Zadání soutěže
Nedávno jsem narazila na úžasnou tvorbu jedné mladé umělkyně, a její obrázky mě naprosto pohltily. Když jsem si je prohlížela, říkala jsem si, jak by se nádherně vyjímaly jako ilustrace v nějaké krásné tajemné knížce.
Celou její tvorbu (některé obrázky jsou i inspirované HP světem!) můžete vidět zde: https://www.instagram.com/lunyzart/
Pro tuto soutěž jsem ale vybrala konkrétně následující 4 obrázky (klikněte pro zvětšení):
A) 
B) 
C) 
D) 
Vyberte si některý ze 4 obrázků, který vás nejvíce oslovuje. Následně máte tři možnosti, co odevzdat ve vypracování:
1) Napište příběh, ke kterému by se obrázek hodil jako ilustrace. Buďte kreativní, zkuste najít něco, co vás v obrázku oslovuje, co vás bude inspirovat, a co vystihne tu krásně tajemnou atmosféru obrázku. Váš příběh bude mít maximálně 25 palců, nicméně důležitější je kvalita, ne kvantita.
2) Vymyslete název a anotaci knížky (text, který obvykle najdete na zadní straně knižního obalu), na jejímž obalu je daná ilustrace. V anotaci (která nebude přesahovat 3 palce) by mělo jasně zaznít, o čem knížka je, a zároveň by měla dostatečně nalákat čtenáře, aby si knížku chtěl přečíst.
3) Napište báseň inspirovanou jedním z obrázků. Minimum je 8 veršů, maximum nezadávám, ale rovnou upozorňuji, že hodnotím kvalitu, ne kvantitu. Nebojte se opravdu vyjádřit emoce, které ve vás obrázek vyvolal, a nemusíte se bát ani volného verše - ocením ho mnohem více, než na sílu skládané umělé rýmy.
Můžete vypracovat jednu, ale i klidně všechny tři možnosti, je to na vás. Jen pamatujte na to, že 60 jednotek je maximum, co lze v soutěži udělit. Nezapomeňte mi ve vypracování uvést, který z obrázků jste si vybrali. Můžete si pro všechny možnosti vybrat stejný obrázek, nebo pro každou možnost jiný, je to na vás.
Těším se na vaše vypracování, a kdybyste měli jakýkoli dotaz, neváhejte mě co nejdříve kontaktovat sovou :)
Vypracování
Dobrý den,
zde posílám vypracování soutěže. Pro veškeré části soutěže jsem si vybral obrázek A. Báseň jsem zakomponoval na konec příběhu, tak snad to nebude vadit :)
Doufám, že se ponoříte do atmosférického, možná trochu smutného příběhu, který je plný překvapení. Snad se bude líbit. Přeji příjemné, i když né moc pozitivní čtení O:)
Název knihy:
Odraz duše
Anotace knihy:
Clarisa je na první pohled naprosto normální dospívající slečna, jako každá jiná, ale její přemýšlení stojí na pomezí reality a snů. Pozitivní nálady se často promění v noční můry a naopak. Co se tak stane, pokud se Clarisa vydá do končin snů a nebude je moct již nadále oddělit od reality, která je ale možná také jen vysněná.
Ponořte se do temných myšlenek mladé Clarisy, která prožívá neobvyklá dobrodružství v dospívajícím věku a uvažuje tak, jak si málokdo z nás dovede představit. Nakoukněte tak do myšlení slečny, která v hloubi své duše nebude jen dospívajícím dítětem.
Příběh a báseň:
Clarisa mnohokrát slýchávala od své maminky, aby se po nocích netoulala po lese. Kolem jejich domu byl totiž rozlehlý, tajemný a hustý les. Ale jako každá dospívající slečna nebrala v potaz mnoho matčiných slov.
Jednu noc Clarisa seděla v posteli ve své oblíbené modré noční košily, zdobené krajkami, že na první pohled ani zdaleka nevypadala jako úbor na spaní, a přemýšlela nad tím, proč jí to stále matka zakazuje, vždyť už přeci není dítě. Nedokázala přijít na jedinou odpověď. Mnohokrát se jí totiž samotné stalo, že matku zahlédla ve svitu měsíce jak po nocích odchází přesně tím směrem, kam Clarisa nesměla. “Mami, proč tam nemůžu jít?” zeptala se Clarisa onen večer matky. “Clar, kolikrát ti mám vysvětlovat, že je to nebezpečné, nemůžeš se tady po nocích sama toulat po lese”. Clarisa jen poslouchala a stále matce nechtěla věřit. Vrátila se zpátky do svého pokoje, zapálila si svíčku a nechala jí osvítit svůj pokoj. Jak plápolal plamen a stíny věcí se pohybovaly sem a tam, Clar usnula.
BUM!
Clarisa vylétla z postele, rozhlédla se po pokoji a nenašla jedinou rozbitou věc. Prolétla pohledem skrze okno, kterým prosvítal měsíc, ale také nic, jen stíny stromů. Zvedla se z postele, rozrazila dveře a běžela do kuchyně, všude byla tma a ve vzduchu se vznášela vůně kávy. Vrátila se do pokoje pro svíčku a pomalu kráčela zpět. Najednou ucítila jak jí skrze ponožky začíná prosakovat nějaká horká tekutina. Sehnula se dolů, aby posvítila na zem a v tu chvíli spatřila obličej své matky, jak leží na zemi, má zavřené oči a všude kolem je rozlitá káva. “Mami!” začala křičet. “Mami noták! Jsi v pořádku? Mami!”. Nereagovala, jen stále hleděla do svých zavřených víček. Clarisa položila svíčku na zem a matku otočila na záda, položila jí hlavu na hrudník a přiložila ucho. “Ona, ona nedýchá” řekla si v duchu Clarisa a v ten moment spatřila, jak jí z temene hlavy pomalu stéká krev.
Clar se zvedla, skoro ani nedýchala, v šoku se posadila na kuchyňskou židli a bez emocí si nalila šálek čerstvě uvařené kávy. Slzy jí stékaly z očí a ona jen seděla, uprostřed kuchyně, uprostřed lesa, naprosto sama. Nevěděla co má dělat, tak ve stále trvajícím šoku vyběhla bosa pro pomoc. Běžela stále dál a dál, a i přes svit měsíce se za ní v temnotě ztrácel onen osamělý dům. Na nohách cítila nalepené bláto, ale i přes veškerou bolest utíkala dál. Najednou se ocitla na mýtince, kolem které byly vysoké stromy, došlo jí, že běžela směrem, kam nikdy nesměla. Skrze každou větev prosvítal úplněk a jí se na tváři leskly slzy. Stála tam sama, dům nechala daleko za sebou a v ruce držela jen hrníček se zbytkem kávy. Sama nevěděla, že ho má v ruce po celou dobu, myslela že drží svíčku, kterou ale ve svém rozpoložení nechala hořet na podlaze vedle rozlité kávy. Jak tam tak stála a hleděla do prázdna, podívala se dolů, dolů do již skoro prázdného hrnečku kávy, ve kterém shlédla svůj vlastní odraz. Něco se jí nezdálo, protože čas, jak kdyby se zastavil a něco se jí mihlo za zády. “Zdálo se mi to?”, řekla si, ale nemohla odtrhnout pohled od svého odrazu. Zahleděna hluboko do sebe přestala vnímat psychický stav a jen mrtvolně stála uprostřed lesní mýtiny.
Zdálo se jí, že jí obklopují stíny, že vidí dál, než kdy viděla, a že je její matka stále živá. Miliardy střípků se jí míhali hlavou v jejich hnědých očí a ona se nedokázala pohnout. Svíral se jí žaludek a obklopena temnotou vnímala jen ony příběhy a verze jejího života, jak vylétají z jejího vlastního odrazu a nedokázala si připustit, co je skutečná realita.
Uplynulo několik dní a po Clarise a její matce se začali shánět lidé z okolí. Nikoho ale nenapadlo, co se mohlo stát a tak věci nedávali takovou váhu. Všichni si mysleli, že Clar s matkou odjela za prarodiči, jak to často dělávali a tak jen doufali v brzký návrat. Když se ale nikdo neobjevil v následujících několika týdnech, lidé z města se rozhodli rodinu hledat. Cestou k jejich domu procházeli les a narazili na onu mýtinu v lese, prošli jí dále, prošli skrze místo kde Clar stála, ale po nikom ani stopy. Po několika stech metrech došli k malému baráčku uprostřed lesa. Mladý muž zaklepal na dveře, ale marně. “Někdo tam leží na zemi!” Zakřičela malá blonďatá slečna od okna na opačné straně domu. Skupinka lidí tak neváhala a vyrazila dveře. Scéna, co se jim v kuchyni naskytla bude zaryta v paměti každého z nich. Na zemi v louži již dávno zaschlé kávy ležela Clarisy matka a vedle ní a vyhořelé svíčky Clarisa, která bez známek života svírala v ruce popsaný cár papíru.
Mladý muž se slzami jen poklekl, vytáhl Clar z ruky onen papír, rozbalil ho a četl.
Stačí jen napít se, pocítit ten jeden doušek
Proč na rameni cítím chlad?
Propadám se hluboko, do temnoty plné zkoušek
Tíhnu po emocích, cítím hlad.
Neexistují zde stěny, světlo, ani pocit
Mí přátelé, přivítám negativa
V obraze ničeho, můj odraz procit
Černotou kolem, odtekla pozitiva.
Co v onom šálku je? Strach ztrácí na významu.
Proč vše kolem proniká do mé hlavy?
Tážu se temnoty, co v dáli to stojí za postavu?
Snad měním se v netvora? Šílené stavy.
Zde nemám co dělat. V odraze kávy já viděl jen nebe.
Stojím tam pořád? Na onom místě?
V hlubokém lese já hledala jen odrazy, odrazy sebe.
Ty stíny, moje minulost, oni.. Tak zase příště.
Opouštím minulost, zlost a svoje vlastní tělo
Procitám a v onom odraze, já zhlédla se, vidím stín
Pod měsíčním svitem by to fungovat mělo
To že stínem sama jsem, již dávno vím.
Děkuji moc,
s pozdravem
Cinex Star
