Zadání domácího úkolu

Zmiňovali jsme si trpaslíky (a permoníky) z pověstí, pohádek a příběhů. Znáte nějaké? Dokážete nějaké dohledat? V mimořádném úkolu mi nějakou pověst, příběh atd. můžete převyprávět, popřípadě vymyslet vlastní. (min. 3 palce)

Vypracování

Jak trpaslík hůlku našel

 

Jednou jeden trpaslík vykoukl zpoza kapustové hlávky a uviděl, jak kouzelník klečí v hlíně a vytrhává plevel, který mezi řádky kapusty rostl. Byl dokonale zabraný do své práce, něco si broukal, nevěnoval pozornost nikomu a ničemu okolo a ze zadní kapsy jeho pracovních kalhot mu vykukoval konec jeho kouzelnické hůlky. Trpaslík to sledoval dlouho, jako by byl na divadelním představení. Přemýšlel, proč ten člověk některou zeleň vytrhne a jinou ne, i proč si některou kapustu vezme domů, zatím co všechen plevel putuje na kompost.

Kouzelník se natáhl, aby vytrhal ještě pár zelených rostlinek na okraji řádku.Z nějakého důvodu se mu nechtělo lézt po kolenou dál a zahudroval, když se mu rostlinka v ruce přetrhla a on musel z hlíny dolovat kořínky. Hůlka v kapse se zhoupla, jak se kouzelníkovo tělo natočilo, a byla na dosah trpaslíkovy ručky. Ten ji chvíli pozoroval jako zhypnotizovaný, pak se natáhl a předmět opatrně vytáhl. Ihned upaloval pryč jako o život, hůlku hrdě třímal na hrudi jako by byl ten nejmenší rytíř na světě, který peláší s dřevcem v rukách. Zastavil se až v jabloňovém sadu, na druhé straně zahrady, než kde byl záhonek s kapustou.

Tady se malý tvoreček s bramborovitou hlavou zastavil, opřel se zády o kmen nejbližší jabloně a hůlku si zvědavě prohlížel. Když si všiml, že ho obezřetně sledují jeho bratranci, začal hůlkou máchat a pisklavě u toho napodobovat kouzelníka, který při kouzlení vždycky říkal nějaká ta slova. Kupodivu se po chvíli z hrotu hůlky vyrojila sprška barevných jisker. Trpaslíci kolem začali udiveně hučet a trpaslík s hůlkou začal zkoušet, co ještě s hůlkou dovede.

Nebylo to cílené, tak chytrý trpaslík nebyl, ale dokázal se soustředit natolik, aby z hůlky vylétaly bubliny jako z bublifuku, jiskřičky, několik zrajících jablek na větvích zmodralo, jedna jabloňová větev zežloutla a taky se ozvalo pár hlasitých pšoukavých zvuků, za jejichž doprovodu z hůlky vylétalo něco jako malé fialové pingpongové míčky.

Ty zvuky přitáhly pozornost kouzelníka, který zrovna dokončil svou práci, vstal a protahoval si záda. Trpaslíci byli tak zabraní do obdivování rádoby kouzel, která vypadala, jako když si dítě u pana Ollivandera vybírá svou hůlku, že si kouzelníka všimli, až když zloděje s hůlkou zvedl do vzduchu a hůlku mu sebral.

Jen něco zabručel a pustil se do odtrpaslíkování zahrádky. Nezlobil se na trpaslíky, trochu ho naštvala vlastní nepozornost. Neměl proto chuť těm tvorečkům nadávat ani ubližovat. Ale trpaslíky si na zahradě žádný kouzelník nebude chtít nechávat.

Když trpasličí čaroděj letěl přes plot, srdíčko mu bilo jako splašené a jemu se táhla hlavou jen jedná myšlenka: Wuuuiíííííííííííí! Let se mu líbil natolik, že z něj zapomněl, jaké to bylo být mocným trpasličím mágem.

S pozdravem,

Vilja C. Dechant

Havraspár