Zadání soutěže

Nedávno jsem narazila na úžasnou tvorbu jedné mladé umělkyně, a její obrázky mě naprosto pohltily. Když jsem si je prohlížela, říkala jsem si, jak by se nádherně vyjímaly jako ilustrace v nějaké krásné tajemné knížce.

Celou její tvorbu (některé obrázky jsou i inspirované HP světem!) můžete vidět zde: https://www.instagram.com/lunyzart/ 

Pro tuto soutěž jsem ale vybrala konkrétně následující 4 obrázky (klikněte pro zvětšení):

A)

B)

C) 

D) 

 

Vyberte si některý ze 4 obrázků, který vás nejvíce oslovuje. Následně máte tři možnosti, co odevzdat ve vypracování:

1) Napište příběh, ke kterému by se obrázek hodil jako ilustrace. Buďte kreativní, zkuste najít něco, co vás v obrázku oslovuje, co vás bude inspirovat, a co vystihne tu krásně tajemnou atmosféru obrázku. Váš příběh bude mít maximálně 25 palců, nicméně důležitější je kvalita, ne kvantita. 

2) Vymyslete název a anotaci knížky (text, který obvykle najdete na zadní straně knižního obalu), na jejímž obalu je daná ilustrace. V anotaci (která nebude přesahovat 3 palce) by mělo jasně zaznít, o čem knížka je, a zároveň by měla dostatečně nalákat čtenáře, aby si knížku chtěl přečíst.

3) Napište báseň inspirovanou jedním z obrázků. Minimum je 8 veršů, maximum nezadávám, ale rovnou upozorňuji, že hodnotím kvalitu, ne kvantitu. Nebojte se opravdu vyjádřit emoce, které ve vás obrázek vyvolal, a nemusíte se bát ani volného verše - ocením ho mnohem více, než na sílu skládané umělé rýmy.

 

Můžete vypracovat jednu, ale i klidně všechny tři možnosti, je to na vás. Jen pamatujte na to, že 60 jednotek je maximum, co lze v soutěži udělit. Nezapomeňte mi ve vypracování uvést, který z obrázků jste si vybrali. Můžete si pro všechny možnosti vybrat stejný obrázek, nebo pro každou možnost jiný, je to na vás.

 

Těším se na vaše vypracování, a kdybyste měli jakýkoli dotaz, neváhejte mě co nejdříve kontaktovat sovou :)

Vypracování

Dobrý den,

 

Vybrala jsem si možnost 1 s obrázkem C).

 

V jedné vesničce se kdysi narodila krásná dívenka. Pro vesničany byla znamením, že přichází výborný rok, neboť měla krásně bílé vlásky. Lidé věřili, že jim přináší úrodu a nebudou tento rok trpět. Proto na počest jejího narození, přichystali velikou oslavu. Dívka dostala jméno Běla, podle svých vlasků. Na oslavě si ji každý vesničan pochoval, políbil a děkoval za dobré znamení. Lidé pili, tancovali, bavili se, však to všichni známe. Bohužel I v této malé a milé vesnici se najdou nepřející lidé. Byla to rodina, které se toho jara také narodila dceruška se světlými vlásky. Bohužel nebyly tak bílé, jako ty Běly. 

Běla rostla do krásy, lidé ji milovali a rostla z ní veselá dívenka. Osud však rozhodl, že takto veselé to nezůstane napořád. Když bylo Běle šest let, tak ji unesla ona nepřející matka světlovlasé dívky. Nevěděla však, co s Bělou udělat. Její vlasy by ji prozradily, a tak se rozhodla pro ošklivou věc. Řekla svému muži, ať Bělu odveze daleko od města, někam hluboko do lesa. Tam se o ní jistě postará divoká zvěř a nebo umře hlady. Muž udělal, co žena nakázala a s těžkým srdcem nechal Bělu svému osudu.

Když se vrátil do vesnice, bylo už ráno a všude živo a křik. Ze všech stran se ozývalo, že Běla zmizela a je potřeba ji co nejdříve najít. Nebohý rodiče byli zdrceni. Matka nebyla schopna slova a jen konejšila v náručí oblíbenou Belinu panenku a doufala, že brzy zase obejme svou holčičku. Její muž ji chvíli konejšil, ale když viděl, že to nepomáhá, vydal se raději na pomoc vesničanům s hledáním. Holčičku bohužel nikdo nenašel a od té doby se vesnici přestalo dařit.

Stromy chřadly, obilí nevzešlo a dobytek dával méně mléka i vlny. Ani maso nebylo kvalitní a chutné jako kdysi. Všichni byli tuze nešťastní. Jen ona nelítostná žena doma seděla a minula si ruce, jak ji to všechno vyšlo. Ji chudoba netrápila, neboť její muž byl hrnčíř a své výrobky jezdil prodávat do města. Za vydělané peníze nakoupil ve městě potraviny a měli vystaráno. Proto se na ně místní začali obracet s prosbou, zda by jim také mohli nějaké jídlo přivést. To byl pro ni jako balzám na duši, že je teď středem pozornosti ona sama. Honila svého muže každý den do města, aby vozil jídlo i sousedům, avšak byla hamižná, a tak jim potraviny dávala draho. Jak se rozkřiklo, že hrnčíř bude jídlo vozit, chodila k nim už celá vesnice, kromě rodičů Běly, kteří věřili, že poctivou prací a obživou přivolají svou dceru zpět. 

Takto žili již několik let, než jednoho dne přinesl hrnčíř nebohé rodině obrázek, který nějaký mladík ve městě prodával a beze slova odešel domů. Rodiče se na obrázek podívali:

"To je přece ona!" "To je naše Běla!" křičeli jeden přes druhého. "Vyrostla do krásy, dceruška naše, ale kde to je?" řekl tatínek. "To je přece jedno. Hlavně, že je živá a zdravá." odvětila maminka a postarala se o obrázek jejich dcery, jako o něco svatého.

Druhý den se Bělin tatínek rozhodl, že půjde s hrnčířem do města. Po cestě si povídali, jak to má hrnčíř doma těžké a že i oni si jistě prožili své. Když na tržnici zahlédl onen obrázek, tak doufal, že by to mohlo vést k nalezení jejich Běly. Tatínek si chtěl promluvit s mládencem, který obrázek prodával. Jistě musí vědět, kde jejich dcera je, přece si onen obrázek nemohl vymyslet. Když dorazili do města, hrnčíř mu ukázal směr a popřál štěstí.

Tatínek se tedy vydal hledat jistě šikovného mladíka, který tak krásně namaloval jejich dceru. Nebylo těžké ho najít, neboť mládenec opět nabízel ke koupi krásné obrázky Běly. Tatínek se s ním dal do řeči a chlapec nemohl uvěřit svým uších. "S Bělou se už dlouho máme rádi, ale nechce opustit les, ve kterém vyrůstala od mala. Prý se nesmí domů vrátit, dokud si pro ni nepřijdou její rodiče." řekl trochu smutné mladík. Tatínek se ho pouze zeptal, zda by byl ochotný ho s sebou dnes večer vzít, že má pro Bělu překvapení. Mládenci se to nejdříve nelíbilo, ale proč to nezkusit. Netušil totiž, že se právě baví s otcem své milované.

K večeru vyrazili na dlouho cestu. K Běle došli již za tmy a unavení, tak si šli lehnout s tím, že se s Bělou setkají ráno. To ráno bylo snad nešťastním, jaké kdy otec zažil. Opravdu to byla jeho holčička. Jeho malá Běla, že které již vyrostla nádherná žena. Oba si padli do náruče a plakali. "Co jsme se namodlili, aby jsi se nám vrátila  holčičko moje." pronesl mezi slzami štěstí. Mládenec stal opodál s otevřenou pusou. "Vrať se se mnou za matkou, bude jistě štěstím bez sebe, až tě uvidí." prosil otec. "Půjdu, ale pouze za podmínky, že potrestáš ty, kteří nám ublížili a požehnáš našemu sňatku tady s Jankem." odpověděla Běla a ukázala na Janka. Ten jen stál a nebyl schopný slova. Otec se k němu otočil s přísným pohledem. "Ale koukej se o naší dceru řádně postarat." na oko mu pohrozil a s úsměvem i jeho obejmul. "Dám vám své požehnání děti, a matka jistě také. Však jsi se o ní staral v době, kdy to nejvíce potřebovala. Jistě budeš dobrým manželem i zetěm." Běla opět obejmula otce a všichni tři se pak vydali domů.

Když dorazili do vesnice, všichni je s radostí vítali. Matka je zahlédla již z dálky a s pláčem jim běžela naproti. Bez okolků objala svou dceru a pustila stavidla slz. Když se trochu uklidnila a přivítala se i se svým mužem, Běla ji představila svého nastávajícího. Opět se neudržela a začala plakat. S omluvou uřvané ženské objala budoucího zetě a oběma požehnala. Vesničané pro tak radostné shledání druhý den vystrojili svatbu, kterou ani na zámku jaktěživ nikdo nezažil. Sešla se tu celá vesnice, až na jednu rodinu. Jestlipak uhodnete, která rodina chyběla? Ano, byla to rodina hrnčířů. Hrnčířku žralo svědomí a hrnčíře pustit nechtěla. S obavou, že po nich půjde celá vesnice, začala hrnčířka rychle balit, aby zmizli z vesnice dřív, než na to někdo přijde. Bělin otec však věděl, kdo je onou škodnou. Hrnčíře mu ale bylo líto, a protože to byl zrovna on, kdo mu pomohl dceru najít, sliboval se nad ním a mohl zůstat, pokud chtěl. Pro hrnčíře to byla osvobozující nabídka, a tak ji přijal. Žena chtěla také prosit o odpuštění, ale jen co to vyslovila, lidé ji hnali jako lovené zvíře.

Od té doby byl ve vesničce mír a klid. Lidé se měli rádi, pomáhali si a na počest tohoto dne každý rok dělali obrovské oslavy, neboť návratem Běly se jim i přírodě opět začalo dařit.

 

Snad nevadí, že jsem přímo do příběhu použila obrázek ze zadání :)

 

Možnost 2 s obrázkem B).

 

Mezi vlky

 

Přemýšleli jste někdy, jak byste přežili v divoké a nemilosrdné přírodě? Kde funguje systém "silnější přežije"? V přírodě, které dominuje divoký vlk? Jako dospělí byste si jistě nějak poradili, ale co kdyby jste byli malým dítětem? Přesněji mladou dívenkou? Dokázali byste přežít nebo by Vás při první příležitosti některý napadl? Co byste dělali pak? Tento příběh vypráví o statečné dívce, která se podívala smrti do očí a změnila svůj osud. Pojďte s ní prožít její příběh nástrah a nebezpečí divočiny. Vaše cesta začíná právě teď....

 

 

Možnost 3 s obrázkem D).

 

Láska bez hranic 

 

Jako den vystřídá noc,
tak se i jaro v zimu převrací,
i láska má takovou moc,
že se s odlišností neztrácí.

Když dívka chlapce miluje,
nic v cestě nemůže jim stát,
do deníčku srdíčka maluje,
měli bychom jim to ze srdce přát.

Vždyť protiklady se přitahují,
a mnohdy bez sebe nemůžou být,
když se dva lidé, upřímně milují,
měli by spolu spokojeně žít.

Tak přej jim tu lásku, i jejich rozdíly,
neděl je od sebe, kdyby to nechtěly,
den a noc by od sebe oddělili,
i úrodu s hladem by si přec rozdělili.

 

S přáním pěkného dne 

Eame Vórimar