Zadání domácího úkolu

Vaše téma pro esej bude trochu temné, ale o to nosnější a zábavnější.

PODSVĚTÍ

Ráda bych se dozvěděla, jak bylo podsvětí členěno, kdo jej obýval, jak probíhala cesta zemřelé duše podsvětím, atd. Jestli to pojmete formou příběhu či naučného textu, to nechám čistě na vás.

Stanovená délka je 9 palců. Bude-li esej obsahovat přílohy, můžete si text mírně zkrátit.

Bavte se! 

Vypracování

Hezký den,

níže posílám svou esej.

 

 

Stojíš před plakátem a s alfabetou v ruce se snažíš přeložit, co je tam napsáno. Po pár minutách máš jasno.

Podsveti vas zve na Den otevrenych bran 31.12.2020

Jen co plakát dočteš a uvědomíš si, co se tam píše. Když začneš přemýšlet o tom, jak se asi do Podsvětí dá dostat, objeví se figurka malého trojhlavého psa, která modře zazáří. Uvědomíš si, že je to nejspíš přenášedlo a dřív, než se rozhodneš, už vidíš, jak saháš po figurce a v mžiku se začneš přenášet. Přes všechnu pomalost vidíš, jak letíš propastí, ve kterých protéká voda. Pak tě to práskne na nějakou temnou zem. Jen co se oklepeš a postavíš, všimneš si, že nad tebou stojí postava, kolem které září malé obláčky. Ty má i na botách a na přílbici. Uvědomíš si, že vypadá přesně jako posel bohů Hermés.

Krásný den, milý člověče! Teda kouzelníku! Jen se ničeho neboj, dnes se z Podsvětí vrátíš zase zpátky! Čeká tě jen jeho prohlídka. Tak směle do toho! 

Nedá Ti to a vydáš se za Hermem. Procházíš temným chmurným prostorem, který nahání hrůzu. Kolem se střídá tma, mlha a ve vzduchu jde cítit smutek. Připadá ti, jako bys odněkud slyšel pláč, nářek a bědování. Vidíš, jak kolem tebe procházejí duše, někdy si duše za sebou táhnou či nesou svá těla a každý vypadá jinak. Někdo vypadá jako normálně, klidně a nezraněně, jakoby umřel ve spánku. Někomu zase chybí půlka těla...

Než dojdeme k trůnům podsvětních soudců, dovol mi, abych ti je krátce přiblížil. Není čeho se bát. Hádés je přísný, mračí se a moc toho nenamluví, nezná slitování. Ale není se čemu divit, on ani jinačí být nemůže. Jeho manželka, Persefona, je krásná a tak trochu si uchovává svou lidskou povahu i vzhled, protože může po část roku setrvávat mezi smrtelníky. Věř, že až se tady jednou dostaneš, nepomůže ti žádná obětina, Hádés na modlitby neslyší a obětin si nevšímá.

Království Stínů má širokou bránu. Zůstává otevřená ve dne i v noci a každému je přístupná. I my tam nyní jdeme. Ale věř mi, právě dnes, když do ní jednou vstoupíš, můžeš se zase vrátit. 

Jen si dej pozor, u brány hlídá Kerberos. Hádův oblíbený mazlíček. Má tři hlavy, ale Vy máte myslím v Bradavicích Hagrida a ten už tě jistě se svým Chloupkem seznámil.... 

Vychrlí ze sebe při procházce k bráně Hermés, ve snaze Ti přiblížit cestu do Podsvětí. Jakmile dojdeš společně s Hermem za Bránu, Hermes zase spustí své znalosti.

Tady sídlí bytosti zvané Strach, Hlad, Nemoc, Starost a Žalost. Různé útrapy, které chodí čas od času na svět a trápí lidi. A támhle má svůj stan Smrt. Ale ta tady věčně není, kolik práce má po světě, že ani spočinout si tady nechodí. Ale podle pravidel tu musí mít své místo.

A tady pozor, tečou zde řeky! Řeka vzdechů, zvaná Acherón, ohnivá řeka Pyriflegethón, řeka lků a nářků Kókýtos a leodvý proud z lidských slz, řeka Styx. Ta teče nejpomaleji a stále se nad ní vznáší mlha. A právě mezi nimi plyne Léthé, řeka zapomnění.

Té se musí napít každá zemřelá duše, aby se mohla od všeho oprostit, aby ji už nic na světě nepoutalo. Aby už navždy patřila jen do Podsvětí.

S Hermem jdete dál. Přijdete až k první řece, na které se u břehu kýve loďka a tam sedí nějaký starý muž s odrbanou kápí přes hlavu i přes ramena.

Toho jistě znáš z doslechu. Je to Chárón a vlídné slovo od něj nečekej. Raději mu dej tenhle peníz a druhý si schovej, až půjdeš zase zpět. 

Bývá tradicí, že mrtvým se do úst nebo na oči dává peníz, aby jej Chárón vzal a převezl na druhý břeh. A ten peníz si vždy vezme. Kdo nebyl pohřben, neměl nárok na převoz. A ani ten, co u sebe peníz neměl, nikam ho Chárón nevzal.

Hermés se snažil s Chárónem prohodit pár slov, ale nepodařilo se mu to. Beze slov však oba přepravil na druhý břeh. Vystoupíš s Hermem z lodě, která hned míří zpátky. Uvidíš, že ses objevil na nějaké louce.

Tady jsou Asfodelová pole. Sem se dostane každý, kdo ve svém životě nebyl ani zlý, ani dobrý. Duše spravedlivých se zase ocitnou v ráji. Tomu se říká Élýsia a mohou tam trávit svůj blažený život. Ti zlí pokračují dále, do nejhlubší části zvané Tartaros. Tam budou pykat za své hříchy přiměřenými tresty. Jistě víš, že původně tady byli uvězněni Titáni. Představ si, že Tartaros je tak hluboký, že by po devět dní a devět nocí musela padat kovadlina z nebe, aby dopadla na zem a stejnou dobu by padala až do Tartaru.

Prvně to byl Hádés, který soudil duše zemřelých a ukazoval jim, na jaké místo v Podsvětí patří. Pak za něj začali tento úkol plnit tři soudci - Mínós, Aiakos a Radamanthys. 

Nejslavnější z nich byl Aiakos, Diův syn. Za svého života byl moudrým králem. Když zemřelý vylíčil celý svůj život, byl to Mínós, kdo určil, kam duše v Podsvětí půjde. 

Z Tartaru bylo pořád slyšet nářky a výkřiky duší provinilých. Bylo tam 49 dcera krále Danaa. Ty musela nabírat vodu a nosit ji v nádobách do sudu, který měl být naplněn. Ale sud byl děravý a tak dívky věčně nosily tu vodu, a nikdy sud nenaplnily.

Pokračuješ s Hermem dál a nestačíš se divit, jak kruté to tady může být. 

A za co tak trpěly? Jejich otec Danaos měl 50 dcer, a jeho bratr Aigyptos měl 50 synů. Aigyptos žádal svého bratra, aby provdal své syny za jeho dcery. Danaos nakonec dovolil. Ale chtěl se mu pomstít a tak své dcery přesvědčil, aby o svatební noci každá svého ženicha zabila. Každá udělala, co otec žádal, až na jednu. Ta se jmenovala Hyperméstra a svého manžela Lynkeua nedokázala zabít. Když to Danaos zjistil, nechal ji vadit do řetězů a uvěznil. Tak zatímco tato jediná dcera byla trestu ušetřena, všechny ostatní dcery Danaa musely si odpykat svůj trest na věčnost. 

Vedle 49 dívek si svůj trest odpykával král Ixíón. Ten trápil cizince, příbuzné i poddané. Jeho trestem bylo uvěznění uprostřed ohnivého kola, které se s ním pořád otáčelo. Další zločinec vyloupil delfský chrám a za trest sedí nad balvanem, který se naklání a on tak trne hrůzou, že na něj každou chvíli ten balvan spadne. 

Je tu i stařec, který platí za marnotratnou ženu, ač sám byl dobrý. Plete provaz, ale za ním stojí oslice a stále mu provazu užírá. 

Svůj trest si tady odpykává i král Sísyfos. Ten dokonce ponížil a obešel Smrt, kterou přivázal ke stolu a od toho momentu přestali lidi umírat, místo toho trpěli a nikdo dlouho do Podsvětí se nedostal. Až bůh Árés našel, kde je Smrt držená a sám ji vysvobodil. A jako prvního vzala sebou Smrt Sísyfa. Jenže ten své manželce přikázal, aby ho nepohřbívala, aby se nekonal pohřební obřad a jeho duše tak byla stále připoutána do světa živých. Pak na manželku nadával a prosil, ať může zpět a svou ženu potrestat. Přemluvil Persefonu, která mu dovolila na tři dny vrátit se domů. Ale potom se Sísyfos k návratu neměl a musel jsem pro něj přijít já a odtáhnout ho tady násilím. Za takové podvádění dostal trest pořádný - každý den valí do kopce velký kámen, těžce při tom oddychuje a když už je skoro na vrcholku, kámen mu z rukou vyklouzne a zase se valí dolů a on za ním musí utíkat a zase ho tahat nahoru.

Další podobný případ je hned vedle. Podívej. To je Tantalos. Stojí v jezeře a nad sebou má větve krásného stromu s ovocem. Když se však chce Tantalos napít, voda zmizí. Když natáhne ruku, aby utrhl ovoce, větve se zvedne vysoko a on tam nedosáhne. A tak trpí Tantalos věčnou žízní a věčným hladem. A to proto, že prozrazoval tajemství, která mu svěřovali samotní bohové. Jednou jim ukradl dokonce i nektar a ambrosii a pak se lidem chlubil, kde to vzal. 

A takových je v Tartaru plno. Nářek tam nikdy neskončí, provinilci a jejich úpění se line celým podsvětím. Hrůzy všeho dovršují Erínyje, bohyně odplaty. Mstitelkou vražd je Tísifoné, Bohyní nesmiřitelného hněvu je Aléktó a Závistí je Megaira. Ty vycházejí z Podsvětí ven a viníka honí jako štvanou zvěř, dokud si neodpyká svůj trest. Jejich sestry, nazývány jsou Moiry a ochraňují právo a světový řád. Jakmile je viník potrestán, stanou se z Erínyjí bohyně Usmířené (Eumenidy). 

Své místo tady má i Hypnos neboli Spánek. Ten chodí na svět jako laskavý, blahodárný a milosrdný bůh, aby dal všem, po těžkém dni a námaze, milé sny. Má několik synů a tím největším umělcem je Morfeus. Dokáže na sebe vzít jakoukoliv lidskou podobu a jeho bratr, Fantasos, zase zvládne napodobit cokoliv neživé. 

Projdeš až k Trůnnímu sálu. Po Hádovi ani jeho manželce není nikde ani památky. Možná je to tak pro tebe lepší. Co kdyby si to s Dnem otevřených bran rozmysleli?

Hádés je asi někde na obchůzce Podsvětím. Nikdo ho tu ale nechodí z ostatních bohů navštěvovat. Je-li vyžadována přísaha někoho z nich, pošlou Íridu, aby přinesla zlatou konvici s vodou z podsvětní řeky Styx. Kdyby některý z bohů křivě přísahal, stihne ho tvrdý spánek a pak bude ještě dalších 9 let pykat tím, že se nebude moci zúčastnit žádného shromáždění nebo hostiny jiného boha. 

Hermés tě postupně provede vším, co se v Podsvětí nachází. Ani nevíš jak, ale už se zase objevíte u velké brány a psa Kerbera.

Doufám, že máš ten druhý peníz, co jsem ti tuhle dal předtím, než jsme nasedli na Chárónovu loď. Dej mu ho, až připluje ke břehu s někým dalším. Vezme tě zpátky a ty se dostaneš bezpečně z Podsvětí pryč.

Poděkuješ Hermovi za to, že ti dělal průvodce Podsvětím a už vidíš, jak připlouvá Chárónova loď. Pozdravíš znovu Cháróna, který tě bez odpovědi jen s nataženou rukou požádá o peníz. Dáš mu ho až když sedíš v loďce a vydáváš se zase zpět do světa živých. Tvůj Den otevřených bran Podsvětí je u konce.

 

Zdroj: Starověké báje a pověsti

Snad se Vám to líbilo.

Děkuji za celý školní rok, ač trochu kratší.

E. M.