Zadání domácího úkolu

Pro svou závěrečnou práci (která prosím bude dosahovat délky 9 palců - nebude-li obsahovat kvalitní obrazový materiál) si můžete vybrat z těchto zadání:

1, V Tutanchamonově hrobce se nalezl jeden artefakt, se kterým si mudlové neví rady. My ale víme, že je kouzelnický, jak jinak... Vaším úkolem bude vypátrat (tzn. vymyslet si!), o jaký předmět se jedná, jaká je jeho funkce a proč se našel právě v hrobce tohoto faraona.

2, Vyberte si jednoho z egyptských faraonů a zpracujte jeho život. 

3, Seznamte mě s nejslavnější kouzelnickou památkou starověkého Egypta.

4, Egyptští lékouzelníci ve starověkém Egyptě.

 

Prosím, abyste si vybrali jen JEDNO téma.

Hezkou zábavu při psaní!

Vypracování

Dobrý den přeji!

Vybrala jsem si zadání číslo 4).

 

Egyptští lékouzelníci ve starověkém Egyptě

Hned na úvod je třeba připomenout, že starověký Egypt bývá považován za kolébku magie. Právě starověcí Egypťané byli mezi prvními, ne-li úplně prvními lidmi, kteří si začali uvědomovat své magické schopnosti a postupem času se učili je ovládat dle libosti.

Mezi jedno s nejstarších odvětví magie se pak řadí právě lékouzelnictví, jelikož s různými nemocemi a úrazy se lidé potýkali odjakživa. Spolu s ochrannými kouzly se jedná o velmi prastarou magii, teprve o něco později přišly kletby, které si s Egyptem a jeho kouzelníky dnes asociujeme nejčastěji.

Pro lepší pochopení postavení egyptských lékouzelníků a jejich metod je dobré si připomenout, že se nacházíme v období, kdy ještě světy mudlů a kouzelníků nebyly odděleny. Ba co víc, veškerá magická síla zde byla přisuzována božstvům, hlavou chrámů pak býval sám panovník. Docházelo tedy k velmi zvláštní symbióze moci světské a církevní a kouzelníků a mudlů, tedy k něčemu, co v současnosti už nemá obdoby.

Dnes je spojení magie a božstev sporná. Kouzelníci naší doby jej již neuznávají a teorie o tom, že by snad kouzelníci měli svou magickou moc od nějakého boha, se prakticky nevyskytují. V minulosti však v toto spojení lidé věřili hojně, a to dokonce i samotní mágové!

Byli si dobře vědomi toho, že jejich talent pochází od bohů, a snažili se svou magii provozovat ve jméně některého z nich. Nejčastěji se jednalo o boha magie a tvořivé síly Heku, boha Bese, který chránil při porodu nebo třeba ve spánku, nebo třeba Sachmet, ochránkyni a bohyni léčení, která měla schopnost seslat i vyléčit mor. Tato víra jim skutečně mohla pomoci a určitým způsobem posílit jejich moc, ale dnes už bohužel nedokážeme zjistit jak.

V úvodu ještě zmíním, že povolání lékouzelníka vykonávali prakticky jen muži. Pochopitelně existovaly i čarodějky, ale ty bohužel svůj talent mnohdy ani neodhalily, nebo jej byly nuceny skrývat.

Výjimku tvořily záležitosti týkající se mateřství a porodů, k těm se přece lékouzelníka zvát neslušelo. Tehdy nastupovaly do akce lékouzelnice. I přes svůj talent měly zákaz přístupu k nemocným či zraněným, výjimku tvořil válečný stav, kdy byli do akce povoláváni všichni lékouzelníci bez ohledu na pohlaví.

 

Mudlové a lékouzelníci, mudlové lékouzelníky

Kouzelníci se tedy mohli s mudly libovolně dělit nejen o své produkty, dryáky, amulety, ale také o zkušenosti a poznatky. To je velmi neobvyklé! Už ve středověku se začali kouzelníci mudlů (a mudlové kouzelníků) jistým způsobem stranit. Kouzelníci si začali své knihy pečlivě střežit, dnes by sdílení receptů nebo formulí s mudly bylo nezákonné.

Ne tak ve starověkém Egyptě. Egyptští lékouzelníci si dobře uvědomovali, že i jejich čas na tomto světě jednou skončí, a věřili, že je jejich posláním od bohů předat své umění dalšímu v pořadí. Nejčastěji se poznatky přenášely na dalšího v generaci (tzn. syna či vnuka), mohlo ale jít o přiženěného příbuzného, dobrého přítele anebo zkrátka kohokoli, v kom daný lékouzelník spatřil magický potenciál.

Z vyvoleného se tedy stal jakýsi učedník a asistent, zpočátku lékouzelníkovi pomáhal při jednodušších úkolech jako je sběr bylin či příprava amuletů, později sám míchal lektvary či sesílal kouzla.

Zmíním zde velmi zajímavou situaci, ke které dle záznamů docházelo překvapivě častěji, než bychom si mysleli. Někdo byl magicky více nadaný, někdo méně, ale Egypťané ještě nechápali rozdíl mezi mudlou a kouzelníkem tak jako dnes. Věřili, že je možné se magii naučit a že když se bude dotyčný dostatečně modlit, bohové mu talent propůjčí. Ostřílený lékouzelník tak mnohdy do učení přijmul třeba prostého rolníka nebo tesaře, který ve skutečnosti žádný magický potenciál neměl. I přesto se mohl stát dobrým lékouzelníkem!

Pokud byl daný mudla dostatečně pilný, opravdu se u něj časem vyvinulo něco, co se podobalo magickému nadání. Nebyl by samozřejmě schopen seslat kletbu nebo ochránit kouzlem celou vesnici, avšak na lékouzelnictví to stačilo - jakmile pronikl do tehdejších znalostí alchymie a bylinkářství, byl schopen fungovat jako lékouzelník víceméně samostatně a předávat poznatky dál, a to ačkoli by dnes mírou kouzelnického talentu jasně spadal do skupiny mudla.

 

Mudlovské vlivy v egyptském lékouzelnictví

Do lékouzelnictví také pronikaly četné mudlovské vlivy, a to nejen kvůli tomuto propojení dvou světů. Mohla za to zejména široká veřejnost a fakt, že se i v Egyptě začali objevovat samozvaní mágové a léčitelé, kteří se sice oháněli talentem od bohů, ale magii rozuměli pramálo.

Podvodníci vymysleli vyřezávané amulety, které údajně uměly od nositele odehnat veškeré zlé vlivy, proto často první z nich dostal novorozenec již do kolébky. Opravdový kouzelník sice ochranná kouzla zvládl také a bez amuletu, ale prostému obyvatelstvu se zkrátka více líbily figurky - byly fyzické, daly se sebrat nebo někomu věnovat, působily důvěryhodněji...

A tak postupem času do lékouzelnictví pronikly ochranné amulety v podobě různých figurek či kousků papyru s ochrannými či uzdravovacími kouzly, které se měly nosit někde na těle. Figurky mohly mít podobu různých zvířat či božstev, případně se na nich vyskytovala královská jména a symboly. Podobně se do lékouzelnictví dostala magická tetování, vonné tyčinky či dokonce obětiny.

 

Léčebné metody: Rituály

Rozšířené byly také komplexní magické rituály.

Jejich smyslem bývalo vyhnat obzvláště zákeřnou nemoc nebo dokonce přivést mrtvého zpět k životu, neprováděly se proto velmi často. Pokud lékouzelník nebyl dost opatrný, mohl sám přijít o život. Tyto velmi náročné rituály však nevypadly příliš efektivně - šarlatáni předváděli veřejnosti neúčinné, avšak velmi barevné rituály plné tanců, bubínků a ozdob, takže když prostý Egypťan viděl všechnu tu parádu v porovnání se skutečným kouzelníkem a jeho prostě mumlání a šermování rukama, věřil více podvodníkovi. Z toho důvodu proniklo pozlátko i do skutečných lékouzelnických praktik.

Lékouzelníci nezřídka využívali svých rodinných příslušníků, učňů nebo snad náhodných kolemjdoucích, které si za drobnou finanční odměnu najímali jako jakýsi kompars. Tanec a zpěv sice byly trochu rušivé, ale na veřejnost působily takovéto rituály důvěryhodněji, na lékouzelníka nebyla upřena veškerá pozornost davu, a konečně si také mohl říct o lepší peníze!

Různé rituální čelenky, hole, tanečníci či koberce tak pro úspěšný obřed ani zdaleka nebyly potřebné, brzy se však rozšířily mezi lékouzelníky po celém Egyptě.

 

Lektvary, alchymie a bylinkářství

S jakými problémy se egyptští lékouzelníci nejčastěji potýkali?

Jednalo se například o uštknutí hady, štíry či jinými jedovatými tvory, ale také zlomeniny, spáleniny či infekce. Na většinu těchto neduhů existovaly osvědčené lektvary či masti, které se během Nové říše víceméně sjednotily a všichni lékouzelníci používali na daný problém jeden unifikovaný, ten nejúčinnější postup.

Už z doby Staré říše se nám dochovala celá řada herbářů, psaných na hliněných tabulkách nebo na papyrech, které dokazují, že znalosti někdejších bylinkářů byly obdivuhodné. Dokázali dokonce vypěstovat rostliny, jež se v egyptském podnebí běžně nevyskytují, jen na základě obrázků, které dovezli například Římané či Řekové.

Do odvarů, lektvarů či dryáků se tak nepřekvapivě používaly hlavně části rostlin a běžných i kouzelných tvorů. Využíval se například jed z duhovce, pera a krev pastelníčka, slzy fénixe, dále rohy, ocas či explodující tekutina z třaskavce. Protože však bylo poměrně obtížné tyto suroviny získat, poradili si s tím lékouzelníci trochu po svém a začali používat i dostupnější části, například exkrementy dotyčných tvorů. Sebrat bobky třaskavce je přece jen o něco jednodušší než se mu snažit odstranit roh.

Egyptští lékouzelníci šli ale ještě dál a byli do lektvarů schopni přidávat také kovy nebo snad lidské substance, třeba nehty či vlasy.

Nu a ještě zde zmíním, že za 14. dynastie se poprvé objevují zmínky o Popáleninové masti víceméně ve stejném složení, v jakém ji vyrábíme dnes.

 

Další lékouzelnické disciplíny

Závěrem ještě dodám, že za dob starověkého Egypta se lékouzelníci věnovali také disciplínám, které se dnes již v kouzlomedicíně nepraktikují. Byli o něco univerzálnější, což je však pochopitelné uvážíme-li, že dnešní svět je jaksi komplexnější a vyžaduje výrazně hlubší znalosti než tehdy.

Některé neduhy byly přičítány nadpřirozeným příčinám, lékouzelník tudíž musel být spirituálně zdatný a zběhlý v démonologii. Na démony byly profíci spíše kouzelníci zabývající se kletbami, ale pro sejmutí kletby či vyhnání zla z těla musel této disciplíně rozumět také lékouzelník.

Dle dochovaných pramenů ovládali egyptští lékouzelníci také posvátnou geometrii, živlovou magii, nitrozpyt či magii hieroglyfů.