Zadání domácího úkolu
Napište povídku, kde budou hrát významnou (klidně tu nejvýznamnější!) roli lektvary.
Pokud budete odevzdávat prostý text, délka by měla být minimálně 9 palců. Pokud budete povídku ilustrovat vlastními kresbami, stačí palců 5.
Vězte, že dávám přednost kvalitě před kvantitou.
Vypracování
Krásný večer madam Barb! Moc Vám děkuji za krásně strávený školní rok. Naučila jste mě opět mnohé a všechny rady, hlavně ohledně čištění, mám pečlivě zapsány. Přeji Vám další úspěšný Nový rok a plno pilných a pracovitých studentů.
Návykový lektvar
Kdysi v době elegantně oblečených dam a šlechetných rytířů se udála jedna malá událost, která alespoň na chvíli spojila kouzelníky i mudly u jednoho stolu. O čem to tak asi mluvím? Někteří již možná tuší správně a to, že mluvím o době Kamelotu! Ach ano, u mudlů je Kamelot spíš bájnou pověstí a legendou, kdy král Artuš po boku slovutného kouzelníka Merlina vládl a ctil jej jako sobě rovného. Někteří mudlové tomu nevěří a zpochybňují samotnou podstatu toho, že by kdy Artuš existoval, natož nějaký Merlin, ovšem náš kouzelnický svět nemá o čem pochybovat. I když jsem nenavstěvovala dosud předmět "Artušovské legendy" od madam Hekatey, věřím, že právě ona k tomuto tématu má mnohé co říci a jistě by každého bezvěrce dokázala mile, poučně ale hlavně zajímavě uvést do života krále Artuše a slovutného Merlina. Ted jsem však trochu odbočila. Příběh o kterém chci vyprávět se udál právě na hradě Kamelot a figurovala v něm dokonce jedna z mých prapraprapraprapraprapraprapraprapra...prababiček a to nikdo jiný, než sama Cara Mel Arrow.
Zde můžete vidět podobiznu mé předkyně. Byla to kouzelnice, která žila právě v blízkosti Kamelotu na přelomu 5.-6.stol.n.l. Vyznala se v kdejakých bylinkách, koření a působila často také jako léčitelka. U mudlů byla v oblibě, neb jim pomáhala od bolestí a nežádala nic na oplátku. I tak jí však platili v podobě jídla, kousků šatstva či dříví na oheň. Žila v malé roubence na okraji starého hvozdu. Často ji navštěvovali i různí kouzelní tvorové jako jsou víly, skřítci, ale občas i kentauři. Ráda pomáhala všem bez rozdílu a tak byla oblíbenou jak mezi mudly, tak v kouzelnickém světě. Byla takovou neutrální půdou pro oba světy. U ní v chaloupce totiž existoval jen jeden svět a to ten, kdy je třeba pomáhat a dát ruku k dílu.
Moc se to asi nikde v knihách nezmiňuje, ale král Artuš byl velice mlsný, ovšem on měl rád jak sladké, tak slané a bylo čím dál těžší jeho chuť uspokojit. I jednou si zavolal Merlina požádal jej, ať mu vyčaruje pochoutku, kterou nikdo před ním ještě neměl, ovšem musí uspokojit jak jeho chuť na sladké, tak zároveň nebýt jen sladkostí. Merlin byl trochu zaražen takovou dětinskou žádostí, ovšem chtěl králi vyhovět a tak se sám snažil něco vytvořit. Ovšem nebyl to kuchař, a tak nedokázal vymyslet více než jednu chuť pro své pokrmy. I když byl úžasným kouzelníkem, tak tohle nebylo něco, v čem by vynikal. Jelikož byl však velice moudrý, navrhl králi, aby vypsal soutěž pro všechny bez rozdílů. Každý ať se pokusí vynalézt pochoutku, která bude mít více chutí a uspokojí tak králův apetit. Král s radostí přijal tuto výzvu a dal tak vyhlásit po celém království, že ten, kdo mu do úplňku (což bylo zrovna za nějaké dva týdny) donese pochoutku světem nevídanou a neochutnanou, ten bude královsky odměněn a bude moct usednout jako host u jeho kamenného stolu.
Jak to tak bývá, králův rozkaz se mezi lidmi roznesl rychlostí blesku a nebyl snad nikdo, kdo uměl držet vařečku v ruce, kdo by alespoň nezkusil pochutinu vymyslet. Mnozí přicházeli na hrad a dožadovali se audience u krále. Jelikož s Merlinem nečekali až takový zájem, král Artuš ustanovil pět svých sluhů jako ochutnavače. Brzy však začínali být přesyceni a měli často žaludeční potíže. Merlin jim sice dokázal ulevit kouzly, ale samotného jej zmáhalo vynakládat své síly jen na tuto činnost, když měl i spoustu jiných povinností a tak se rozhodl že napíše své učenkyni, jíž byla právě Cara. Ta ráda přijela Merlinovi na pomoc. A tak ulevovala svými léčivými dryáky ochutnavačům a sama občas jako ochutnavač posloužila.
Když už zbýval jen jeden den do úplňku, Merlin si zavolal Caru a požádal ji, zda by sama nezkusila vymyslet recept, co by králi přišel vhod. Bylo mu Artuše líto, ano, bylo to trochu dětinské rozhodnutí, ale chtěl králi pozvednout náladu před nadcházejícími událostmi které očekával. Cara zprvu odmítla, není přece žádnou kuchařkou, ovšem nakonec se nechala přesvědčit a celou noc v kuchyni vymýšlela nový recept.
Ráno, přišel Merlin za Carou do kuchyně a zeptal se jí, zda byla úspěšná. Smutně pokývala hlavou, že ani ne a pokynula mu rukou k lahvičce s nazlátlou hnědou tekutinou. Merlin si k tomu přičichl a následně si trochu nabral lžící, aby mohl i ochutnat. Jakmile to udělal, spadl doslova na zadek. Cara vykřikla a jala se mu pomoci vstávat, Merlin se však jen smál a smál, až to Cara vzdala a počkala dokud se trochu neuklidní. Po pár minutách se Merlin zvedl, oprášil si róbu a vážně se na Caru podíval a pravil: "Má drahá, tys dokázala něco, na co ani mé síly nestačily. Tento zázrak musíme ihned naservírovat králi Artuši ke snídani." Cara oněmnělá úžásem poslušně následovala Merlina ke králi.
Jakmile Merlin dal králi ochutnat lektvar, jež Cara umíchala, začaly se dít věci. Král Artuš nejprve zkusil na špičce lžíce, pak zcela beze slov, začal se ládovat tak rychle, až byla sklenička vyškrábaná do čista a s jiskry v očích se ptal Cary, kde je toho více. Ta se jen chabě pousmála a pravila, že to bylo vše, že to byl jen zkušební lektvar. Král vyhlásil Caru vítězkou a požádal ji, ať ihned připraví velkou zásobu této pochutiny. Mezitím jí nechal připravit na hradě pokoj, dal jí ušít tucet šat podle nejposlednější módy a byl připraven ji přijmout do svých služeb. Cara umíchala několik kotlíků lektvaru pro krále, ovšem pokoj odmítla s tím, že je jí lépe v její chaloupce a že jí stačí jen jedny šaty pro audience právě u krále. Požádala jej, zda by jí mohli spíše zásobovat bylinami a dalšími potřebami pro léčivé lektvary a zda by občas mohla s nimi u Kulatého stolu zasednout když se bude jednat o jeho zemi. Král ochotně souhlasil se vším, co Cara chtěla a byla u něj vždy vítaným a ctěným hostem a i rádkyní.
Tady je Cara na obrázku když jí král vyhlásil jako jednu z členů Kulatého stolu. Je to pro naši rodinu velká pocta a já jen doufám, že někdy budu umět míchat lektvary alespoň z poloviny tak dobře jako ona.
A že byste ráda znala postup pro Návykový lektvar? Předává se v naší rodině již po generace a v 70.letech minulého století si jej dokonce přivlastnil jeden francouzský mudla za svůj. Ovšem tento lektvar je znám již několik staletí a jak jeho název napovídá, je návykově lahodný, že jej nelze přestat jíst. Onen mudla jej pojmenoval i trochu po mé předkyni i když nevěděl zcela kdo to je, dle něj se tento lektvar jmenuje "Slaný karamel".
Návykový lektvar
Ingredience pro cca 300ml lektvaru:
200g cukru krupice
80g másla (pokojová teplota)
120ml smetany ke šlehání (nejméně 30%)
vanilkový extrakt - pár kapek
1 lžička soli
Postup:
Nejprve si na středním plameni rozpustíme samotný cukr, je dobré používat dřevěnou vařečku, cukr je nutné promíchávat dokud se zcela nerozpustí, ať se nepřipeče jen na dno a okraje hrnce. Jakmile se úplně rozpustí, stáhneme plamen na minimum a přidáme povolené máslo nejlépe nakráté na menší kousky, ať se lépe s cukrem smíchá. Asi 2-3 minuty potrvá než se zkaramelizovaný cukr smíchá zcela s máslem, je třeba to dobře promíchávat, ať nemáte zbytečně hrudky.
Poté smícháme směs cukru a másla se šlehačkou, tu přiléváme za stálého míchání postupně, jakmile se vše smíchá, necháme to 1 minutu povařit a následně dáme hrnec z plotny.
Ještě do teplé směsi přidáme pár kapek vanilkového extraktu (klidně jen jednu kapku, není ho třeba moc) a sůl, vše důkladně promícháme, dokud se sůl pořádně nerozpustí.
Ještě teplý lektvar vlijeme do připravených sklenic. V lednici vydrží i dva měsíce. Ovšem ten kdo ochutná, tomu to zřejmě nevydrží ani do druhého dne.
Zde jsou připraveny ingredience.
Tady je již vidět zkaramelizovaný cukr.
Tady bylo přidáno máslo, je třeba mít nízký plamen, trochu to pění a prská, tak ať se nespálíte.
Tady je již dána smetana.
Pro přelití do sklenic je dobré mít leik nebo-li trychtýř, je to opravdu moc teplé.
A zde je již naše pochoutka. Dobrou chuť!
Madam, moc Vám děkuji za pozornost!
