Zadání domácího úkolu

Zkuste na A4 popsat vlastními slovy Cestu Blázna, tedy každou z 22 karet VA tarotu - můžete buď formou příběhu nebo postačí, pokud u každé karty vypíchnete její nejdůležitější významy, co se má člověk naučit?

Hodně štěstí!

Vypracování

Dobrý den, madam,
tak v tomto roce tu mám ještě jednu esej pro Vás. Bude delší než bylo minimum, ale... nějak mi to nešlo zestručnit. :)

0.    Blázen: Každý se rodíme jako nepopsaný list, jako bytost, která má potenciál být kýmkoli, rozvinout jakoukoliv svou stránku. Před sebou máme mnoho cest a rozcestí, mnoho překážek i kvetoucích sadů. Nejsme dosud připoutáni k ničemu, jsme svobodní a jsme připravení udělat první krok do neznáma, kde možná objevíme mnoho tajemství o okolním světě i o sobě samém. Stejně tak se malé dítě seznamuje se světem, do kterého se narodilo.

I.    Mág: Je třeba být iniciativní, nebát se zkoušet, tvořit a objevovat, jedině skrze vlastní nasbírané zkušenosti můžeme poznávat svět kolem nás a také svět v sobě samém. A také nacházet to, kde leží určité hranice, abychom je dokázali tolerovat nebo překonat. Stejně tak se malé dítě učí posadit, lézt po čtyřech, udělat první krůčky, ochutnává vše a zkoumá, co se dá, jakou to má strukturu, chuť...

II.    Velekněžka: K životu patří i nejistota, je třeba se naučit chápat své pocity a také pocity a potřeby druhých. To se naučíme, pokud budeme naslouchat vlastním citům, intuici, pokud budeme pečovat o druhé a pomáhat jim, chápat je. Je třeba také o věcech snít, abychom skrze realitu i sny našli smysl vlastního života. Stejně tak se malé dítě učí rozeznávat nálady a také je vyjadřovat, poprvé se usměje, když má radost, pláče, když cítí potřebu nebo strach, seznamuje se sny a představami, tvoří si „imaginární“ kamarády.

III.    Císařovna: Na cestě jsme už udělali pár krůčků, možná nám to dodává pocit moci, přesto bychom si měli uvědomit, že vládneme jen a jen sami sobě. S každou další zkušeností, s každým novým smyslovým vjemem rosteme, rozvíjíme svoji duši i tělo, dospíváme. Každý z nás má v sobě určité ženské i mužské stránky, Císařovna rozvíjí především ty ženské, citové. Stejně tak se dítě od matky učí, že matka je především pocit bezpečí, ochranná náruč, přejímá určité vzory chování a učí se těmto vzorům rozumět.

IV.    Císař: Pro život je také důležité naučit se určitému řádu, systematičnosti, používání rozumu. Také je třeba umět si prosadit vlastní hranice, vyjádřit vlastní názor, umět použít vůli tak, abychom dosáhli vytčeného cíle, abychom udrželi určitý směr. Stejně tak se dítě učí, že je třeba respektovat určitá pravidla, že když něco chce, musí to dát jasně najevo, a ne vždy také dostane, co by rádo. Také se rozvíjí jeho mužská stránka osobnosti, přejímá mužské vzory chování a učí se jim rozumět.

V.    Velekněz: Už jsme toho zjistili o sobě i o okolí hodně, máme určitý základ znalostí, potřeb. Je na čase rozvinout své lidství do větší hloubky, naučit se něco o duševní podstatě člověka, o věcech skrytých ve světě kolem nás, je třeba světu chtít porozumět, chtít nasávat nové informace. Stejně tak se dítě z náruče rodičů, kteří mu dali určitý základ a postarali se o jeho fyzický a duševní rozvoj, vrhá do světa vzdělání, kdy ve škole sbírá nové informace a dovednosti a poprvé se učí pracovat v kolektivu sobě rovných, poprvé je nucen hledat si své místo v hierarchii nějaké větší skupiny, poprvé je nuceno pochopit vzájemnou komunikaci v rámci hlubších pravidel mezilidských vztahů, učí se, že existují nějaké autority, nějaká společenská pravidla.

VI.    Milenci: V ideálním případě se naše duše rozvinula do svobodné bytosti, která má dostatek zkušeností, dostatek vůle a která se umí dobře odhadnout, pracovat se svými vlastnostmi a schopnostmi. Můžeme se rozhodovat, můžeme si vytvářet nové vztahy, můžeme z nich čerpat emoce, myšlenky, sílu ale i negativní zkušenosti. Můžeme pokročit do dalšího období našeho života. Stejně tak dítě přechází do puberty a dospívání, když už má povědomí o tom, kým je, co od života očekává, nachází první „partnerské“ vztahy, učí se, co je potřeba pro život jedince, kdy musí začít rozhodovat o sobě samém, učí se ale také, jaký je život ve dvou, když je potřeba brát v potaz i přání a potřeby druhého.

VII.    Vůz: Když uzraje čas, je vhodná chvíle postavit se na své vlastní nohy, neboť jsme se od vzorů, od učitelů i od dalších lidí naučili všechno možné o lidské společnosti. Nyní je třeba vzít život do vlastních rukou a do světa se vydat poprvé bez větší ochrany někoho jiného, poprvé s tím, co si „vezeme“ s sebou. Je třeba vydat se na cestu k dospělosti. Stejně tak dospívající člověk musí opustit rodinné hnízdo a vydat se do světa „na zkušenou“, aby dokázal stát na vlastních nohou a aby zjistil, co vše život dospělého jedince obnáší. Je to velká změna v životě.

VIII.    Síla: Vnitřní síla nám pomůže na cestě si příliš nestýskat a vyrovnat se s překážkami, které nám život postaví do cesty, ať už to bude padlý strom, výmoly nebo třeba špatné zkušenosti s lidmi, neúspěch ve studiu nebo práci, zkrátka, je třeba nevzdat se a vytrvat, máme k tomu vše potřebné v sobě. Stejně tak mladý člověk má v sobě sílu „mládí“, jistou průbojnost a jasnost názorů, která mu pomůže vyrovnat se s přechodem od dospívání k dospělosti, kdy musí opět hledat své místo ve společnosti.

IX.    Poustevník: Než ale můžeme místo ve společnosti najít, je třeba najít sám sebe, protože jsme prošli mnoha změnami. Je třeba ujasnit si, kam směřujeme, co od života očekáváme, čemu se chceme věnovat. Proto je někdy třeba uchýlit se do osamění, dát si na chvíli „pauzu“ k přemýšlení, k uspořádání myšlenek. Hledání sebe sama tak může být poměrně osamělá záležitost, nikdo jiný ji ale za nás udělat nemůže. Je třeba „nasbírat“ první část životní moudrosti. Možná si budeme muset něco odříci, abychom něco jiného získali.

X.    Kolo štěstí: Dále se taky naučíme, že ne se vším můžeme něco udělat. Některé věci jsou dané, některé přicházejí nezvány a my se s nimi musíme srovnat. Je to jako ruleta osudu, kdy nám náhoda přihraje do cesty určité karty a na nás pak je, abychom s nimi zvládli, co jen se dá. Je důležité umět se vyrovnat s životními zvraty, s hříčkami osudu, s tím, že ne všechny naše plány nakonec můžeme realizovat a že jiné, na které jsme ani nepomysleli, naopak můžeme rozvinout.

XI.    Spravedlnost: Součástí života je také pochopení příčin a následků, akcí a reakcí, že nic se neděje jen tak bez příčiny, že na naše činy se dostaví určité reakce. A že za svá rozhodnutí a skutky neseme odpovědnost.

XII.    Viselec: Možná se při svém putování dostaneme na scestí, na křižovatku, odkud si nebudeme vědět rady a bude se nám chtít zůstat tam a nic nedělat, nerozhodovat se, neneést to těžké břímě svobodné vůle, zodpovědnosti za sebe sama. Možná se budeme chtít vymlouvat na to, jak je k nám osud nevybíravý, jak je to těžké. Chvíle oddechu je v pořádku, můžeme tak nabrat nové síly, je ale třeba vytrvat a po čase opět vykročit dál, rozhodnout se, kterou stezkou.

XIII.    Smrt: V životě se dějí i změny, po kterých už nikdy nebude nic takové, jak jsme to dosud znali. To, co nebylo životaschopné, odejde do minulosti, aby nás v budoucnosti potkalo něco nového, něco, co lze perspektivně rozvíjet. Je třeba znát i určitou bolest ze ztráty, udělá to z nás citlivějšího lidštějšího člověka. Vzpomněla jsem si na jednu báseň, v které jsou tyto verše: „avšak je tu cosi těžkého co drtí / smutek stesk a úzkost z života i smrti“. Přítomnost možná mnohdy zabolí, ale je třeba překonat to, abychom mohli najít nové radosti a starosti v budoucnosti.

XIV.    Mírnost: Po všem, co jsme už překonali, možná konečně najdeme svůj střed, pocit klidu, vyrovnanosti, že věci mají svůj smysl, že ve světě kolem vládne jakási harmonie. Možná nás to naučí pocitu pokory a smíření se s tím, jak se věci mají, myslím tím vědomé smíření, nikoliv slepé přijetí, odevzdané podřízení se vnějším okolnostem. Možná konečně najdeme své místo na světě, v mezi druhými, v sobě samém.

XV.    Ďábel: Když už víme, kým jsme, co život obnáší a kde je naše místo, možná se dostaví pokušení žárlit na to, co mají druzí a co nemáme my, jaké štěstí měli druzí, zatímco nás potkaly smutné časy, možná budeme muset vybojovat jeden z nejtěžších bojů, boj se svým vlastním pokušením, se svou žárlivostí a chtíčem. Možná se tím, že v boji s pokušením vytrváme a uspějeme, vymaníme z pout negativních tužeb a že se tak dostaneme do hlubší úrovně pochopení sebe sama, když budeme znát i své nejtemnější myšlenky a touhy, s kterými jsme se úspěšně utkali.

XVI.    Věž: Jak moc si stojíme za vybojovaným vítězstvím, to možná po pokušení zjistíme v nějaké složité zkoušce, v které nás bouře citů a emocí, nebo vnějších nepříznivých situací a krizí div nesmete. Tato zkouška ověří, zda jsme opravdu pevně rozhodnutí být spíše nakloněni svému lepšímu já, nebo tomu horšímu. Prověří, jak pevní jsme ve svých rozhodnutích, jak silní jsme ve svém srdci, možná nám to přinese další trpké ovoce moudrosti a životních zkušeností, které nás i přes svou chuť nakonec obohatí na duchu. Můžeme také mít tendenci zpychnout, a jak dobře víme, pýcha předchází pád.

XVII.    Hvězda: Na další cestu nám může zazářit hvězda, nalezený a zkouškami upevněný smysl našeho života. Díky třpytu hvězdy víme, kam jít i v nejtemnější noci. Víme už také, že na něco je třeba čekat, že některé stezky jsou neuvěřitelně dlouhé, že naše putování může být na dlouhé lokty. Jsme ale sami se sebou už smíření, víme o světě kolem dost, abychom se za hvězdou vydali s veškerou odvahou, důvěrou a nadějí.

XVIII.    Měsíc: Máme v sobě cosi skrytého, temnějšího, ale už o tom dávno víme. Stejně tak dokážeme v okolním světě rozeznávat klamy od skutečností, temnota nás nesvede z cesty tak snadno, i když můžeme trochu tápat. Můžeme být nejistí, přecitlivělí. Víme, jaké je být ve „stínu“ osudu.

XIX.    Slunce: Máme v sobě i jasné stránky, máme v sobě velkou dávku optimismu, vnitřní síly, soucitu, naděje, lásky, schopnost radovat se z drobností. Víme, jaké je být „na výsluní“ osudu.

XX.    Soud: Setkali jsme se už se stinnou i slunečnou stránkou života, nasbírali bezpočet zkušeností, rozvinuli mnoho schopností a možná jsme někde něco zapomněli dořešit, možná jsme dřív ani řešení určitých situací neznali nebo je nedokázali spatřit v pravém světle. Nyní je čas dořešit staré záležitosti, uspořádat si v sobě minulost tak, aby nám nebránila udělat krok do budoucnosti. Také bychom měli pamatovat na to, že jediní lidé, které máme právo soudit, jsme my sami.

XXI.    Svět: Je třeba vše, co si v sobě neseme, všechny protiklady a protichůdné myšlenky, vzpomínky a zkušenosti spojit v jeden harmonický celek. Známe sebe sama, známe svět kolem nás, utvořili jsme si nejrůznější vztahy s druhými, vyzkoušeli jsme různé pozice na společenském žebříčku, známe stinné i slunečné stránky života. Pokud z nich utvoříme jedinečný obraz, mozaiku složenou z tisíce střípků, možná se dokážeme povznést nad svět, do kterého jsme se narodili, a spatřit ho v jeho celkové kráse a bohatství. A plně ho pochopit a ocenit. Opět se podělím o další verše ze stejné básně, jako jsem citovala u karty Smrt: „bylo v tom však něco krásného co drtí / odvaha a radost z života i smrti“

Kouzelné prázdniny přeji! :)