Zadání domácího úkolu
Vyberte si jednu z možností:
A.
Vyjádřete svůj názor k následujícím veršům z Hávamálu (Výroků Vysokého), které verše Vás zaujaly? Souhlasíte s nimi, nebo k nim máte výhrady? Jaké?
„Nikdy jsem nepotkal člověka tak bohatého,
že bys mu nemohl dát dar…
Dej dar svým přátelům – budou stejně rádi jako ty sám,
odějí-li se do nových šatů či vezmou do ruky novou zbraň;
dary časté přátelství činí trvalým,
je-li však výměna rovnocenná.
Člověk věřit by měl svým přátelům,
dar darem oplácet;
Smích měl by být odměnou za smích,
lží oplácej lež.
(..)
Nemusíš vždy velké dary dávat,
často jen maličkost postačí;
bochníku půlka a číše pozvednutá
přátele mi našly.“
(Paul Rhys Mountfort: Nordické runy. 2005. Překlad Petr Handl, str. 104–105)
B.
Kterému lektvaru z příběhů Harryho Pottera odpovídá runa Wunjo? Čím je tento lektvar zvláštní, jak funguje?
Pro naplnění tří palců můžete přidat i to, jak by lektvar působil na Vás a co místo něj a runy Wunjo používáte Vy.
C.
Použijte Wunjo jako přací runu – výsledek zdokumentujte (obrázek/fotografie použití) a okomentujte, proč jste si vybrali právě ten předmět nebo tu další runu, příp. jak to dopadlo.
D.
Podívejte se na dnešní karty – vyberte si jednu či dvě z nich a popište je, čím Vás zaujaly? Jak podle Vás odrážejí význam dané runy?
Vypracování
Beteramis Athenodoros
Starodávné runy (1.A)
řádný úkol - 7. termín
Dobrý den, madam, vybrala jsem si zadání A a posílám své vypracování:
„Nikdy jsem nepotkal člověka tak bohatého,
že bys mu nemohl dát dar…
S tímto nelze nesouhlasit, i bohatým lidem lze dát něco, co je potěší, nebo něco, co postrádají. I kdyby mělo jít o milou společnost přítele, laskavé slovo či úplnou drobnost v podobě oblíbené pochoutky. Je-li člověk hmotně zajištěný, je pravdou, že asi nepotřebuje veledary, přesto ho potěší, když vidí, že na něm druhému záleží.
Samozřejmě je otázkou, zda je tento boháč schopný dar přijmout, znám i pár takových, kteří „malými věcmi“ nebo spíše „neznačkovými“ pohrdnou. Ale to je už problém dotyčného, že se neumí z daru radovat, s tím bohužel nic nenaděláme.
Dej dar svým přátelům – budou stejně rádi jako ty sám,
odějí-li se do nových šatů či vezmou do ruky novou zbraň;
dary časté přátelství činí trvalým,
je-li však výměna rovnocenná.
Zde se mi líbí poznámka o rovnocennosti daru, chápu ji jak hodnotově, tak i frekvenčně. V tomhle směru jsem sama zažila pár přátelství, kde mne druhá strana obdarovávala více než já ji – a rozhodně to nebylo nic příjemného. Zahanbovalo mne to, přitom jsem se nechtěla nechat donutit k velkým výdajům, jen abych se cítila rovnocenně. Naopak, měla jsem pocit, že si mne druhá strana „kupuje“, což mi přišlo smutné a taky nepříjemně zavazující. Že to našemu přátelství moc neprospívalo, je asi jasné.
Člověk věřit by měl svým přátelům,
dar darem oplácet;
Smích měl by být odměnou za smích,
lží oplácej lež.
V této sloce mne překvapuje poslední verš – lží oplácej lež. Rozumím tomu ve smyslu „na hrubý pytel dávej hrubou záplatu“ aneb nenech se zneužívat falešnými přáteli. Ale přistihnu-li je při lži, nepřijde mi rozumné lhát jim naoplátku též. Nejen že by tím pro mne takový vztah ztrácel hodnotu, tu ztratí už ve chvíli, kdy mi druhý zalže (jsem schopná odpouštět asi jen dobře míněnou milosrdnou lež, ač i tak raději stojím o pravdu), ale asi by mne to morálně pokřivovalo. Viděla bych pak ještě důvod k tomu být ke druhým upřímná, když bych vedla i vztahy, ve kterých bych lhala?
Nemusíš vždy velké dary dávat,
často jen maličkost postačí;
bochníku půlka a číše pozvednutá
přátele mi našly.“
No a tohle je výrok, který mi mluví z duše, naopak. Myslím že maličkosti naopak potěší více, nikdy druhou stranu nezahanbí a mohou tedy jen přinést radost.
S úctou
Beteramis Athenodoros
