Zadání domácího úkolu

Jak jsem vařil polévku - humorné vypravování

např.

- o setkání s kouzelnými ingrediencemi

- jak se někdy nevede vše, jak má

- o potravinách, které rády utíkají před noži...

Vypracování

Dobrý den madam Aki,

nedávno se mi dostal do rukou deník ze života studenta smolaře. Našla jsem tam i jeden záznam z vaření polévky. Snad tedy nevadí, že ho využiji v rámci mimořádného úkolu.

 

Dneska jsem se rozhodla, že si uvařím polévku a to ne jen tak ledajakou, ale pořádnou bramboračku podle receptu mé prabábi!

No jo, ale nemám z čeho vařit.. Musím se tedy vydat z hradu ven a zamířit po obchodech, abych sehnala vše, co budu k vaření potřebovat. Moje první cesta vede na Příčnou ulici, kde koupím většinu tradičních potravin, ale v obchodě Slug a Jiggers i pár těch jako je nezralá muchomůrka. S tímto nákupem jsem měla v plánu se vydat pro zbytek ingrediencí do Prasinek, než jsem však ušla pět kroků od posledního obchodu na Příčné, tak se mi narvaná taška protrhla a veškerý obsah se mi vysypal na zem do obrovské páchnoucí kaluže.

Drtíc mezi zuby nadávky a stírajíc si špinavou rukou slzy z obličeje jsem nakonec musela nechat nákup svému osudu a obchody oběhnout ještě jednou a zakoupit k nim i kvalitní tašku, ve kterých je přenesu.

Cesta do Prasinec tedy může započít. Merlinužel se ukázalo, že cesta nebude tak hladká. Jelikož se přemisťovat v mém věku ještě nemohu, musela jsem tedy zvolit letaxovou síť.

Jenže jak jsem byla vynervované z nepřízně osudu, tak se mi podařilo místo Prasinky č. 5 říci Prhinky a když jsem vylezla z krbu, tak jsem se nestačila divit, kde jsem se ocitla. Podle mluvy zdejších obyvatel jsem skončila v úplně jiném státě a zdá se, že obchod byl určen pro nějaké milovníky divokých zvířat, z krbu jsem tedy vyskočila hned vedle klece tygra, který na mne začal dorážet.

Uskočila jsem tedy a narazila na klec, ve které se ukrýval lev. Jelikož ten nějakým šestým smyslem poznal, že patřím do Nebelvíru, nijak se mne nesnažil napadnout a mě prostě nenapadlo nic lepšího, než mu pomoci. Roztřesenými prsty jsem hůlkou odpálila zámek, ale tak nešikovně, že jsem si spálila konečky prstů. Nicméně lev spokojeně vyskočil ven a přitulil se ke mne. To už se však na nás hrnuli nejspíš majitelé obchodu, strčila jsem tedy rychle lva do krbu, já skočila za ním a vhodila letax do ohně.

Než se nám podařilo zmizet, tak jsem cítila, jak se mi páře hábit, za který mne čapnul jeden z těch mužů. Naštěstí se však urval dříve, než se mu podařilo propašovat se s námi a my se objevili u Prasečí hlavy, kde se ihned po našem příchodu rozezněl jekot.

Rychle jsme se lvem vyběhli ven, po nás zůstala jen čára ze sazí a venku jsem ho vypustila do přírody, kde mu bude nejlépe. Já sama jsem se oprášila a vydala jsem se do obchodu jedné staré babky vysloužilé zaměstnankyně naší školy dokoupit ingredience na polévku, které jsem potřebovala.

Nákup proběhl v pořádku a vesele jsem si vykračovala k hradu s vidinou dobroty, když tu se protrhla mračna a než jsem došla do hradu, vypadala jsem jako vodník. Jedinou výhodu to mělo, smylo to saze z oblečení, tašky s nákupem jsem však měla úplně durch mokré a sypké věci jsem tak mohla rovnou vyhodit.

Jenže bez nich bramboračku neudělám. Fňukajíc jsem se probírala svým nákupem, který mě stál více než sladkosti v Rosmertině stánku při zápase famfrpálu a tak mne našel i jeden hradní skřítek, který se mne zeptal, zda to má uklidit. Já na pokraji hysterie jsem mu vyklopila, co se cestou do hradu stalo a skřítek mne ujistil, že to není problém, že mi ingredience hned sežene a že příště ať rovnou zajdu do kuchyně.

No nejsem já marná? Proč mne to nenapadlo hned?! Celý den jsem strávila trmácením se po kouzelnických obchodech, nakoupila jsem za pomalu měsíční kapesné od rodičů a přitom stačilo, abych požádala skřítky?

S tikem v oku jsem následovala skřítka do kuchyně, kde mi nachystal chybějící ingredience, zatímco já se sušila blízko krbu, až ze mne stoupala pára.

Poté mi byl přidělen koutek v rohu, kde nikomu nebudu překážet a kde budu mít dostatek prostoru pro své vaření. Vybalila jsem si tedy ingredience k těm, co mi skřítek připravil a z hábitu si chtěla vytáhnout recept od prabábi, ale když jsem sáhla do kapsy, tak mi ruka prošla skrz. 

To snad už není možné! Jak mi utrhli kus hábitu, tak mi natrhli i kapsu a já ten recept prostě nemám! Ale viděla jsem několikrát mamku bramboračku vařit, tak to snad dám i bez něho.

Začala jsem si tedy brambory a hlízy krájet na kostičky, ale ty hopsavé potvory mi furt uskakovaly, takže jsem se několikrát při jejich krájení řízla. Formulku na krájení pomocí kouzla jsem měla na receptu napsanou, takže mi nezbývalo nic jiného, než si s nimi poradit takto. 

Skřítci po mne po chvilce začali koukat s obavami, jelikož skoro každé zakrojení nože "do" hlízy bylo následované úpěním nebo výkřiky bolesti. Co chvilku byl u mě jiný skřítek a ošetřoval mi drobné ranky nožem na dříve popálených prstech.

Nakonec jsem se však dostala přes krájení až k očištění česneku a to jsem teprve poznala bolest. Když se česnek dostal do ranek po krájení, spustil se vodopád slz z mých očí. Jednou rukou jsem se pokusila z jednoho oka slzy setřít, ale vetřela jsem si do něj tak česnek a hned jsem musela běžet vypláchnout si ho vodou.

Zbytek příprav jsem popotahujíc a vidíc pouze na jedno oko zvládla bez újmy a začala jsem s vařením. Od oka - doslova i do písmene - jsem dala množství ingrediencí do polévky a nechala ji vařit zhruba 25 minut než jsem dodala ten proklatý česnek a majoránku promnutou v klepajících se prstech.

Po dalších pěti minutách jsem toho už měla plné letecké botky a byla jsem ráda, že je hotovo. S vypětím všech posledních sil jsem si polévku nalila do misky a svezla se na jednu malou židličku, že si pochutnám. Jen co jsem však vzala do úst první sousto, tak jsem zbledla a nedostávalo se mi dechu.

Česneku tam bylo tolik, že bych po pozření celé polévky mohla vypálit celé Prasinky. A muchomůrky jsem dala moc, takže mne po chvíli z pouhého jednoho sousta tak rozbolelo břicho, že jsem se musela odbelhat na ošetřovnu než se mi rozleptá žaludek.

Než mě madam stačila vyléčit, tak se za mnou stavil jeden ze skřítků a zakázal mi doživotně vstup do kuchyně, jelikož ta moje polévka propálila kotlík a vyleptala díru stolu pod ním. A mě v tu chvíli bylo naprosto jasné, že raději budu jít jakékoliv bezpečné blafy někoho jiného než nebezpečné jídlo od sebe. Do kuchyně už v životě nikdy nepáchnu!

 

Madam, musím po přečtení říci, že jsem ráda, že moje jídla se dají alespoň jíst a i když mne někdy potká v kuchyni nehoda, rozhodně to nemá na smolařku, jejích deník jsem našla.

 

Simelie