Zadání soutěže

Dobrý den,

 

při letošní zařazovací slavnosti mě napadlo, co si asi Moudrý klobouk zpívá přes rok, když není nijak jinak využitý. Údajně si prý chystá písně na další zahájení, ale tomu nevěřím a vy určitě taky ne...

Projděte se kolem ředitelny a zaposlouchejte se, zda Moudrý klobouk neuslyšíte zpívat. Poté mi jeho písničku přepište. Určitě si na jeden zátah nezapamatujete víc než 20 veršů (1verš=1řádek).

 

Těším se, co odposlechnete!

Vypracování

Dobrý den, madam.

Vydala jsem se tedy korzovat za dveře ředitelny a musím říct, že jsem byla úspěšná velice rychle! Snad se to teda počítá, popravdě, byla to spíš lamentace než zpěv, zpíval jen chvilku na začátku...

Slyšela jsem přesně toto:

 

Co to zase baštíš?

Co to tam zas máš?

Pozor, teď stůl mastíš!

Snad mi taky dáš?

 

(následuje trochu naštvané huhlání s plnou pusou, jehož původcem byl očividně pan ředitel)

 

Nimrandire! Lakomče!

K čemu by mi břicho bylo?

Nimrandire! Pitomč....

(následuje dutá rána, asi jako když bota trefí polici. Pak se ozve skřehotavé pokašlávání a chvíli je ticho. Nakonec ale klobouk pokračuje, hodně ukřivděně - a už rozhodně nezpívá)

 

Jsem klobouk moudrý, vážený,

pro svá kouzla, pro svůj věk.

Soudím stejně muže, ženy.

Jeden by snad čekal vděk!

 

Oddaně tu škole sloužím,

bratru, dobrých tisíc let.

Pardón, že po jídle toužím!

Těch paštiček bych sněd´ pět.

 

Ale né, to sedět musím

v prachu tady na polici.

Víš ty vůbec, co já zkusím?!

Je to tady na palici.

 

Jednou za rok se ti hodím,

to jsi samé „drahý, milý“.

Písně pro tvý děcka plodím,

kde byste beze mne byli?

 

Ale já se odstěhuju,

hned jak koště seženu.

Tohleto vám nedaruju.

Zasloužím si odměnu!

 

(pak se jeho hlas podezřele ztlumil, sice jsem ho pořád slyšela, ale nedokázala jsem slova rozeznat – hádám, že pan ředitel nějak přivřel dvířka té vitrínky, ve které klobouk lamentoval, nebo ho odnesl někam na cimbuří, aby měl klid...)

 

S úctou

Beteramis Athenodoros