Zadání soutěže
Sedmiboj je ve fázi po prvním úkolu a stejně jako máte šanci si vyzkoušet praktickou část úkolu přímo v Aréně, tak vám exklusivně přinášíme i možnost vyzkoušet si část kreativní.
Zadání úkolu bude napsáno i v Aréně, ale pro ty, kteří nestojí o průchod Arénou, dáváme textové zadání úkolu i přímo do zadání soutěže.
Albus Brumbál v posledním kroku ukryl Kámen mudrců do Zrcadla z Erisedu a získat jej mohl jen ten, kdo jej chtěl najít, avšak ne využít. Staňte se na okamžik Albusem Brumbálem a ukryjte Kámen mudrců znovu (tedy nahradit Zrcadlo z Erisedu), avšak jiným způsobem.
Na minimální délku 10 palců, avšak zároveň i maximální délku 14 palců, napište, jak bude Kámen mudrců ukryt a jak jej bude možno získat, to jest Váš úkol.
Pamatujte na to, že pro vás platí stejná pravidla jako pro Sedmibojaře, tzn. že pokud nedodržíte či překročíte rozsah úkolu, dostanete o 20 b/s méně. Hodnocení navíc dostanete ve stejných hodnotách, jako jsou hodnoceni Sedmibojaři (tj. 48,44,40,...,8,4 b/s)
Vypracování
„Ale ten kámen mudrců tam nebyl,“ spustil Harry tak trochu vyčítavě. Seděl na posteli na ošetřovně, obklopen hromadou sladkostí a malých drobností, které se mu sešly od bradavických spolužáků. Neměl na ně nejmenší chuť, jen přikývl, když se Brumbál natáhl pro čokoládovou žabku. A neudivilo ho, když zjistil, že už mu ji Ron snědl.
"Nebyl," souhlasil Brumbál a pohladil se po fousech.
Harry byl netrpělivý. Byl zvědavý, co se vlastně nakonec stalo. Prošel těmi šílenými nástrahami, své přátele opouštěl cestou, nakonec bojoval s Quirrellem, kterému z hlavy čouhal Voldemort... jen proto, aby oba, resp. všichni tři, nakonec zjistili, že kámen mudrců tam prostě není? A Brumbál, místo toho, aby mu řekl, jak to tedy bylo, se tu přehrabává v hromadě sladkostí. Člověk by z toho vyskočil z kůže. "Tak kde je?" zeptal se nedočkavě.
Brumbál se usmál jeho netrpělivosti. "Musím ti to odvyprávět od začátku, Harry. Vezmi si žabku, jedna tu přece jen zůstala," řekl a nacpal Harrymu žabku do pusy. Snad aby ho nemohl přerušovat. "Od chvíle, kdy se někdo na začátku školního roku pokusil ukrást kámen mudrců z banky, přemýšlel jsem, kdo by to mohl být. Voldemort to být nemohl, protože, no, vždyť jsi ho sám viděl. Není ve stavu, kdy by mohl chodit někam loupit. Někdo tedy pro něj musel tu věc udělat. Protože se mu to nepodařilo, předpokládal jsem, že se o to pokusí znovu.
"Profesor Snape," začal Harry.
Brumbál zavrtěl hlavou. "Jsi vůči němu zaujatý, Harry," přerušil ho, znělo to lehce káravě. "Kdybych nikomu nevěřil, jemu ano. Ale máš pravdu, on spíš vypadá jako ten, kdo bude pracovat pro Voldemorta," Brumbálovou tváří se mihl stín smutku, kterému Harry nerozuměl, "než profesor Quirrell. "Zároveň," tady se usmál trochu omluvně, "musíš mi to prominout, Harry, ale doufal jsem, že právě ty se vydáš po stopě kamene mudrců."
"Já?"
"Ano. Věčně neposedný, neposlušný, pořád se zajímáš o věci, do kterých by ti nemělo nic být. Doufal jsem, že se vydáš kámen hledat a ten, kdo o něj tolik usiluje, půjde v tvých stopách."
"Ale Ron, Hermiona..."
"Ano, vím. Tvůj kamarád Ron byl zraněn, bylo to nebezpečné. Ale věděl jsem, že vám mohu věřit. Profesor Quirrell sledoval vaše pátrání a dospěl ke stejnému závěru, jako vy. Proto jste se sešli u Zrcadla... ve kterém nic nebylo."
"Kde tedy byl kámen?" poposedl si netrpělivě.
Brumbál se lišácky usmál. "U mě na stole."
Harry nedůvěřivě sledoval starou tvář skrývající tolik tajemství... "Na stole?" zeptal se nakonec.
"Ano. Uznej, Harry, kam nejlépe ukrýt nejcennější věc na světě, po které určitě někdo půjde, než naprosto na očích?"
Harry se cítil podveden.
"Určitě sis všiml mé sbírky kamenů z míst, kde se mi hodně líbilo. Mám tam kameny ze Severního moře, z Hornova myslu, z Alp, z Himalájí..."
"...a jedním z nich je kámen mudrců..." dokončil za něj Harry. Zklamaně.
"Byl," opravil ho Brumbál. "Dohodli jsme se s Nicholasem, že kámen zničíme. Je to příliš velké pokušení a mohlo by to přivést mnohé spory a utrpení."
"Ale to umře..."
Pokýval hlavou. "Nakonec ano. My všichni nakonec zemřeme, Harry. Proti tomu žádné kouzlo neexistuje."
"Ale Voldemort přece..."
Brumbál se zamyslel. "Máš pavdu. Existuje několik způsobů, jak zůstat v našem světě, i když tělo zemře. Ale žádný z nich ti neumožní vrátit se takový, jaký jsi odešel. To, co se vrací, není dobré. Nepřemýšlej o tom, rozumíš?"
Harry pokýval, že rozumí.
"Neměl jste strach, že vám někdo ten kámen sebere?" nenechávala ho ta představa v klidu.
"Harry, Harry," smál se Brumbál. "Kolikrát jsi byl za letošní rok v mé ředitelně? Kolik věcí jsi mi tam ukradl?" Harry zrudl. "Tak vidíš, Harry. Nikdo si nedovolí vzít něco v ředitelně, zvlášť, když ho vůbec nenapadne, že by to za ten risk stálo. Pamatuj si, Harry, že když chceš něco ukrýt, neukrývej to. Ukaž to všem hrdě. Nikoho nenapadne, že je to pro tebe tak důležité."
Harry si povzdechl. "Takže... to s tím Quirrellem bylo zbytečné?"
Brumbál zavrtěl hlavou a pohladil Harryho. Pomohl mu uložit se zpět do postele. "Bylo to velmi důležité. Ve škole by mohl být hodně nebezpečný a tvou zásluhou jsme se ho zbavili. Jsem ti vděčný, Harry. A teď spi."
Harry poslechl a brzy usnul. Ale i ve spánku se mu honily hlavou myšlenky týkající se kamene mudrů , Voldemorta, Snapea, Brumbála...
