Zadání domácího úkolu
Vítám vás u posledního letošního úkolu!
Na výběr tentokrát máte z následujících možností:
- Sepište minimálně pět rad pro pečovatele. Na co bychom při péči o malé kouzelníky neměli zapomínat? Co je podle vás nejdůležitější? Je něco, co na hodinách nezaznělo, ale pečovatelé by se tím měli řídit? (3 palce min.)
- Představte si, že se vám podařilo namíchat lektvar bezbřehé trpělivosti a nevyčerpatelných sil. Jakou byste mu připravili reklamní kampaň? (můžete např. vytvořit inzerát do DV, nakreslit plakát, napsat scénář pro reklamu, ...)
- Nakreslete obrázek, nebo vyfoťte aspoň 3 fotografie ilustrující chvilku pro sebe.
- Povídka nebo double drabble s názvem Je to jen fáze.
Budu ráda, když připojíte i své dojmy z prvního ročníku - co se vám líbilo, co vám chybělo, případně co byste doporučovali změnit.
Vypracování
Dobrý den, slečno Marylin,
posílám své vypracování, kde rozdávám rozumy... snad mě případní pečující adresáti neumlátí :))
- Přečtěte si nějaký rozumně moderní úvod do obecné lingvistiky. Nebo ho nečtěte, o to totiž vůbec nejde. Ale rozmyslete si, čím se jazyky liší, co mají společného, na co se dá narazit, ...
Poslechněte si lamentování lidí, jak se učili jazyk se spoustou rodů a nadávali, proč si ti lidi neusnadní život používáním méně rodů. Poslechněte si lamentování lidí, jak se učili jazyk bez rodů a nadávali, jak by se některé věci daly říct o tolik jednodušeji. Lamentování nad spoustou časů a kdo se v nich má vyznat, lamentování nad málem časů a hrozně složitými opisy.
Zkuste se vžít do lidí, kteří vysvětlují podivná slova. Zkuste vysvětlit kaki, a než mávnete rukou, že to ovoce prostě ukážete, zkuste vysvětlit saudade, fernweh, duende a další značně abstraktnější slova.
A pak v sobě nechte pořádně rezonovat fakt, že vaše čarodítko má potenciál přijmout za své cokoliv z toho... a že nic neumí předem.
Vaše čarodítko se nerodí s magickou schopností vědět, že ne znamená ne, nedělej to že znamená nedělej to (a to nejen ve smyslu nezačínej to dělat, ale ani ve smyslu nepokračuj v dělání toho), musíš že znamená musíš...
Uložte si to do paměti a myslete na to, až budete v pokušení po svém čarodítku vyletět s něčím jako "Neslyšíš, co ti říkám?", "Nerozumíš česky?", "Mluvím snad maďarsky?", "Chápeš, co ti říkám?!", ...
Vaše čarodítko se rodí se schopností slyšet vaše ne, a co víc, vaše čarodítko se rodí se schopností slyšet ne s tvrdým n, s nosovým n, slyšet me s tvrdým či nosovým m, slyšet he, slyšet ne s otevřeným či zavřeným e, slyšet ne s rázovým e, slyšet ne s krátkým, středně dlouhým či dlouhým e, ... Rodí se s potenciálem přestat vnímat rozdíl mezi otevřeným a zavřeným e, mezi b a p, mezi r a l, mezi s a š, mezi rázovým a bezrázovým a, ... Ale teprve postupně přijde na to, které rozdíly hrají roli. Teprve postupně zjistí, že -- mluvíte-li česky v českém prostředí -- ne s rázovým e od vás nikdy neuslyší, že ne s otevřeným a zavřeným e jsou pro praktické účely stejné zvuky, že ne a né jsou zvuky jiné, ale význam mají v zásadě stejný, že mé je ale něco úplně jiného, ...
Vaše čarodítko se rodí s potenciálem naučit se pojmenovat padesát druhů deště i s potenciálem považovat za normální odlišovat jich jen pět. Rodí se s potenciálem stejně přirozeně mluvit o jahodových knedlících jako knedlících plněných jahodami i o bramborových knedlícících jako knedlících z brambor, stejně jako s potenciálem ovocným knedlíkům vůbec knedlíky neříkat (nebo, samozřejmě, takové jídlo ani neznat). Rodí se s potenciálem mluvit, myslet a počítat v desítkové soustavě, stejně jako ve dvanáctkové nebo 27kové (neptejte se mě, dvanáctkovou vám vysvětlit umím, i sedmičkovou bych zvládla, ale o téhle obskuritě jen tuším, že nějak souvisí s počítáním podle částí těla). I pokud vyroste v desítkovém světě, pořád má potenciál považovat deset tisíc za normální spojení stejně jako za blbost srovnatelnou s deset stovek.
Poslechněte si o malém chlapečkovi, kterému pečovatelé bránili sahat na horké věci, i mu u toho vysvětlovali, že to pálí, až si vytvořil tezi, že nesmím na to sahat se řekne to pálí. Nebo o trošku starším chlapečkovi, který si za tři čtvrtě roku, kdy byl jeho tatínek na stáži v zahraničí a on doma jen s maminkou a mladším bráškou, vybudoval tezi, že když člověk mluví o sobě, používá ženský rod, když mluví o jiných, používá rod mužský.
A pak, až vám třeba dítko na otázku, zda chce kaši, odpoví, že ano, a následně se jí ani nedotkne, zkuste po něm nevyletět, co si to tedy vymýšlí. Zkuste mu třeba vysvětlit, že když někdo něco chce, měl by to pak sníst. Nebo pokrčte rameny a kaši odneste a dovolte si zrovna dnes nezabředávat do zákeřných rozdílů mezi chutná ti kaše, chceš [teď] kaši, chceš [někdy] kaši, chceš dostat i v budoucnu nabídnutou kaši, ... - Sbastlete obvod s dvěma spínači a zvonkem. Platí pouze v případě, že jste nikdy nebastlili. Vždy si ale můžete dosadit něco jiného: vyrobit korálkový náhrdelník, zasadit strom, ... Ideálně to udělejte několikrát. A nebo to nedělejte vůbec, o to ostatně vůbec nejde.
Zkuste si ale uvědomit, jak moc se budete plácat, pokud nebudete mít vůbec žádnou motivaci, inspiraci, vzor, a jak málo se naučíte, pokud to naopak vždy v podstatě vezme někdo za vás. Zkuste si uvědomit, jak moc může urychlit proces a potěšit správné nakopnutí, jak inspirující může být vidět možnosti a postupy, jak frustrující můžou být neúspěchy, jak ubíjející může být nesmět si to zkusit po svém, byť by to mělo být špatně.
Vaše čarodítko nemá větší nebo menší schopnost naučit se chodit, běhat, házet míčem, kreslit, bušit do rytmu, ..., než vy udělat ten obvod či náhrdelník či vysázet stromy v sadu.
[Jen snad zvlášť u té hrubé motoriky v prvním roce života to s dopomocí nepřehánějte.] - Dejte si svůj oblíbený dort. Platí pouze v případě, že nějaký takový máte. Ale klidně si dosaďte jiný mls, ať sladký, či ne. A ne, narozdíl od předchozích dvou bodů vám neřeknu, ať to klidně neděláte. A to přesto, že ani tady o to až tak nejde.
Připojte se na své pocity. Uvědomte si těšení se, radost z naplnění, a pak klidně pokračujte. Vnímejte své pocity.
A využijte tuhle schopnost pokud možno nadvakrát. Mějte pochopení pro čarodítko, které své pocity taktéž prožívá naplno, ale ještě je neumí zpracovat či ukrýt tak dobře.
A také -- inu, vnímejte své pocity i nadále. Je naprosto v pořádku, když vás čarodítko začíná štvát. Tehdy ještě máte čas s tím něco udělat. I kdyby to mělo být zavřít ho na pět minut do bezpečné místnosti a jít se někam uklidnit.
Ale pokud si to, že vás čarodítko dávno začalo štvát, uvědomíte až ve chvíli, kdy vás úplně vytočí, je to nešťastné pro obě strany. - Rozmyslete si, co je důležité. A ne, všechno není správná odpověď. Určitě pro vás není stejně důležité, aby čarodítko nic nerozbilo, nepočmáralo žádnou zeď, nezalilo podlahu, nepořezalo sebe, něco si nezlomilo, nevyrušilo vás při tom či onom, ... A ne, pokud máte pocit, že je pro vás důležitější, aby dítko nerozbilo hrneček po babičce než aby si nenatlouklo nos, nejste špatní pečovatelé. Jen je fajn si tohle srovnat. A občas na to pomyslet. A třeba to i tomu čarodítku říct. Dovolit sobě i čarodítku nějaká rizika, ale také pravidla a dojem jistot.
- Milujte život. Tím myslím jak všeobecně život jako neskutečný zázrak, tak specificky ten váš, ten svůj. Milujte svůj život, který rozhodně není dokonalý, ve kterém vy rozhodně nejste dokonalými pečovateli a ani vaše dítko není dokonalé. Milujte svůj život, který ale je dostatečně dobrý, ve kterém vy stejně rozhodně jste dostatečně dobří pečovatelé a i vaše dítko je dostatečně dobré.
A to, že občas klopýtáte a o jakýchkoliv kladných citech pochybujete, je přesně součástí toho, že život není dokonalý a vy taky nejste. Prostě jen buďte dostatečně dobří.
