Zadání domácího úkolu
Celý rok jsem na Vás byl hodný a nechával jsem Vás si vybrat, zda budete kreslit, uvažovat, básnit, tak v eseji na Vás pak budu zlý. Abyste mi ukázali, že jste schopni pokračovat ve výuce tohoto předmětu, musíte splnit esej se všemi částmi. Téma bude úplně jednoduché. Co byste též čekali, tématem je Mantichora. A Vy musíte mít alespoň 8 veršů básně (rýmující se!), jeden obrázek a pak nějaký ten příběh. Je jedno, zda báseň s obrázkem budou součástí příběhu, nebo budou jenom 3 části vzájemně nesouvisející. Je to na Vás!Vypracování
1. část – Obrázek
Ilustrativní obrázek samce mantichory, vidíme tedy lví tělo s lidskou hlavou a ocasem škorpiona. Lidskou tvář „kazí“ tlama, která připomíná více tlamu lva než lidská ústa. Ale je pochopitelné, že s ryze lidskými ústy by měla mantichora s krmením se na kořisti velké potíže. Přinejlepším by jí krmení zabíralo opravdu hodně času.
2. část - Báseň
Mantichora si spokojeně brouká,
maso se trhá a kosti praskají,
kos na to z větvě zvědavě kouká,
ví, že nemusí se bát ti, co létají.
Už viděl ji takto hodovat mnohokrát,
zatím co si čechral svoje peří černé,
na kousek masa měl chuť častokrát,
jistě stačí jen ustát vteřiny perné.
Ptáček se rozhodl zkusit štěstí své,
rychlý let, klobne hbitě zobákem,
ale mantichora si hlídá maso své,
pohne tlapou a amen je s kosákem.
Mantichora vždy ví, co se kolem děje,
každičký pohyb a zvuk bedlivě sleduje,
a to i když si při krmení si zaujatě pěje,
krádež jídla nikdy nikomu netoleruje.
3. část - Příběh
Mantichora ze sebe měla velmi příjemný pocit, když svou kořist táhla do svého teritoria, aby si na ní pochutnala ve vlahém stínu svého stromu. Brousila si na něm drápy, takže ho brala jako svůj strom. Ten pocit měla proto, že se jí povedlo skolit opravdu velice, velice statného jelena. Musela mu urazit paroží, aby se jí jeho tělo dobře táhlo domů. Jeleni a vysoká vůbec se před ní často dávali na útěk a byla to velmi hbitá a rychlá zvířata, která ji čas od času dokázala utéct. Lov je přece jenom věc ne jen cti, ale i rozumu. Pokud by trval moc dlouho, tak by to stálo mnohem víc energie, než kolik by jí sežrání kořisti přineslo. Jíst se musí, o tom žádná, ale plýtvat energií na kořist, která nezastí, by bylo bláhové.
Tenhle jelen ale bojoval. To bylo něco, co mantichora už nějaký čas nezažila a byla to pro ni opravdu velmi, velmi příjemná změna. To silné a hrdé zvíře svůj život opravdu nedalo lacino a několikrát svými parohy mantichoru málem i zranilo. Zabít ho byla vlastně čest, o to sladší, že byla zasloužená. Mantichora milovala boj a proto, že se k němu už tak dlouho nedostala, si ani neuvědomovala, jak moc jí kvalitní boj chyběl.
Když byla na místě, ve stínu svého drápy poničeného dubu, nechala jelení tělo klesnout na zem, pomalu a důstojně si k němu lehla a pustila se do žrádla. Začala samozřejmě tím, že mu začala požírat ještě teplé vnitřnosti. Játra, slezina, žaludek vyhodit, ten je plný trávy a tu teď nepotřebuje, a pak už se může pustit do ještě nedávno bijícího srdce. Svaly se trhaly, kosti praskaly a po celém jejím teritoriu se rozléhalo mantichořino spokojení pobrukování.
Celé to z jedné dubové větve sledoval černý ptáček, podle žlutého zobáku nepochybně kos. Dnes už si dal pár čerstvých žížalek a našel i dvě opravdu pěkně vypasené housenky, tak hlad neměl, jen si tak čchral svá černá pírka a díval se, jak mohutné zvíře pod ním hoduje. Měl tenhle dub moc rád a uvažoval, že by si sem na jaře mohl přilákat nějakou samičku, s níž by si tu postavili hnízdo. Ona by seděla na vajíčkách, on jí nosil žížaly a červíky a ta chlupatá mantichora by zajistila, že se ve větvích dubu nikdy neobjeví žádná kočka, ani jiné zvíře, co by je rušilo.
Pak ale dostal chuť na kousek masa, co mantichora pojídala. Když bude rychlý, určitě to stihne serzobnout, aniž by s emu cokoliv stalo! Páni, to bude něco. Budou tu mít hnízdo a budou mantichoře uzobývat krmi!
Rozhodl se zkusit jí kousek masa ukrást, měla ho přece dost.... Nezvládl to.
S pozdravem,
Vilja C. Dechant
Havraspár
3. část - Příběh
