Soutěže 1916
Výuka 2205
Semináře 753
Nebelvír

Autor: Mira Jay Michaels
Práce odevzdána: 3. 3. 2021 16:22
Soutěž: Škola čar a kouzel v Česku
Zadavatel soutěže: Caitlin Galbraith

Zadání soutěže

Všichni moc dobře víme o nejslavnějších světových školách čar a kouzel. Vždycky jsem si ale lámala hlavu nad tím, jak je to v ostatních státech. A jak je to konkrétně u nás?

Vaším úkolem bude vypátrat (=vymyslet), jak vypadá škola čar a kouzel v České republice (či na Slovensku). Určitě tady přece musíme nějakou mít, ne?

Co by ve vašem vypracování nemělo chybět:

Návrhy, nad čím dále polemizovat (žádný z těchto bodů ale není povinný):

Vaše vypracování by nemělo mít méně než 5 palců, a ne více než 15 palců (tzn. zhruba půl až jeden a půl strany A4).

 

Kdo chce, může taky k vypracování přidat vlastoručně nakreslený obrázek, jak škola vypadá (nebo jakýkoliv jiný výjev ze života školy). Pozor, nelze poslat pouze obrázek bez splnění výše uvedené psací části, obrázek je jen možnost navíc!

 

Těším se převelice na vaše vypracování :)

Vypracování

Dobrý den,

přišla jsem na stopu kouzelnické škole madam Čarovnice. Z toho, co jsem doposud zjistila, vím toto: Školu navštěvují studenti věku 15 až 21 let.

Je poměrně chytře skrytá - dost mi to připomíná způsob našeho ministerstva kouzel, místo záchodem stačí ale projít dveřmi. Poslouží dveře libovolné, stačí předtím jen odříkat patřičnou formuli: 'Otevřus dveřus' a z dveří se stane takový portál. Přenášedlo bych dveřím ale neříkala, jelikož se spíše jedná o takový portál, který vás rovnou přenese na pozemky školy - ty se nacházejí na území Krkonoš - v záznamech školy jsem ale zjistila, že již i cestovala po celém území ČR na velkém oblaku a jen tak si plula po nebesích. Prý kvůli seznámení studentů s pocitem beztíže, kdyby náhodou přepadli přes okraj.

Zabezpečení mudlů tedy mluví samo za sebe - bez formule se tam jednoduše dostat nedá a i kdyby, nejste-li zaměstnancem školy či studentem, o čemž si škola sama vede své záznamy, při prvním kontaktu s povrchem vám škola problýskne pamětí a do hlavy vám nakuká, že máte jít jinudy, protože tady - tady cesta rozhodně nevede.

Ve škole se dá jak bydlet, tak se do ní dá pravidelně dojíždět, díky snadné formuli 'Otevřus dveřus', která všechny vaše trable s cestou v mžiku oka vyřeší. Škoda jen, že cesta vždy vede jen do této školy. Proto je tedy, jak jsem již říkala, možné do školy každý den docházet, ale i v ní přes rok pobývat - zařízena je pro obě možnosti.

Ve škole je zaveden systém dělení studentů dle toho, užívají-li raději levou či pravou část mozku. Pro ty, co jsou tak nějak uprostřed je vyčleněna další kategorie. Pro ty, co nepoužívají ani jedno je do školy vstup zakázán - bez mozku nejsou čáry. Skupinkám se tedy mezi studenty zavedly přezdívky - nejsou však oficiální, jenže je to stále lepší než nic - Levomozci, Pravomozci a Prostředníčci.

Co je na fungování školy zvláštní, je to, že se vyučuje převážně v noci. Všichni totiž víme, jak podivné jsou spící rozvrhy dospívajících jedinců. Škola na toto tedy kladla důraz a místo ráno začíná výuka večer a končí někdy v pozdních večerních hodinách. Studenti si dosud ještě nestěžovali, tudíž systém zůstává stejný.

Díky své lokaci v horách bylo pro školu nejlepším maskováním se horou také stát. Proto když jako mudla půjdete kolem, na první pohled si jí nevšimnete, škola se totiž nachází ve skále a je rozšířená pomocí magie. Vnitřek je tedy mnohem rozlehlejší. Abych byla přesná:

Ve skále se nachází vstup do školy, skála samotná je prostorem pro uvítání nových i starých studentů, profesorů a zaměstnanců. Nachazí se v ní tedy chodba s mnoha dveřmi a schodišti, která vedou do dalších pater. Škola má také kruhový tvar, v jehož středu se nacházejí všechny pozemky. I přes rozlehlost školy se v ní ale dá bez obtíží navigovat i cestovat, takže je zcela možné dostat se z jedné strany školy na druhou během pouhých patnácti minut - počítá se s tím, že každý student si do týdne po svém příchodu do školy vyzvedne svůj cestovní prostředek - na výběr je mezi koňmi až po velké ochočené vlky, na jejichž hřbetě je též možno cestovat. Tito tvorové jsou na studenty ovšem velmi vázáni, takže si za celé studium za normálních okolností nemůžete tvora vyměnit.

Vzhledem k tomu, že se jedná o to, jak škola funguje, je péče o kouzelné i nekouzelné tvory největší specialitou. Hned poté jde o přežití v přírodě a pečování o ni, cestování světem a bylinkářství. Díky lokaci vysoko v horách, kde je skvěle vidět na nebe se škola specializuje i na astronomii a astrologii. Na druhou stranu není kladen přílišný důraz na zapadání studentů do světa mudlů, takže předměty jako Studium mudlů jsou velkou vzácností. Nu, a byla by škoda veškeré té přirody nevyužít - většina 'učeben' se tedy nachází někde venku na čerstvém vzduchu a pod svitem měsíce.

Škola je samozřejmě velmi rozlehlá, ale i přesto ji nenavštěvuje zas tolik osob. Profesorský sbor se skládá ze všech tří ředitelů - každý předtím studoval v jedné ze třech skupin, což znamená, že se jedná o jednoho Pravomozka, jednoho Levomozka a jednoho Prostředníčka - a z 25 profesorů. Studentů je průměrně 100 až 150 na jednu skupinu.

Zároveň je domluveno jisté přátelství se pár dalšími kouzelnickými školami, které čas od času dopomůžou se sháněním různých rostlin a bylin, za což pak škola madam Čarovnice na oplátku nabízí vyšlechtěné kouzelné tvory se základním výcvikem. Za drobný příplatek i s pokročilejším ;)

Z této školy již vyšlo mnoho kouzelníků, kteří se proslavili svými znalostmi a objevy v rámci astronomie, astrologie a péče o tvory - ať už kouzelné či ne. Přesto se ale jména neproslavila tolik jako činy a v pergamenech, jež jsem získala ve školním archivu, jsem naneštěstí žádná jména nenalezla.

 

Když se někdo dostatečně dlouho toulá po pozemcích školy, je také možné, že narazí na rozpadající se kamennou bránu uprostřed zelenavé louky - jedná se o důkaz bitvy školy s kamennými obry, kteří se horami toulali. Brána byla místem, odkud obři přišli a nakonec i odešli, když škola v bitvě zvítězila.

Bráně se ale téměř všichni vyhýbají, jelikož celou školou koluje příběh o studentovi, který bránou prošel a zmizel - pro postrašení se také nikdy nevrátil!

 

Pozemky školy jsou pak také propleteny mnoha zkratkami a tajnými chodbami, o jejichž existenci si povídá generace po generaci studentů. Přestože se jejich existence ale drží v tajnosti, většina profesorů o téměř každé ví, jelikož oni sami zde trávili mnohá léta jako studenti.

Další věcí, kterou se škola ale moc nevychloubá, přesto je na ní moc hrdá, je jedna z bývalých ředitelek - skvělá pečovatelka o tvory se specializací na draky. Jednoho draka si dokonce ochočila a během celého svého života se o něj starala, létala na něm a s potěšením strašila mladší studenty, když se na jejich uvítací slavnost snesla z nebe. Jak mezi profesory, tak studenty se povídá, že na místě, kde je pohřbená, je stále možné zahlédnout jejího draka, který tam prý chodívá truchlit pro svou drahou přítelkyni. Jiní pak zase říkají, že ředitelka nikdy nezemřela, ale žije na nějakém vzdáleném ostrově, kde hnízdí tolik draků, že by je jeden nedokázal spočítat.

 

Na obrázku naleznete onu noc, kdy se student skrz kamennou bránu vytratil :)

 

S pozdravem,

Mira Michaels