Zadání domácího úkolu

V hodině jsme si poslechli několik veselých bajek i nebajek. Zamyslete se a libovolnou textovou formou mi osvětlete, jak nějaké vámi zvolené zvíře získalo svoji charakteristickou součást těla či způsob chování. Stvořte takovou svoji „bajku nebajku“. (minimálně 3 palce textu nebo 20 veršů)

Vypracování

Jak zebra k pruhům přišla

 

Jako dítě jsem si občas kladla otázku: Je zebra bílý kůň s černými pruhy nebo černý kůň s pruhy bílými? Pokud by zvířátka žila v předminulém století proslulého rasovou selekcí na ty bíle a pak ty černé, asi by to vypadalo takto. 

Nedaleko říčního napajedla v africké polopoušti žilo stádo bílých zeber. A vedle nic, na pastvinách si zase své teritorium hájilo stádo zeber černých. Každý měl pocit, že je zkrátka lepší než ten druhý a množily se argumenty, proč to tak je. Kde zmizí tolerance, mizí pochopení a kde zmizí pochopení zahyne jakákoli možnost se domluvit. A tak se stalo, že se bílé a černé stádo znepřátelilo natolik, že černé zebry trpěly žízní a ty bílé zase hladem. Obě stáda si nárokovala jak napajedlo, tak pastviny. Začaly na sebe vzájemně útočit a vypadalo to, že se i vzájemně zničí. Konflikty se vyostřovaly a napadení sílila.

Jedna mladá zebra se rozhodla zjistit, které se stád je v právu. (Pochopitelně doufala, že to její.) Vydala se na cestu k moudrému starému paviánovi. Ten ji na její otázku, zda jsou v právu zebry bílé či černé odpověděl mazaně. 

"V právu jsou obě. Abys mohla pít i jíst, musíš být černá i bílá." Zebra nechápala. Tak vzal starý opičák štětec a barvu a natřel zebře pruhy. Ráno se ona jediná najedla i napila. Nikdo totiž nevěděl, zda se jedná o bílou či černou zebru. A odsud ona záludná otázka. Nejspíš na ni znal odpověď jen ten starý opičák.

Od teď dob se zebry barví tak, aby se nejedly i napily a už mezi nimi není sporu.