Zadání soutěže

Když vločky padají k zemi, připomíná mi to tanec.

Stvořte mi tedy báseň, která tuto vířivou podívanou bude popisovat. Nebojte se líčení, metafor, vyhrajte si s textem.

Vypracování

Nad krajinou bílou, chladnou,
za nocí kdy nářky chřadnou,
za dnů ledového třpytu,
od úsvitu do úsvitu,
z oblak, mlžné tváře dní,
v průvodu kde žádná není poslední,
jak bílé šaty tanečnice,
od zlatých hvězd dál stále více,
padají vločky, kapky zimy,
když vítr něžně pohrává si s nimi,
tančí po obloze, pomalu padají,
byť nejkrásnější tanec, hudbu jim k němu nehrají,
tančí si lehce do ticha,
jen melodie snění občas k nim nocí proniká,
a podle ní, hudby snění,
vločky své vzdušné krůčky mění

Chvíli jak deště střípky ostré,
oblohy noční magické kráse,
na temných vlnkách noci prosté,
v níž kouzelný sen zdá se

Chvíli jak kapky stříbra plné,
lehčí všech šťastných myšlenek,
ve snění jemně rozezněné,
němé a tiché však navenek

Chvíli jak slzy tajného přání,
vybledlé steskem, vidinou,
v objetí ledu pomalé tání,
že v vzpomínky se rozplynou

Chvíli jak radostné hlásky,
jen šťastným srdcem slyšené,
tancem hluboké lásky,
v osudech navždy ztracené

Chvíli jak něžné zapomnění,
jemné pohlazení ticha,
sladce ospalé bdění,
chvíle když štěstí nepospíchá

Vždy každá jinak, podle sebe,
ovládne tancem chladné nebe,
byť stejný pocit všechny značí,
životem jenž je stále kratší,
vždy tisíc jiných v jednom spojí tanci,
vděčny zimě za jedinou šanci,
vždy na svůj tanec snivý,
jen krátkou mají chvíli,
vždy ví, že krůčky tmou,
na věky létat nemohou,
útěchu jim však stále skýtá,
třpytivá krása neukrytá,
krása s kterou se narodí,
když nebi tiše vévodí