Zadání domácího úkolu
Profesorka si odskočí k jedné ze skříní a vytáhne plato, které je plné větších vajec. Pomalu se vším balancuje, dokud nedojde ke svému stolu, a vše na něj opatrně položí.
Toto jsou vejce dinosaura druhu psittacosaurus. Některé druhy dinosaurů kouzelníci chovají jako hospodářská zvířata, ale musí se zažádat o výjimku v chovu. O těchto zvířatech si ještě budeme povídat v jiném ročníku. Jinak ještě poznámka... tento druh se chová pro chutná vejce.
Profesorka se otočí zpět ke stolu a vezme si do ruky jedno z vajec.
Nemusíte se ničeho bát. Z těchto vajec se žádní dinosauři nevylíhnou.
Někteří studenti tomu moc nevěří, ale to dinosauří vejce by si moc rádi osahali.
Každý z vás si vezme jedno vejce a ve svém pokoji ho řádně prozkoumá. Uděláte takovou zprávu, jak vypadá zvenku, zda je skořápka v pořádku, jakou má skořápka průsvitnost a další věci, co byste mohli ještě prozkoumat.
Ke konci, až budete mít průzkum hotový, vajíčko rozbijete, něco dobrého si z něj uděláte a samozřejmě napíšete, jak chutnalo.
Ve výsledku by měl mít úkol minimálně 4 palce.
Pár studentů sedí s otevřenou pusou, ale jiní se hned vrhnou ke stolu a snaží se vybrat to nejhezčí vajíčko.
Víte, co máte dělat, takže kšá a pokuste se prosím nejdříve udělat průzkum a až poté ho sníst.
Vypracování
Dinosauří vejce
Není to úplně známá věc, ale pravdou je, že všechna vejce jsou jedlá a sama o sobě nezávadná. To platí pro všechna vajíčka ptáků, želv a jiných plazů. Uvnitř vejce totiž najdeme jenom živiny pro zárodek a za standardních podmínek tedy i ten zárodek, ze kterého ve vejci vyroste mládě. Já bych osobně upřednostnila neoplodněná vejce, ve kterých žádný zárodek není. Díky skořápce, která vajíčko chrání, se dovnitř nemohou dostat žádné nečistoty. Problém může nastat, když se vejce jakkoliv poškodí, nebo silně znečistí, pak se do něj mohou dostat škodlivé bakterie a pochopitelně i ve chvíli, kdy se vejce začne kazit, pak by bylo extrémně hazardní pokoušet se ho jíst.
Zajímavé je, že jak jsou vejce různorodá zvenku, tak se mohou lišit i uvnitř. Sice ve vajíčkách jiných ptáků rovněž najdeme jen žloutek a bílek, ale nemusí mít tu barvu a konzistenci, na jaké jsme zvyklí u vajec slepičích. Vejce může být uvnitř klidně zelené a bude zcela v pořádku. Jen pak na talíři nebude vypadat moc vábně. Já jsem kvůli tomu mockrát uvažovala, jak by uvnitř asi vypadalo takové dinosauří vejce. Vždycky se mi líbila scéna z mudlovského filmu Flinstounovi, kde maminka dělá snídani a na obrovské pánvi připravuje omeletu z velikého dinosauřího vejce. Jsem nadšená, že teď budu moci opravdu vidět a dokonce i ochutnat vejce dinosaura. Ale nejprve se o něm pokusím dozvědět víc informací, než že je to vejce psittacosaura.
Začala jsem tím, že jsem vejce prohlédla. Nenašla jsem na něm žádné poškození. Skořápka se mi zdála celá, bez jediné prasklinky. Prohlížela jsem ho několik minut a snažila se o opravdu pečlivou kontrolu, takže si jsem svým výsledkem jistá. Barva je krémový s hnědými skvrnkami. Potom jsem ho zvážila a mělo přesně 257 gramů, což je o něco víc než čtyři běžná slepičí vejce. Jinými slovy, jedno vejce bohatě stačí jako jedna porce. Pokud jde o rozměry, vejce se opravdu špatně měří. Nicméně jsem došla k závěru, že měřilo 12 cm na délku a v nejširším místě mělo 6,5 cm.
Pokusila jsem se vejce prosvítit pomocí mé lampičky na psacím stole, ale nezjistila jsem nic. Lépe jsem nedopadla, ani když jsem to zkoušela hůlkou, domnívám se, že na běžné zdroje světla je skořápka příliš silná.
Než jsem se do rozbíjení vejce pustila, zašla jsem do kuchyně a vyprosila si u skřítků trochu skořápka slepičích vajec. Netvářili se, jako by je takový požadavek zaskočil, nejspíše jsou zvyklí i na podivnější přání. Chtěla jsem skořápku psittacosauřího vejce porovnat se slepičí, protože ne všechno se dá o vejce zjistit zvenku.
Vejce jsem rozbila za pomoci ostrého kuchyňského nože a rozhodně to nebylo tak snadné, jako když se rozbíjí obyčejná slepičí vajíčka. Skořápka je opravdu silnější a to alespoň 3x, tedy jako tři skořápky slepičího vejce na sobě. Papírová blána v dinosauřím vejci je mnohem silnější a tužší než u vejce slepičího. Myslím si, že kdyby člověk postupoval opatrně, dokázal by celou skořápku oloupat, aby mu zůstalo syrové vejce jenom v bláně. Sice nevím, k čemu by to bylo dobré, ale se slepičím vajíčkem by to nešlo. Samotná skořápka se mi jevila trochu méně lámavá než slepičí. Slepičí jako by byla křehčí, dinosauří se dala mírně ohýbat, než praskla. I když mohlo hrát roli i to, že dinosauří skořápka byla čerstvá, ale ty slepičí byly z vajec, která skřítkové použili před několika hodinami při přípravě snídaně a za tu doby skořápky už začaly vysychat.
Dinosauří vejce jsem si umíchala na pánvi jen s trochou soli a pepře, aby vynikla chuť vejce. Nicméně jsem vejce smažila o dost déle, než jsem zvyklá ta slepičí. Skořápka se sice zdála neporušená, ale mikroprasklinu okem nepoznám a nechtěla jsem riskovat, že se jí do vejce dostala nějaká ta bakterie, která by mi zařídila návštěvu ošetřovny. Bílek se barvou ani konzistencí od slepičího nelišil, žloutek byl ale mnohem méně výrazný a více než sytě žlutou barvu měl spíše nádech do hnědozelené. Ale i když vejce nevypadalo tak chutně jako slepičí, bylo překvapivě aromatické. Když si čichnete k čerstvému, právě rozbitému slepičímu vejci, můžete slabě zachytit jeho vůni. Dinosauří vejce má vůni velmi podobnou, ale výraznější a intenzivnější. Dokážu si představit, že velmi snadno provoní celou domácnost, takže když někdo vejde, zatím co chystám vejce, už ode dveří na ně bude mít chuť.
Rozhodně by měl proč, ta vajíčka možná nejsou vizuálně zvlášť hezká, ale chutnají opravdu výborně. Jejich chuť je rozhodně mnohem výraznější než slepičí vajíčka. Myslím, že musí být výborná v salátech a sendvičích.
S pozdravem,
Vilja C. Dechant
Havraspár
