Zadání soutěže

Vypracování

Krásné ráno přeji,

jelikož jsem na předchozím zadání chyběl, trochu se Vám představím. 

Jmenuji se Kirioth Donoval, ale přátelé a kamarádi mi říkají Bobo. Je mi krásných, nekulatých 23 let.

Když mě popisuje můj úhlavní nepřítel, tedy Levandule Brownová svým kumpánům, kteří mě mají zbít, tvrdí, že "oči toho idiota Kiriotha Donovala jsou jiskřivě indigové!" No a k těm krásným očím si ještě představte krásného na krátko ostříhaného blonďáka.

V Bradavicích jsem studoval v letech 1985 až 1992 - řadím se tedy k mileniálům. Mým druhým domovem se stal Mrzimor. Za těch sedm let jsem nejraději navštěvoval hodiny kolormagie a vůbec nejúžasnější profesorkou na hradě byla Barbara Arianne Lecter - a nejen profesorkou, je to úžasný, vtipný člověk.

Za ty léta mi dělala společnost při psaní článků (nejraději píšu články do šk. časopisů) moje krysa jménem Leopold.

Tak, to bylo k úvodu a nyní, jaké jsem měl svátky.

Letos jsem nic nezanedbal a dárky jsem vyřešil se značným předstihem. Bylo na to dost času, poněvadž jsem trávil svátky doma s nejbližšími. Ihned po vyzvednutí na nádraží v Londýně jsme vyrazili na nákupy a dárky pro pár svých spolužáků jsem vyřešil při poslední návštěvě Prasinek. Při rozdávání dárků ve Velké sini se spolužáky byla nejlepší kouklovačka, kterou jsem nedopatřením vyvolal. Jeden havraspárský, ale kámoš, mne provokoval přezdívkou Nemotorný Čmudič (to proto, že jsem při tvorbě zelených kartiček několikrát vyhodil sebe a blízké okolí do vzduchu), přede všemi ve Velké sini. Naštval jsem se, mávl hůlkou a v ruce se mi objevila sněhová koule, kterou jsem chtěl kámoše trefit. No ale minul jsem a trefil, ke vší mé smůle, jsem trefil svého nechtěného kámoše z Mrzimoru Corra Sixxe. Ten to pochopil jako začátek hry a hned mi to chtěl oplatit, taktéž sněhovou koulí, ale úspěšně jsem se vyhl a trefil Seamuse Dohnala. Než jsem napočítal do pěti, vzduchem začalo lítat desítky sněhových koulí. Tu potopu po náš chudáci sktřítci uklízeli až do půlnoci. Následující den proběhl kolejní večírek a u všeho jsem musel být. Účastnil jsem se úplně všeho, od jezení cukroví, přes cukroví až po samotné cukroví. Sem tam jsem vypil pár láhví máslového ležáku a pak se vrátil k... cukroví. Ale také jsem se dobře pobavil, zatancoval si, zahrál hry se spolužáky, aby to nebylo jen o cukroví. Na štědrovečerní večeři jsem po té haldě sukroví neměl moc chuť, ale přesto jsem ochutnal kuřecí křídla po čínsku, tedy z pěti druhů koření (vůní). Chutnalo mi to tak moc, až jsem si nevšiml, že jsem si pokycal svou zbrusu novou modrou košili od mdm. Malkinové, černé kalhoty a dokonce i své tenisky.

Poslední hodinu věštění se jsem vytáhl srdcovou sedmu spolu s další kartu, žel Merlinu, nepamatuji si jakou. Dohromady mi předpověděli ne moc hezké věci, které se i stali skutečností. Totiž, nedávno jsem požádal mou do tehdá nejlepší kámošku Olivii Henrietu Větroplachou, jestli by semnou nechtěla chodit. A tak nám to vydrželo asi týden, protože Olivia, létá ze vztahu do vztahu, to jsem o ní věděl, ale myslel jsem si, že semnou to bude jiné, splodíme spolu děti a padneme spolu do společného hrobu, až budeme staří. Ach, jaká jsem naivka. 

---

Hmm, to mi někoho připomíná, že by mě v reálu? :D :D :D

---

O tom přesně mluvila ta srdcová sedma. Ta představuje problémy v otázkách lásky a vztahů. Je čas začít přemýšlet o tom, jak vás vidí ostatní. Karta může symbolizovat zklamání, které pochází od partnera nebo přítele. Někdo se může ukázat nespolehlivým, což u vás povede ke zklamání a pochybám. Pozor na křehké kamarádství, které se lehce může změnit v nepřátelství. Jste-li ve vztahu, skončete s pozdními příchody a hádkami. Snažte se doma nastolit opět pohodu a klid. Vstřícnost je momentálně vyžadována nejvíce z vaší strany.

Pod stromeček jsem dostal všehovšudy 23 dárků, včetně dárků od nejbližších doma v Londýně. Vůbec nejvíce mě potěšil dárek od Olivera, takové ty gule do kterých skákají děti v mudlovských dětských koutcích, víte co myslím - rodiče tam odkládají do útulku své děti, když potřebují mít klid na nákup. Nevím přesně, jak tomu mudlové říkají. Ale ty gule budou hrozně moc fajn, nemusím tady čarovat ty sněhové, stačí si jich pár vzít do brašny a nenápadně je při hodinách výuky házet po spolužácích. Dárek, co mě naopak neskutečně na***l byly bačkory, kdo - chce - pod - stromek - dostat - bačkory?!!! Nevím o nikom takovém. Ještě že se dotyčný podepsal jako Ježíšek, bo bych mu dal jinak po čuni. 

Doma jsem byl přinucen, jelikož taťka je otec rybář, malovat - jako každý rok ryby. Jedna z tradic, kterou vskutku nesnáším. Ale tento pocit vždy vystřídá pocit jiný, plný radosti, který hrozně rád dělám. A to je zdobení stromečku. Je to tradice celosvětová, ale neméně oblíbená. Co jsem dovršil 8 let, od té doby doma stromek dělám jen já sám a vždy moc rád. Je dle mých představ. Doufám, že se líbí i rodině a ostatním. 

Po Vánocích jsem navštívil příjemně teplé kraje v Novém Mexiku, konkrétně v Albuquerque, vždy jsem to tu chtěl navštívit. Bylo tam nádherně. Rozhodně více, než v nemocnici u sv. Munga, kde jsem trávil sám, samotinký Nový rok. Bohužel jsem si přitáhl z Nového Mexika nějakého parazita a musel jsem se jít léčit. Tady můj příběh končí a těším se na pokračování.

Kirioth Donoval aka Bobo