Soutěže 1916
Výuka 2216
Semináře 753
Havraspár

Autor: Vilja Carrie Dechant
Práce odevzdána: 26. 12. 2021 16:31
Předmět: Indiáni Mezoameriky, 3. A
Termín: 8. termín

Zadání domácího úkolu

Úkol:

vymyslete svůj vlastní příběh o stvoření světa. Snažte se být originální. Opsání bible mi radost neudělá.

4 palce

 

Vypracování

Askanantli

 

Kdysi dávno byla všude jen temnota. Nebylo v ní nahoře ani dole, nebylo v ní vánku ani deště, nic v ní nerostlo a nežilo. Jedinou živou věcí zde byla Askanantli. Askanantli, což v náhuatlu znamená mravenčí matka, byla veliký mravenec a prázdná temnota jí k životu stačila. Tak tomu bylo dlouhé věky, než se Askanantli začala cítit osaměle a probudila se v ní touha po nějaké společnosti.

Askanantli byla rozvážná a moudrá, což jde s dlouhým věkem často ruku v ruce, takže o svch pocitech dlouho přemýšlela a zvažovala všechny výhody i nevýhody, než se rozhodla, co udělá dál. Pak začala snášet vajíčka. Musela postupovat obezřetně, protože kladení vajíček bylo náročné a nejraději by to měla co nejrychleji za sebou, ale každé vajíčko vyžadovalo péči, a kdyby snesla všechna najednou, nedokázala by se o ně o všechna postarat. Když pak nastal čas, z vajíček velké matky Askanantli se začali líhnout první lidé. Úmyslně se o vajíčka starala tak, aby z nich nebyli další mravenci, protože společnost takových, jako je o ona, by nikdy nemohla být tak obohacující jako společnost něčeho nového a trochu odlišného. Různorodost a rozdíly jsou jako mozaika barev, přinese víc než jednobarevná plocha.

Lidé byli na Askanantli plně odkázaní, protože nebyl nikdo jiný, kdo by se o ně mohl starat a sami byli moc mladí na to, aby se o sebe dokázali postarat sami. Askanantli byla trpělivá a láskyplně je vedla a učila. Učil nejen lidi tomu, co věděla sama, ale také se učila on od nich. Zjistila, že nemohou být šťastní ve světě věčné temnoty, a tak po ně stvořila zemi, po které by mohli chodit a slunce, měsíc a hvězdy, aby zahnala nekonečnou tmu. Pak přidala i vodu, aby na ni nebyli závislí s potřebou pít a vytvořila počasí, protože díky dešti se pak voda měla kde brát a vítr a oblaka zajistila zemi a tedy i lidem zdraví. Lidé byli na mravenčí matce stále závislí a stále se rychle učili, takže vše, co jim poskytla, brzy přestalo stačit jejich touze vědět a znát víc, Askanantli proto stvořila rostliny a zvířata.

Lidé si tak mohli zajistit obživu sami, ale nebylo to jednoduché, protože moudrá mravenčí matka dala světu tolik různých zvířat a rostlin, kolik na nebe umístila hvězd. Některé rostliny byly jedlé, jiné jedovaté, další léčily nebo byly užitečné jinak, třeba se z nich daly získat barvy, stejně rozmanité bylo i zvířectvo a lidé se o nich museli učit. Nestačilo ale naučit se, které věci se dají jíst, a která zvířata jsou nebezpečná, zemědělství, lov a zpracování produktů se také musí umět. Askanantli lidi trpělivě učila a oni ji překvapili tím, že sami vymysleli umění. Mravenci si ví rady se vším, ale nenapadlo by je dělat něco jen kvůli kráse, což zase napadlo lidi.

Když Askanantli viděla, že lidé přišli s něčím úplně novým, potěšilo ji to a ona pochopila, že teď už je na čase dát jim volnost, aby se naučili to poslední, co ještě musí umět, a to je žít sami. Stáhla se proto do nekonečné temnoty hlubokých jeskyní, aby se lidé postavili na vlastní nohy. Nezanevřela na ně ale, stále je zpovzdálí sleduje a obdivuje, co všechno její děti dokážou. Občas k nim promlouvá v jejich snech a podněcuje jejich vize a dodává jim odvahu. Díky tomu se nám dodnes stává, že se ráno probudíme a víme, jak vyřešit problém, s nímž jsme si večer nevěděli rady, nebo v sobě najednou najdeme sílu jít si za svým. Ti nejchytřejší z nás, největší objevitelé a vynálezci a nejúžasnější umělci jsou právě ti, ke kterým Askanantli promlouvá častěji než k jiným. Mravenčí matka tak učí lidstvo dál, jen už nám neříká, co a jak máme dělat, místo toho lehce postrkuje ty nejnadanější, aby jejich talent mohl rozkvést.

 

 

S pozdravem,

Vilja C. Dechant

Havraspár