Zadání domácího úkolu

Vyberte si prosím právě jedno z následujících zadání:

1) Stalo se vám někdy, že jste sice byli ve střehu, ale nakonec přišlo nebezpečí (ať už to tehdy bylo cokoli) z jiného směru, než odkud jste ho očekávali? Napište mi o tom alespoň na 3,5 palce – a vůbec se nebojte toho, že to třeba ani trochu nesouvisí s Obranou proti černé magii.

2) Upravte nějakou vhodnou bramboru za použití své fantazie tak, aby připomínala pogrebinovu hlavu, přiložte k ní jmenovku a výsledek svého snažení zašlete prostřednictvím školní galerie.

3) Jací další kouzelní tvorové žijí v Rusku, nebo z této země pocházejí? Vyjít můžete např. z ruské mytologie, lidové slovesnosti apod. Napište mi o nich alespoň na 3,5 palce.

Vypracování

Dobrý den,

 

vybrala jsem si zadání číslo 3.

Úvodem snad jen dodám, že ruská mytologie občas splývá s jinými slovanskými mytologiemi a že pokus obsáhnout všechny bytosti by vydal na OVCE, takže jsem musela pečlivě volit, co zde zmíním. Ale předpokládám, že to vy víte. :)

 

Kouzelní tvorové, monstra, příšery a další bytosti v Rusku

Pochopitelně se v ruské slovesnosti setkáme s draky, respektive s jakousi dračí či hadí nestvůrou. Říká se jí zmej, zmaj, zmoj nebo taky zmok, přičemž existuje i ženská verze zmeja. V pohádkách se objevují spíše draci samci, v bylinách zase spíše samice. Nejslavnějším drakobijcem ruských bylin je bohatýr Dobryňa Nikitič, který porazil beze zbraní Zmeje Goryniče, dvanáctihlavého draka. To tedy byl samec – myslím tím pochopitelně Zmeje, ne Dobryňu.

Ve folklóru ale také může pojem zmej označovat ducha a ochránce domova, podobného třeba plivníkům. Do domu měl přinášet obilí a peníze, tudíž začali být ve východoslovanské kultuře hadi vnímáni jako ochránci domovů. I tak se ale tento popis zmeje značně liší od těch dvanáctihlavých saní z bylin, viďte?

Mezi zmeje patří také Tugarin, který je však někdy považován za samostatný druh. Tugarin je ztělesněním zla, hamižnosti a krutosti a má podobu draka, avšak v některých bylinách oplývá antropomorfními rysy a jezdí například na koni.

V některých oblastech Ruska, nejčastěji v Tatarstánu, se zase můžeme setkat se zilantem, což je něco mezi drakem a wyvernem. Zilant hrál údajně svou roli při založení hlavního města Tatarstánu, Kazaně.

Nesmí chybět ani klasická ježibaba či baba Jaga, ošklivá a zlá stařena, kterou mudlové často zaměňují s čarodějnicí. V případě ježibab se zpravidla jedná o ženy, nemívají žádné mužské příbuzné. Létat mohou na koštěti, spíše však ve velikém hmoždíři a za sebou zametají koštětem. Bydlí nejčastěji v chaloupce na kuří noze nebo rovnou na kuřích nožkách, ale může se jednat i o obyčejný domek. Rády si pochutnají na lidech, zejména na dětech. A mimochodem, ňadra má prý baba Jaga tak povislá a dlouhá, že si je přehazuje přes ramena, aby jí nepřekážela...

Dále se v Rusku můžeme setkat s Ptákem Ohnivákem, kterému se říká také Žar ptica, rarog nebo rarach. Narozdíl od rarachů cornwallských, tito „rarachové“ mají podobu ohnivého dravce, kterého často obklopuje ohnivý větrný vír. Mívá plamenné peří a chrlí oheň, v porovnání s fénixem se ale nejedná o zrovna pozitivní symbol. Tohoto démona, který přináší vichřici a zkázu, se dodneška bojí nejen Rusové, ale třeba i Bulhaři či Poláci.

Cornwallského raracha připomíná spíše kikimora, škodlivý domácí duch, který v Rusku s oblibou škodí domácím zvířatům, straší malé děti nebo zamotává přízi. Krom toho způsobuje zlé sny.

V řecké mytologii se pod pojmem siréna myslí takové to stvoření, co láká námořníky a připomíná mořskou pannu. Rusové si ale jako sirénu či sirin představí tvora s ptačím, většinou sovím tělem a ženskou hlavou a hrudí. Taková harpyje! I siriny překrásně zpívají, čímž lákají muže, kteří je následují a nakonec zemřou. Krom toho dovedou předpovídat budoucnost.

Alkonost také v lecčem připomíná harpyji, ale nenechte se zmást – jedná se o symbol radosti a smíchu, o rajského ptáka, který přilétá sdělit dobrou zprávu. Má ptačí tělo a ženskou hlavu, svá vejce rodí na břehu a následně hází do moře. Zpívá tak krásně, že při poslechu zapomenete na vše kolem sebe. Vládne také léčivými schopnostmi, které může propůjčit například ovocným stromům, pokud na ně usedne.

A aby těch ptáků nebylo málo, máme tu také gamajun, kouzelného věšteckého ptáka. Symbolizuje moudrost a zralost a podobně jako alkonost, i gamajun je pták s ženskou hlavou, který žije někde blízko ráje.

My máme domácí skřítky, v Rusku se o domácnosti starají domovojové, ochránci domu. Jenže trochu jinak. Na těchto stvořeních záviselo zdraví, plodnost, bohatství a bezpečí obyvatel i dobytka. Zatímco u nás domácí skřítkové slouží pánovi a jsou mu bezmezně oddaní, v Rusku zastává roli pána domu právě domovoj. Podle jedné pověsti jsou domovojové dětmi Adama a Evy, tak nejspíše proto si je Rusové a Bělorusové tolik váží. Domovoj se umí měnit ve zvířata a pokud si jej popudíte, prokleje váš dům a sešle na vás zkázu.

A mimochodem, každý dům má svého děda domovoje (někdy i s rodinou), přičemž tito duchové spolu mohou soupeřit a vítězný domovoj pak rodinu toho přemoženého trápit! Domovoj je tedy taková dvojsečná zbraň...

Setkáme se také s upíry, kterým se říká wurdulaci nebo verdilaci. Upír pochopitelně pije krev, podle některých teorií jsou pak ruští upíři specifičtí tím, že pijí krev milovaných osob. Věří se, že upíry se stávali hříšníci, čarodějnice nebo vlkodlaci. Snad proto ruské označení upíra evokuje spíše toho vlkodlaka, etymologicky to prý znamená něco jako oděný ve vlčí kůži.

Z celé řady démonů a zlých duchů zde zmíním třeba babaje, který unáší zlobivé děti, co nechtějí spát. V něčem připomíná bubáka – někdy je pravda popisován jako černý stařec s chybějícími končetinami či jiným handicapem a s holí, ale většinou se jeho podoba ponechává na dětské představivosti. Dítko si zkrátka automaticky dosadí takovou bytost, která jej děsí nejvíc (v mém případě by to byla učitelka matematiky).

V poledne si zase chodí pro děti polednice, čímž trestá rodiče, kteří v tu dobu ještě pracují a neodpočívají doma s dětmi. Ráda klade hádanky jako sfinga. V rozličnou dobu mohly chodit také klekánice nebo třeba půlnočnice, obdobná stvoření.

V sibiřském ledovcovém jezeře Labynkyr pak narazíte na ruskou lochnesskou příšeru. Podle místních zde totiž žije gigantická lidožravá obluda, které říkají labynkyrský čert. Roku 1953 ji popsal jistý geolog, který tvrdí, že se jedná o dlouhou tmavošedou příšeru s velikánskými zuby. Protože v zimě může teplota v oblasti klesnout až na -60 °C, můžeme s jistotou říct, že si tento čert libuje v drsném klimatu.