Zadání domácího úkolu

Esej má tři části, všechny tři jsou povinné, každá část by měla mít minimálně tři palce. Celkovým smyslem je popsat zločin od provedení, přes vyšetřování až po dopadení.

 

První část – utvořte spis o zločinu a zločinci. Kdo, kdy, kde, jak.

Druhá část – popište, jak probíhalo odhalení totožnosti zločince, nalezení jeho úkrytu a odhalení možných motivů.

Třetí část – popište finální konfrontaci. Jste bystrozorové, takže se jistě hledaný zločinec jen tak nevzdá. Můžete jej vyhmátnout někde v prostoru nebo útočit přímo na jeho úkryt.

 

Opět zdůrazňuji – všechny tři části jsou povinné, každá část by měla mít alespoň tři palce a dohromady dosáhnete minima 9 palců.

Vypracování

Dobrý den.

První část 

Jméno pohřešované: Annabelle Karásková

Datum narození: 5.12.1990

Povolání: Prodavačka v obchodě s drahými látkami

První záznam v rejstříku: 11.2.2018

Dopadena: 15.5.2021, byt v Godrikově Dole

Bydliště: Prasinky, Godrikův Důl

Výška: 170 cm

Vzhled: Středně vysoká blondýnka. Modré oči, vlasy má zastřižené na krátko. Známá pro svůj nůž vykládaný perletí. Velmi jednoduše splývá s davem, ničím zvlášť nevyniká. Aktivní zejména v noci.

Důvod pohřešování: Slečnu Karáskovou jsme hledali již tři roky. Za tu dobu přepadla několik desítek kouzelníku (odhadujeme kolem třiceti). Přesné číslo není známo, jelikož svým obětem často vyhrožovala hroznými věcmi (vraždou příbuzných, profesním zničením, obviněním ze zneužívání), pokud by ji nahlásily. Slečna si často vybírala bohaté mladé muže, kteří se v pozdních hodinách procházeli po Prasinkách, později i v Godrikově Dole. Napadala je ze zadu přitisknutím nože k hrdlu. Již zmíněným vyhrožováním je obrala o veškerý majetek, často na sebe nechala přepsat i dům, účet v bance. Žádného z mužů však nikdy nepřipravila o život. Jakmile byla se zločinem hotová, nechala oběť jen ve spodním prádle bez čehokoliv na ulici.

Motivy: Nenávist vůči mužům, kteří přišli ke svému bohatství díky korupci a podvodům.

Stupeň nebezpečnosti: 7/10

Navrhovaný trest: 8 let pobytu v Azkabanu, bezpodmínečně

 

Druhá část 

Odhalení zločince: Jakožto bystrozorka s dlouholetou praxí musím uznat, že slečna Karásková po sobě velmi důkladně uklízela veškeré možné důkazy a dávala si pozor, aby ani oběti nechtěly dobrovolně vypovídat. Když už se někdo rozhodl vypovídat, většinou se vyjadřoval velmi povrchně. Jelikož slečna přepadávala v noci, popis jejího vzhledu jsme také neměli moc přesný.

Soustředili jsme se proto na to, co měly všechny oběti společné. Věděli jsme, že všichni byli bohatí muži kolem třiceti

let, kteří žili v Prasinkách nebo Godrikově Dole. Později, když jsme zjišťovali, jaké oblečení měli při útoku na sobě, jsme zjistili, že všichni měli značkové oblečení od návrhářky jménem Blanka Krásná. Vydali jsme se proto do jejího obchůdku na Příčné ulici.

Slečna Krásná měla věrohodné alibi. Kromě ní však v krámku pracovaly ještě další tři slečny, slečna Karásková, slečna Evansová a slečna Malá. Ani u jedné se nám však nepovedlo prokázat vinu. 

Když jsem se však vypravila do obchodu po nějakém čase znovu, zastihla jsem v něm slečnu Karáskovou. Požádala jsem ji o pomoc s výběrem šatů na bystrozorský večírek. A když se shýbala, aby si vyznačila, jak moc je potřeba zkrátit sukni, vypadl jí z náprsní kapsy nůž vykládaný perletí - přesně ten, který shodně popisovaly všechny oběti. Když jsem se na nůž zeptala, slečna odpovídala velmi zdrženlivě. Prý takový používají všechny zaměstnankyně. 

Vzhledem k ceně perleti jsem však slečně moc nevěřila. Zašla jsem tedy znovu za slečnou Krásnou a na nůž se jí zeptala. Sdělila mi, že to je osobní vlastnictví slečny Karáskové a že ho žádná jiná z prodavaček nemá. Slečna Karásková se bez něj prý nehne. To samé mi potvrdily i zbylé zaměstnankyně nezávisle na sobě.

A tak jsem získala důvodné podezření a vyžádala povolení k domovní prohlídce.

 

Třetí část

Finální konfrontace: Jako profesionálové jsme samozřejmě nemohli vtrhnout ke slečně jen tak a okamžitě ji zatknout. Na akci jsem vyrazila ještě s jedním kolegou, který se předchozího vyšetřování oficiálně neúčastnil, jen si přečetl moje vyšetřovací spisy. Vydali jsme se v civilu, ačkoliv mě už slečna Karásková znala. Došla jsem však k závěru, že když nebudu v pracovním, bude slečna sdílnější.

Slečna nám otevřela prakticky hned, jak jsme zazvonili. Mile se na nás usmála a pozvala nás dovnitř na čaj. Chvilku jsme vedli zdvořilou konverzaci a pak jsem ji slušně požádala, jestli bych si nemohla skočit na toaletu. Díky Merlinovi oddělovaly chodbu a kuchyň dveře, takže si slečna nevšimla, že jsem nešla na toaletu, ale opatrně vklouzla do jejího pokoje. Začla jsem rychle, ale systematicky a hlavně opatrně procházet šuplíky. A opravdu - pod obrovskou hromadou papírů byly tenké desky. A v těch deskách fotky všech mužů, kteří k nám za ty tři roky přišli. A řada dalších. A mnoho a mnoho papírů popsaných plány, detailmi o obětích a dalšími dosvědčujícími fakty.

Už jsem se chtěla vrátit do kuchyně, ale slečna Karásková mě předstihla. "Už ani krok, bystrozorka. Jinak váš kamarádíček přijde o život. Zahodit hůlku a ruce nad hlavu. Tak, a teď otočit o sto osmdesát stupňů." Poslušně jsem splnila pokyny. Viděla jsem slečnu Karáskovou jak kolegovi drží nůž pod krkem. Už mu dokonce stékal i pramínek krve po krku. "Utíkej, Melanie! Zachraň se." "Nikam nejdeš, krasavice. Pokud tedy nechceš, abych tvému příteli udělala na krku druhý úsměv. Tak, teď si tu vedle něj hezky klekni. Tak, skvěle. Žádné prudké..."

"Okamžitě položte ten nůž!" Ozvalo se mi za zády. To není možné, to přece nemůže být... "Detektive Hanksi?" Ozvala jsem se. "Nebojte slečno Abott. Slečno Karásková, nůž dolů na zem a nastavte ruce. Nedělejte si to ještě těžší." A tak se stalo, že nás zachránil nás šéf. Jako vždy na nás čekal v záloze a když jsme se nevraceli, zakročil.

Další vývoj: Slečnu Karáskovou jsme tedy společně zatkli a odvezli na stanici. Poměrně ochotně vypovídala. Dozvěděli jsme se, že své oběti si vybírala z řad mužů, kteří ke svému jmění přišli nečestně. Onen nůž měla po svém tatínkovi, který přesně takovému člověku naletěl a přišel o všechny úspory. Situace ho dostala do takových depresí, že si nožem s perletí, svým posledním cenným majetkem, dobrovolně podřezal žíly. Jeho dcera, slečna Karásková, následně začala podobné muže vyhledávat a mstít se jim podle ní stejně spravedlivě, jako skončil její otec. Nikdy však nikoho nezabila, protože to byla ona, kdo otce po sebevraždě našel a už nikdy nechtěla smrt vidět na vlastní oči.

Nyní slečna Karásková čeká na spravedlivý soud, který rozhodne o její budoucnosti. Já osobně se přikláním k osmiletému odnětí svobody bezpodmínečně.