Zadání soutěže

Vaším úkol bude vžít se do světa fantastiky a představit si, že tento obrázek [link] není jen obrázkem, ale skutečnostní zachycenou na kousku papíru a vy jste byli svědky při tom, kdy se tento obrázek vytvářel. A protože jste byli přímo u toho a jste všichni velice zvědaví lidé (stějně jako já), budu po vás chtít, abyste mi z této události sepsali reportáž ...
Všechyn podrobnosti jsou čistě jen na vás. rozsah však bude minimálně dva palce...

Vypracování

Již několik měsíců vzrušuje světovou veřejnost takzvaný Případ Selianth Roslarb. Jde o draka, který byl chován v Rumunské státní dračí rezervaci. Přestože mu tam byly vytvořeny ty nejlepší podmínky, neustále si na něco ztěžoval a vyvolával mezi ostatními draky nervózní nálady. Nakonec došlo k událostem z 23. 8. 2009. Mnohé zůstává nevyjasněno. Mluvčí Rumunské státní dračí rezervace řekla jen toto: „Na místě byl nalezen mrtvý maďarský trnoocasý drak, naopak zmizel Selianth Roslarb, drak, jehož druh nebyl zatím určen. Je podezřelý ze zabití, pátráme po něm.“ Žádné další zprávy o pátrání však již nikdy nebyly zveřejněny. Na začátku tohoto roku jsme vyhledali jednoho z předních odborníků na draky a zaměstnance rezervace Charlieho Weasleyho. Podle jeho vyjádření jsou všichni maďarští trnoocasí draci v rezervaci v pořádku, žádný se nepohřešuje. Selianth Roslarb je stále nezvěstný, vzhledem k tomu, že podle Světové rady kouzelníků nesmí žádný drak žít na svobodě, pátrání po něm pokračuje. Pokud ho někdo zahlédne, neměl by se k němu z důvodu vlastní bezpečnosti přibližovat, ale měl by ihned uvědomit příslušné orgány.
Protože jsou zprávy o daném případu rozporné, rozhodla se redakce Lví tlapou vyslat svého zpravodaje Nebelbracha Mechachu, tedy mne, pátrat po Selianthu Roslarbovi.
Protože bylo jasné, že dračí odborníci v našich krajích mi nepomohou, vydal jsem se do Zeměmoří, kde jsem vyhledal známého čaroděje Geda. Jelikož jde o drakopána, který zná pravá jména draků, byl jsem si jist, že by mi mohl pomoci. Jeho příslovečná ochota a laskavost, stejně jako měšec galeonů způsobily, že byl velice ochotný. Vzal mě na návštěvu k draku Jevaudovi. Ten se tvářil vskudku moudře, nicméně jeho rada na mne moc moudře nepůsobila: „Najdi Amundsena.“ Přesto jsem se rozhodl, že zapátrám, kdo to ten Amundsen má být. Pátrání v kouzelnických knihách k ničemu nevedlo, obrátil jsem se tedy k mudlovské moudrosti a zjistil jsem, že se v ní uchovává paměť na jistého Roalda Amundsena, který jako první mudla stanul na jižním pólu. Také jsem se dozvěděl, že zmizel, když pátral v hydroplánu roku 1928 po troskách vzducholodi Italia, v níž se snažil Umberto Nobile se společníky doletěk k severnímu pólu. Našly se jen trosky hydroplánu. Nezbylo mi tedy nic jiného, než koupit saně, psy a zásoby a vydat se do severních ledových končin.
Kráčel jsem ve stopách objevitele severního pólu, Čecha Karla Němce. Cesta probíhala dobře. Viděl jsem sníh a led v různých tvarech. Několikrát jsem zahlédl draka, když jsem přijel blíže, ukázalo se, že jde o ledový a sněhový útvar. Postupně jsem snědl vše, co jsem měl s sebou, naštěstí mi ještě zbyli psi. Když už ani psů nebylo, pokračoval jsem pěšky a doufal, že potkám medvěda, kterého bych ulovil. Nakonec se mi hladem udělalo mdlo a já jsem omdlel.
Ke vědomí mne přivedlo teplo kolem úst. Jakási tekutina se mi řinula do nich, lačně jsem polykal. Otevřel jsem oči a spatřil, že jde o krev, která se řine z otevřené tepny polárního medvěda, jenž videl nade mnou ve vzduchu. Když už v něm žádná krev nebyla, odletěl stranou. A co jsem uviděl pak…
Nade mnou se tyčil nádherný modrý drak. Bylo jasné, že to on mi zachránil život, to on ulovil medvěda a nasytil mne jeho krví. Díval se na mne starostlivě i trochu smutně. Na přiloženém obrázku jsem se pokusil zachytit, jak si ho pamatuji.
„Tak jak se cítíš?“ zeptal se mne.
„Já, děkuji. Hledám Amundsena. Chci za ním,“ zablekotal jsem, ještě trochu zesláblý.
„Proč?“ podivil se drak, „vždyť nejsi před smrtí.“
Nechápavě jsem se na něj podíval. Na mou žádost, že bych Amundsena přece jen rád viděl, mne drak vzal do svého doupěte, kde jsem uviděl řadu zmrazených lidských postav. Na jednu ukázal: „Amundsen.“
Ano, milí čtenáři, nejenže jsem nalezl Seliantha Roslarba, ale také Amundsena a jeho společníky. Od draka jsem se dozvěděl mnoho zajímavých údajů.
Draků je mnoho druhů a poddruhů. My Evropané známe hlavně různé ohnivé vzteklouny, existují však i ledoví draci, Selianth Roslarb je jedním z nich. Místo ohně dokáží plivat mrazivý dech. Žijí hlavně v polárních oblastech a ve vysokých horách. Svým dechem umí člověka zmrazit, ten však po zahřátí opět normálně žije. (Samozřejmě mě napadlo, zda jeden takový drak není chován v Bradavicích, to však bude předmětem jiné reportáže.) Pokud drak chce, může mrazem i zabít, to však nedělají, aspoň ne lidem, jde o mírumilovné draky. Selianth Roslarb byl svědkem havárie hydroplánu. Všichni muži z něj se ocitli v ledové vodě a neměli šanci na přežití. Rozhodl se je proto zmrazit, uschovat ve svém doupěti a předat lidem, kteří by si je dopravili někam do tepla a rozmrazili. Vše dopadlo jinak. Když hledal lidi, narazil na skupinu zaměstnanců Rumunské státní dračí rezervace. Snažil se jim vysvětlit, co se děje, ale oni ho odmítli poslouchat se zdůvodněním, že draci nemluví. Chytili ho a odvezli do rezervace. Prožil tam několik desetiletí, teprve 23. 8. 2009 se mu podařilo zmrazit tamního primuse, který dohlížel na ostatní draky (a který po několika dnech v horkém letním počasí zase rozmrzl), a uprchl zpět domů. Rád by vrátil Amundsena a ostatní lidem, bojí se však, že by ho opět zavřeli do rezervace. Bude nyní záležet na osvícení dračích odborníků, zda uznají, že proti všem věděckým důkazům existují i jiní draci, než naši zuřiví ohnivci, draci, s nimiž lze mluvit a se domluvit. Závisí na tom nikoli jen osut Seliantha Roslarba, ale také Amundsena a jeho druhů.