Zadání domácího úkolu
Vypracování
Dobrý den!
Předem bych se chtěla, jako tradičně, omluvit... Za to, že Vám úkol posílám až osudnou termínovou neděli, mohu Vás však ujistit, že pouze o Vašem úkolu přemýšlím celé ty dva týdny.
Doufám, že jsem správně pochopila zadání a snad Vám nebude vadit, že jsem si při psaní hudbu zastavovala, neboť jsem chtěla, aby text seděl přesně k té hudbě. Je mi sice jasné, že pravděpodobně čtete o mnoho rychleji než já, tudíž Vám to stejně nepůjde přesně, ale kdyžtak zkuste trochu zpomalit nebo tak :)) A ještě jedna věc, doporučuji pustit si hudbu a pak začít číst s prvními tóny.
Vybrala jsem si svou nejoblíbenější, Vltavu http://www.youtube.com/watch?v=GoA1qZgb2qo
Jen abyste věděla, o co se snažím, ona ta Vltava mi totiž hrozně moc připomíná život každého z nás, naše začátky v kouzelnickém světě...
Byli jsme malí, malí a ukřičení. Jedli jsme, pili jsme a rostli jsme. Rostli jsme rychle, hodně rychle, za chvíli z kojenců byla batolata, z batolat předškoláci, školáci a čas stále tak rychle plynul, jako voda, jako mraky nad hlavou, jako bychom jen pluli životem. Přišly první úspěchy, neúspěchy, pády, lásky, kamarádi, všechny naše zkušenosti, potřebné pro zařazení v naší budoucnosti. První sníh, první déšť, první léto, první radosti, starosti, učili jsme se zvednout a jít dál, i když nás bolí kolínko, i když tu zrovna není maminka, aby nám ho pofoukala. Jako klesá a stoupá hudba i my jsme padali a vstávali. Dělali jsme všelijaké hlouposti, prováděli pokusy s kouzelnickým umem, s tatínkovou hůlkou, dostali jsme své vlastní mini-košťátko, na kterém jsme rozbili, co se dalo, rozbili sami sobě, co se dalo, pak jsme se oprášili, zaplakali a šli dál. Přišlo období vzdoru, trucovali jsme, byli jsme líní, hádali jsme se, neposlouchali rodiče, nedělali domácí úkoly, nedávali ve škole pozor, byli drzí a odmlouvali, pošťuchovali všechno a všechny, někteří nám to vrátili a my se učili, že nemůžeme všechno.Pak přišly jedenácté narozeniny, sfoukli jsme jedenáct svíček, dostali mraky gratulací a napjatě čekali celý den. A pak...
Byla tu sova a další mraky gratulací, velkolepý dopis s pečetí Bradavic, podpisem zástupce ředitele, konečně náš vlastní seznam knížek! Cítili jsme se jako páni, že jsme byli vyvoleni, že oplýváme dostatkem kouzelnického nadání, abychom mohli studovat v Bradavicích. Dočkali jsme se hrdého poplácávání, vydali se na Příčnou, procházeli obchůdky a vybírali si pomůcky, zaskočili ke Gringottům, vlastnili hůlku, hábit, učebnice a prošli Děravým kotlem.
Prvního září jsme dorazili na nádraží s objemným kufrem a hrdě prošli skrz přepážku na nástupiště 9 a 3/4. Ohromila nás velká červená parní lokomotiva, potkali jsme mnohé z našich budoucích spolužáků a pozdravili se s jejich rodiči. Kapesníčkem jsme mávali z okýnka dojatým plačícím rodičům, nakoupili si spousty mlsot a nacpali se k prasknutí jenom pro ten pocit. Rozdělili jsme se s kamarády v kupíčku, chvíli pokecali a už jsme tam byli!
Vykulili jsme oči, když jsme uviděli ohromného Hagrida, zažili vzrušující plavbu přes jezero s olihní a když jsme konečně spatřili hrad, neměli jsme slov. Vyrazil nám dech, vehnal slzy do očí, zasáhl nás až v hloubi duše.
Hagrid zabušil na velké dveře, zažili jsme chvilku napětí, zda nám někdo otevře, srdce jsme měli až někde v kalhotách a už nám otevřela profesorka McGonagallová! Zhluboka jsme se několikrát nadechli, napětím jsme ani nedutali, přeběhl nám mráz po zádech a...
KONEČNĚ JSME TAM BYLI!
Odpusťte, ale dále jsem už nepokračovala, přeci jen, nechci Vás zahltit, s tím, jak dlouhé úkoly Vám všichni posílají :) Snad to šlo alespoň trochu do hudby, kdyby ne, tak to nějak odhadnete, ono se to dá docela poznat :) (Konec by měl být přibližně ve dvou minutách)
Mějte se krásně a doufám, že jsem Vás svými žvásty neunudila k smrti!
Hex
