Zadání soutěže
Nedávno jsem narazila na úžasnou tvorbu jedné mladé umělkyně, a její obrázky mě naprosto pohltily. Když jsem si je prohlížela, říkala jsem si, jak by se nádherně vyjímaly jako ilustrace v nějaké krásné tajemné knížce.
Celou její tvorbu (některé obrázky jsou i inspirované HP světem!) můžete vidět zde: https://www.instagram.com/lunyzart/
Pro tuto soutěž jsem ale vybrala konkrétně následující 4 obrázky (klikněte pro zvětšení):
A) 
B) 
C) 
D) 
Vyberte si některý ze 4 obrázků, který vás nejvíce oslovuje. Následně máte tři možnosti, co odevzdat ve vypracování:
1) Napište příběh, ke kterému by se obrázek hodil jako ilustrace. Buďte kreativní, zkuste najít něco, co vás v obrázku oslovuje, co vás bude inspirovat, a co vystihne tu krásně tajemnou atmosféru obrázku. Váš příběh bude mít maximálně 25 palců, nicméně důležitější je kvalita, ne kvantita.
2) Vymyslete název a anotaci knížky (text, který obvykle najdete na zadní straně knižního obalu), na jejímž obalu je daná ilustrace. V anotaci (která nebude přesahovat 3 palce) by mělo jasně zaznít, o čem knížka je, a zároveň by měla dostatečně nalákat čtenáře, aby si knížku chtěl přečíst.
3) Napište báseň inspirovanou jedním z obrázků. Minimum je 8 veršů, maximum nezadávám, ale rovnou upozorňuji, že hodnotím kvalitu, ne kvantitu. Nebojte se opravdu vyjádřit emoce, které ve vás obrázek vyvolal, a nemusíte se bát ani volného verše - ocením ho mnohem více, než na sílu skládané umělé rýmy.
Můžete vypracovat jednu, ale i klidně všechny tři možnosti, je to na vás. Jen pamatujte na to, že 60 jednotek je maximum, co lze v soutěži udělit. Nezapomeňte mi ve vypracování uvést, který z obrázků jste si vybrali. Můžete si pro všechny možnosti vybrat stejný obrázek, nebo pro každou možnost jiný, je to na vás.
Těším se na vaše vypracování, a kdybyste měli jakýkoli dotaz, neváhejte mě co nejdříve kontaktovat sovou :)
Vypracování
Zdravíčko,
nikdy jsem moc nebyla na dlouhé písání, tak uvidíte. Snad to má hlavu i patu :D Snažila jsem se. Nakonec jsem splnila všechny tři části a snad to nebude úmorné to jejich čtení.
Dítě z lesa
Když jsem poprvé spatřila Oliviu, zamilovala jsem se. Byla tak zvláštní a bylo tak krásné ji jen pozorovat, byla jako nějaká lesní víla nebo kouzelná bytost až na to, že byla vlastně úplně neobyčejně obyčejná. Byla totiž sama sebou, a to bychom si nikdy neměli nechat od nikoho vzít. Abyste však i vy, milí posluchači, pochopili, o čem tu vlastně povídám, musíme se přesunout na začátek, tedy do momentu, kdy jsem poprvé Oliviu uviděla, protože právě tam náš příběh začíná. Pohodlně se usaďte a jdeme na to.
Když jsem se vydala do tajemných lesů rakouských Alp za poznáním kouzelnických bylin a rostlin a taky abych trošku zapomněla na shon všude kolem mě, nečekala jsem, že mi tato výprava změní život. Byla jsem tehdy právě dostudovaná, dospělost už pár let na krku, ale stále jsem se tak necítila. V práci mě to však bavilo a čas od času jsem si zpestřila život právě nějakým výletem, protože poznávat svět mě hrozně naplňuje.
Přijela jsem tehdy do Rakouska docela nalehko abych pravdu řekla a doufala s tím, že nebude zrovna škaredé počasí, což nakonec docela vyšlo. Pár dní jsem navštěvovala botanické zahrady a v posledních dnech zabrouzdala i do hlubin lesů, kde mudlu moc nepotkáte a jste tam docela často úplně sám. Jestli jsem neměla strach? Ovšem, že ano, ale doslova musí člověk spoléhat na své schopnosti a na to, co se naučil, bez toho by nemohl nikam. A lepší školu než Bradavice, které mi daly základ, opravdu neznám. Poslední den jsem se procházela lesem s cílem najít kouzelnou studánku okolo které měly růst vzácné Fialovníky. Trošku jsem zabloudila a našla jsem jakousi mýtinku, která byla vystlána mechem a obklopena dřevem. Trochu jsem se zarazila a přemýšlela, zda by toho zvíře bylo vůbec schopné. Šla jsem si vše prohlídnout detailněji a všimla jsem si vlasů. Lidských vlasů. Zarazila jsem se. Tady někdo bydlí? Je tu někdo na nějaké misi?
Celé místo jsem si vyfotografovala a už se pomalu balila na cestu zpátky. V tom však zaslechla jsem zvuky. Nedokázala jsem to pořádně identifikovat, ale pak jsem zahlédla hnědé kadeře a bylo mi vše jasné- člověk. Schovala jsem se za strom a dívku pozorovala. Vypadalo to, že si něco povídá s liškou, měla jsem pocit, že mám halucinace z nedostatku vody a jídla, ale ono ne. Opravdu na sebe něco pískaly. Chodila výhradně po čtyřech, kolena měla odřená a všude ve vlasech listí. Neodvážila jsem se dívku oslovit a nechtěla jsem ji vyplašit. Raději jsem tedy šla dál po svojí cestě a nechala dívku dívkou.
V noci jsem však nemohla zamhouřit oči. Myslela jsem na ní. V noci snad musí umrznout v těch krátkých listových rádoby šatech. Druhý den, kdy už jsem měla vyrazit směr domů, jsem však poslala do práce zprávu, že se zdržím a šla zkoumat les znovu. Dívku jsem našla na stejném místě. Tentokrát pila vodu z jakési tůně a poskakovala s králíky. Jedla trávu a vypadala tak svobodně a nezávisle. Lezla si tam po stromech, jako by se nechumelilo. Když přicupital k ní zraněný ježeček, jen něco pípnul a ona mu hned pomohla. Jako by se tam o všechny starala, jako by byla jejich matka. Zůstala jsem do noci a dívala se na to, jak ulehá ke spánku s vlky a jeleny na mýtince. Abych pravdu řekla, nikdy jsem nikomu nezáviděla víc, protože opravdu vypadala, že ji nic netrápí. Na druhou stranu jsem se o nikoho nikdy více nebála. Co když se ji něco stane?
Dívku jsem pozorovala asi tři dny, když jsem se u mudlů z novin dozvěděla, že ji z lesa chtějí vzít a dát ji zpátky do civilizace. Očividně jsem nebyla jediná, která dívku pozorovala. Ale nebylo to už děvče, byla velká, musela zde vyrůst, ale jak se sem dostala? To mi zůstává otázkou dodnes a možná to nechci raději ani vědět. Pro klid duše. Říkala jsem si, jak hrozné to je, ale taky uvažovala nad tím, jak ji chtějí z toho lesa dostat? Je to její život a v jakýchkoliv jiných podmínkách se utrápí k smrti. Rozhodla jsem se celou situaci nadále bedlivě sledovat.
Asi půl roku na to jsem se ve zprávách dočetla, že Oliviu opravdu chytili. Hrozně šílela, ubližovala si, byla zmatená. Neuměla mluvit, stát na dvou, nejedla normální jídlo a nepila vodu. Co však ti chytráci čekali, takový šok. U tohoto případu jsem strávila hodiny a hodiny. Pořád jsem přemýšlela, co můžu pro to děvče udělat. Nevěděla jsem, co je vlastně správně nebo špatně. Jednou v noci mě však něco trklo do hlavy a věděla jsem, co přesně udělám.
Jela jsem zpátky do Rakouska a rozhodla se dívce pomoci. Kouzla bych sice používat úplně neměla, ale bohužel nebylo zbytí. Kdyby mě však někdo tehdy viděl… no! Rozhodně to nezkoušejte taky, radím vám dobře. Když jsem se dostala k jejímu pokoji jakožto převlečená pečovatelka, měla jsem docela vyhráno. Dívka se mě však neskutečně bála. Shodila jsem ze sebe stejnokroj a ona se zarazila. Donesla jsem ji trochu trávy a pousmála se. Vypadala zmateně. Bohužel nebyl moc čas ji nic vysvětlovat a stejně by to nepochopila. Čapla jsem ji za ruku a přemístila se s ní do lesa. V ten moment začala utíkat daleko ode mě. Po chvilce se zastavila a zkontrolovala situaci, zda ještě stále stojím v lese. Najednou jakoby ji došlo, že ji chci pomoct, se opravdu velmi opatrně vrátila zpátky ke mně. Pohladila jsem ji kadeře a mávnutím hůlky změnila jejich barvu v zelenou, aby se dokázala lépe skrýt. Její dlouhé vlasy najednou splynuly s okolím a děvče, které všichni říkají dodnes Olivie, se usmálo. Nechala se dokonce pohladit. Věděla jsem, že jsem udělala správně. Kéž bych pro ní mohla udělat víc.
Dodnes však za ní jezdím na návštěvy. Pozná mě podle pachu a mudlové ji zatím nenašli, což je samozřejmě dobře. Někdy ji najdu, jak zahřívá svými kadeřemi ostatní zvířátka. Taková čistota a nevinnost, takoví bychom měli chtít být všichni. Jsem ráda, že jsem někoho takového, jako Olivia, mohla poznat, protože mi to dalo jiný pohled na svět a otevřelo oči.
Z lesa a podlesí
Kniha Z lesa a podlesí je ideální pro všechny malé neposedy, kteří mají rádi dobrodružné příběhy z prostředí lesů. Nejenom, že se děti naučí poznávat druhy stromů, jak se neztratit v lese nebo co značí každá barva turistických značek, ale naučí se taky rozeznávat dobro a zlo. V pohádkách ožívá les pod vlivem zvláštní magie a všechno od mechu až po lístky a šišky se personifikuje. Ačkoliv nám dospělákům někdy přijde les nezáživný, v lese se pořád něco děje. Někdy nám nahání husí kůži, jinde se s ním pobavíme. Celou knihou nás provádí malý chlapeček jménem Timothy, který spolu s námi poznává krásy i úskalí lesů. Ideální na čtení před spaním. V této knize naleznete 12 různorodých naučných příběhů, které často zaujmou nejen děti, ale i dospělé.
O lišce
Liško, liško, nad čím dumáš?
Že trochu klidu pro sebe nemáš?
Že les je veliký, bojíš se samotinká,
Sny má velké, ta moje krasotinka.
Nikdy tu však sama nebudeš lištičko,
Když nejsem s tebou, chybíš mi maličko,
Bolí mě u srdce, tuze tě mám ráda,
Beru tě jako svého věrného kamaráda.
Ty jediná mě pochopíš, v náručí podržíš,
Všechny mé starosti pro sebe si udržíš,
Já za tebou tolik ráda chodím, však to dobře víš,
O čem ty lištičko, o čem ty sníš?
V lese zvěře spousta, i ty raději bezpečí,
Sama za mnou přijdeš, dobrovolně, bez řečí,
Víš že spolu nic se nám nestane,
Tvůj parták člověk se za tebe zastane.
Hebký máš kožíšek, srdce mě hřeje,
Vánek mi do vlasů svou písen pěje,
Ležím tu s tebou a je mi tak pěkně,
Nikdy nechci odejít, prosím tě něžně.
Hezký den
AW
