zájmu. A poslal ho do Havraspáru. Vždycky si rád četl, přenášelo ho to do jiného světa, kde mohl být někým silnějším, lepším a hrdinnějším. Po probrečené první noci se rozhodl, že to vezme jako fakt a nebude s tím bojovat. Aspoň bude moci naplno rozvinout své zájmy, které rodině připadají zženštilé nebo trapné.

 

V prvních týdnech trávil většinu času v knihovně nebo ve své ložnici. V kolejní místnosti se cítil příliš na ráně a zranitelný. Vždy tam probíhal nějaký hovor, do kterého mohl být kdykoliv zatažen, určitě by se ztrapnil, nevěděl, co říct nebo řekl něco, co okamžitě ukončí konverzaci – jako se to stávalo doma. V hodinách se postupně otrkával a když nikdo neznal odpověď na otázku, přihlásil se a odpověděl. Ještě dvě minuty byl rudý a měl zběsilé bušení srdce, ale i to se časem zlepšilo, protože jeho odpovědi byly správné. Jeho sebevědomí aspoň v akademických sférách se prodralo ze země a začalo růst.

 

První konverzaci s někým jiným než s profesorem zapředl v knihovně. Pomalinku se otrkával a zjistil, že může více poslouchat než mluvit a většině lidí to tak vyhovuje. Tak si našel pár prvních kamarádů, i mezi spolužáky v koleji, takže začal konečně trávit nějaký čas i v kolejce. Zjistil, že většina spolužáků respektuje, že je nemluvný a neměli mu to za zlé. Neponižovali ho a do jisté míry ho zapojovali do dění v koleji. Brali ho do týmu, když probíhaly soutěže a bylo třeba někoho, kdo měl vědomosti z různých oblastí. A po úspěších Orovo sebevědomí zase o něco povyrostlo.

 

Vůbec se mu nevedlo v praktických předmětech – lektvary nebo létání na koštěti a bylinkářství. Byl nešikovný, často něco upustil a rozbil nebo neměl dobrou koordinaci pohybů a katastrofa byla na světě. V takových chvílích se opět stával terčem výsměchu nebo šikany ze strany některých studentů mimo svou kolej. Už měl ale nějaké zázemí, které mu pomohlo se s tím vypořádat.

 

Ve druhém pololetí už měl několik kamarádů, s nimiž trávil volný čas – hraním šachů nebo diskusemi. Nebo společným učením. Ukázalo se, že dokáže druhým velmi dobře vysvětlit, jak některé věci pochopit a zapamatovat si, takže měl postaráno o pověst nejlepšího studijního parťáka. Někteří mu za to začali i platit, takže si poprvé vydělal peníze, které nepocházely z rodinného sejfu (který nebyl nijak zvlášť nabitý, přestože rodina se snažila navenek vypadat movitější, než ve skutečnosti byla).

 

Na konci roku absolvoval prvák s nejlepším prospěchem mezi prváky. Potom, co všechny prázdniny během roku trávil ve škole (a byl ráda) se začal děsit cesty domů. Rodina ale po konfrontaci s jeho skvělým hodnocením změnila své chování. Aspoň o něco. Upustili od neustálého zesměšňování a přešli k ignoraci. Což Or ocenil. Přes prázdniny se připravoval na druhák, dělal úkoly navíc a četl i knihy spadající do vyšších ročníků. Skoro pořád měl rozepsaný nějaký dopis pro některého ze svých kamarádů nebo známých.

 

Do druháku nastoupil jako šťastný kluk, který se možná jednou přestane hrbit, ostříhá si ofinu, protože zjistí, že nemít ocelově šedé oči jako zbytek rodiny je v pořádku a nemusí to zakrývat. Věřím, že se mu to během studia v Bradavicích povede.

 

Zdraví a děkuje za celý rok

Qia Neat