Zadání domácího úkolu
Představte mi svého kočičího mazlíčka či mazlíčky - a následně nechte svého mazlíčka, aby mi představil on vás. Formu nechávám zcela na vašem (resp. jeho) uvážení: zkuste mě ale překvapit a být co nejkreativnější. V případě textu prosím minimálně o 4 palce.
Můžete psát o kočce, kterou chováte tady na hradě, nebo klidně o kočce u vašich rodičů - případně, pokud momentálně žádnou kočku nemáte, o kočce, kterou jste měli, případně kterou byste chtěli mít. Pokud si stále nedokážete vybrat, můžete zvolit úplně libovolnou kočku. Ve všech případech ale zachovejte obě části úkolu - vy představíte kočku a kočka představí vás.
Těším se na vaše práce!
Vypracování
+úkol je napsán na zmuchlaném a krví potřísněném pergamenu+
Dobrý den pane,
ráda bych Vám představila Její veličenstvo Chanel D’Estheé Remailidian Leau (jak si ona sama nechává říkat), nebo také známou pod jménem „Bronička“ - jak ji pojmenovali v útulku. Chanel či Chany, chcete-li, je kočička jasně zářivé bílé barvy, jejíž tělo zdobí tři černé flíčky rovnoměrně rozmístěné na zadní půlce jejího 3,5kg tělíčka + černý ocásek s místy prosvítajícími bílými chloupky. Také miluje myšky vycpané kočičí šantou, vše z papíru (krabice, tašky) a také pergameny, na tomto s úkolem se mi již několikrát prošla a dokonce si zde i lehla. Vyhnat ji nepomohlo. Jedná se o vzácné plemeno VesTaj, známé taky jako „vesnické tajemství. Ovšem Její milost tuto skutečnost nerada a neochotně přiznává. Za tuto zmíněnou skutečnost mě momentálně škrábla, až tak toto téma nerada otevírá. Je jí cca 3-4 let, protože jak jsem již zmínila, dostala se ke mně z útulku, tudíž nikdo nedokáže říci kolik roků má přesně.
Její život nebyl tak úplně jednoduchý. Našel ji v tašce do posilovny pan popelář asi 10 sekund před tím, než ji sešrotovalo popelářské auto. Odtud se pak dostala do útulku Archa při ZOO Liberec, a poté do jejího království - ke mně domů. Poté co jsem se přestěhovala do Liberce, cítila jsem se tu osaměle a jelikož jsem byla zvyklá na společnost kočiček již od mala, věděla jsem, že si též nějakou pořídím. Čas plynul a já se jednoho osudného únorového dne vydala do útulku, kde mi byly ukázány dvě kočičky, ale u žádné jsem necítila to pravé spojení. Pomazlila jsem je a řekla si, že ta moje na mě zkrátka někde čeká… Paní chovatelka ale v poslední větě naší rozpravy zmínila, že mají ještě jednu kočku v depozitu, ale že škrábe, ubližuje a syčí na každého, opravdu na každého, kdo se k ní jen přiblíží. Nedalo mi to a chtěla jsem ji aspoň vidět. Ošetřovatelka mě tedy neochotně vzala ke kotci a varovala mě, že tam jdu na vlastní nebezpečí a já souhlasila. Byla tam ona. Tato „zlá“ kočka se rozběhla směrem ke mně a začala se mi usilovně třít o nohu, když jsem se k ní sklonila a pohladila jí, začala vrnět a dávat mi pusinky. Svou pacičkou mi plácala po mé ruce a já věděla, že je moje. Ošetřovatelka nechápala a nevěřícně kroutila hlavou, kočka prý předtím každému (!) dala co proto.
Asi tedy nebyla náhoda, že jsem byla tou jedinou vyvolenou. Chanelka dne 5. března 2020 v přepravce odjela se mnou domů a začal se psát náš příběh. O tom, že mi je souzená jsem nikdy nepochybovala a ani nepochybuji, protože po příjezdu se schová např. pod gauč každá číča. Chanel ne, prošla si byt jakoby jí odjakživa patřil, zrovna si zašla na nové WC, které nikdy předtím neviděla, a poté se vrátila do obýváku, kde si lehla ke mně na gauč a začala vrnět a mazlit se. Byla doma. Nezažít to na vlastní oči, nevěřím tomu.
Párkrát jsem přemýšlela, proč se ji někdo tak nechutně zbavil a čekala jsem jaký její zlozvyk se objeví… Ale ani po téměř roce nemá žádnou vadu (krom občasného zlobení, asi jako každý na tomto světě), asi prostě její předchozí majitel byl… zlosyn. Ale to je jedno. Já a Chanel jdeme na cestě životem spolu a šťastny. Je mou oporou, mazlíčkem, třetím okem a taky někdy pěkným trenérem nervů. Miluju ji. Opravdu, poznala jsem mnoho koček, ale Chandy je výjimečná. Chytrá a rozumí snad všemu, někdy mě to až udivuje. Zároveň je to mazlivka, zlobidlo ale hlavně moje rodina.
Tento příběh bohužel není smyšlený, napsal ho do puntíku život sám.
Přeji Vám krásný den a těším se na další hodinu.
S pozdravem
Valerie Madeleine Leau
Havraspár
--
+pergamen poťapkaný od Chanelky je krásný a nezmuchlaný+
Dobrý den,
Bylo mi řečeno, že mám popsat sloužící… Jak, že se to jmenuje? Ah, Valerie. Říkám jí i u mudlů Mady. Je to 21 let stará dívka s dlouhými hustými vlasy. Ale moje chlupy jsou hezčí. Přikládám foto.
Chci Vám říci, že mě Valerie týrá! Najíst dostávám JEN třikrát denně. Chápete to?! Mučení hladem. A těch průpovídek? Vždy jen: „Kupuji Ti konzervu kus za 60 Kč, tak se neofrňuj!“ - no ještě aby ne, však je to její povinnost. Ale nechávat mě takhle vyhladovět? Neskutečný. Umřu na čičirexii, to je jako anorexie, chápeme se.
Dále mě nenechá spát! Přijde z práce a už mě šmudlá a hladí. Já jako nechci, ale jelikož chci jídlo, tal finguju, že mě to baví. Vždy u toho mručím, ona tomu říká vrnění, ale je to hrubý nesouhlas! Teda možná…
V neposlední řadě na mě taky pěkně kašle. Když si chci ve 3 ráno hrát na sprintera, vždy mě odbyde!!!
Ale upřímně? Jsem ráda, že je moje maminka, mám díky ní lepší živůtek, ale neříkejte jí to, byla by až moc spokojená!
Konec pergamenu, jsem unavená, jdu spát. Prý za tohle dostanu dobrůtku, no uvidíme.
Tak pac a pusu!
S pozdravem
Chanel D’Estheé Remailidian
Mé foto najdete zde: https://photos.app.goo.gl/Qjszwa8Euux5nyA1A
