Zadání soutěže

Ti z Vás, kdo četli můj článek s rozhovorem o Rybárně, si jistě povšimli, že tam byl zmíněn duch rybáře, který záhadně utonul. Ti z Vás, co to nečetli, nechť najuknou sem.

 

Vaším úkolem bude, abyste prohledali archivy, či se poptali a tak zjistili, co přesně se rybáři stalo.

 

Příběh pak sepíšete jako povídku v minimální délce 5 palců. Poprosím však, abyste nepřesáhli délku 20 palců.

 

Ocením originalitu a kvalitu příběhu.

Vypracování

Bylo nebylo, ale spíše bylo. Kdysi dávno neexistoval Godrikův důl, jen jezero, na jehož březích nikdo nebydlel. Pouze zvířata se tam procházela. Laňky se chodily napít, zajíci skákali kolem a kachničky brázdily hladinu. Nic nerušilo klid tohoto místa.

Ve vesničce Bhydh žil mladík jménem Pavel. Po otci nosil příjmení Rybář. Byl to mudla, jako všichni tam, ale i mudlové mají svá tajemná vyprávění, která hraničí s magií. Jedno z nich se týká svatého grálu, který hlídal Král rybář. Pavel nosil hlavu v oblacích, byl přesvědčený o své výjimečnosti, a proto začal všem sousedům vyprávět, že je potomkem tohoto strážce. „No jistě,“ odpovídali mu, „jak jinak. A už ses aspoň naučil plavat, když jsi ten rybář?“ posmívali se mu. „Nač by rybář měl umět plavat, vy hloupí blázni? Sedí si pěkně na břehu či v loďce, drží prut a čeká, až ryba zabere. Pak ji zasekne, vytáhne a je jeho.“ „A už jsi nějakou chytil?“ „Jakože se Rybář jmenuji, co je vám po tom?“ odsekával.

Cítil se v Bhydhu hůř a hůře. Po rodičích zdědil krejčovskou dílnu, živil se šitím oblečení pro ostatní obyvatelé vesnice a cítil se tím zahanbený. Copak on, potomek krále rybáře (sám svému výmyslu uvěřil), má dělat jakéhosi slouhu? Všichni by se mu měli klanět, velebit ho a pyšnit se tím, že se uvolil žít s nimi na jednom místě. Vše by měl mít zadarmo, neměl by pracovat, všichni by se měli starat o jeho pohodlí a stravu.

Jednoho dne do Bhydhu zavítal Marlan. Byl to starý čaroděj, který často pobýval mezi mudly a znal dobře jejich zvyky. Zašel do hostince, dal si víno a byl zvědavý, co se zde dozví. Právě tehdy si na víno zašel i Pavel. Všiml si cizince, sedl si k němu a začal mu vyprávět o svém původu a stěžovat si, jak jsou na něj sousedé zlí a že ho neuznávají. Marlan byl v kouzelnické společnosti známý jaky výborný pedagog. Napravil hlavu už mnoha lidem, kteří nebyli spokojení se svou životní situací a zbytečně vynakládali energii na romantická snění. Obvykle postupoval tak, že je přenesl na jim neznámé místo, kde museli vyvinout úsilí, aby přežili. To je obvykle vrátilo do skutečnosti, ačkoli měl Marlan za sebou i neúspěchy, například jistý lord Byron se nestihl napravit, neboť svou léčebnou kúru nepřežil. Čaroděj Pavla uspal pomocí litru červeného vína a litru bílého a pak ho přenesl tam, kde dnes stojí Godrikův důl. Vedle něj položil různá mudlovská nářadí a zmizel.

Když se Pavel probudil, nevěřil svým smyslům. Nakonec si ale ověřil, že je vskutku v liduprázdné krajině a že se o sebe bude muset postarat. Nejprve si postavil dům. Týdny a týdny kácel dřevo a opracovával ho. Samotnému mu šla práce těžko, ale nakonec se na břehu jezera týčila rezidence, které dnes říkáme Rybárna.

Pavel však u jezera přece jen nebyl zcela sám. Na toto pusté místo se uchýlil Nikdo, přesněji řečeno Nemo, který si říkal kapitán. Šlo o mudlovského inženýra, experimentujícího s výstavbou lodi, která by mohla plout pod hladinou. Jezero si vybral jako místo pro své experimenty. Vyrobil zatím jen malou ponorku, proháněl se s ní v jezeře a zkoumal její vlastnosti. Pavel ho zahlédl, když jednou zase marně líčil na ryby. Zapsal si pak do deníku: „Pozor, v jezeře je obluda!“

Marlan byl již starý čaroděj a trochu mu vynechávala paměť. Přesto dokázal stále vymýšlet nové věci. Jednoho dne vyšlechtil novou kouzelnickou psí rasu: hafoně. Rozhodl se ho vycvičit stranou všech lidí. Vydal se tam, kde dnes stojí Godrikův dům, neboť bohužel zapomněl, že právě tam přenesl Pavla Rybáře. Když hafoň ucítil mudlu, zuřivě po něm vystartoval. Zahnal Pavla na molo, ten se na něm neudržel, spadl do vody a začal se topit. Právě kolem plul Nemo ve své ponorce, Pavla naložil a odvezl pryč. Rybář se s ním později plavil na Nautilu víc než dvacet tisíc mil pod mořem.

Marlan viděl odplouvající ponorku a nevěděl, o co jde. Když však objevil Pavlův zápis o obludě, využil ho a rozšířil pověst o utopeném a sežraném rybářovi. Bylo to přece jen lepší, než přiznat, že jeho hafoň napadl mudlu!