Zadání domácího úkolu

Napište povídku, kde budou hrát významnou (klidně tu nejvýznamnější!) roli lektvary.

Pokud budete odevzdávat prostý text, délka by měla být minimálně 9 palců. Pokud budete povídku ilustrovat vlastními kresbami, stačí palců 5.
Vězte, že dávám přednost kvalitě před kvantitou.

Vypracování

Dobrý den,

 

zasílám vypracování.

 

Upozorňuji předem, že slabší osoby mohou mít z tohoto literárního dílka mentální otřes.

 

„Strašné. Je to příšerné.“ plakala do špinavého kapesníku paní Smržová. Před necelou půl hodinou našla na zemi mrtvou svoji nejlepší kamarádku slečnu Pořádnou. Nechápala jak se to mohlo stát. Přišla za ní jako obvykle ve tři hodiny a pět minut na pravidelnou dávku drbů u kávy a zákusku, ale místo aby šla po třetím zazvonění otevřít tak se nic nestalo. Hned tedy volala na ustředí bystrozorů, že je něco špatně.

„Takže zavražděná byla vaše přítelkyně.“ Píše si snaživě mladý bystrozor Pěnkava.

„Mohla mít nějaké nepřítele?“ zeptá se na obligátní otázku, kterou najdeme v každém románu a i tak na něj paní Smržová překvapeně hledí.

„Nepřátele?“ opakuje nechápavě. „Nevím o nikom. Měla svůj malý podnik na čištění extra špinavých podlah a jinak se vídala jen se mnou a svým bratrem.“

„Ona měla bratra? Můžete mi o něm něco povědět?“ zeptal se vzrušeně pan Pěnkava a naostřil si kouzlem tužku a visel paní Smržové na rtech.

„No, já ho viděla jen jednou a krátce. Byl vysoký asi jako vy, tmavé rozcuchané vlasy po ramena. Měl takový divný pohled. Když si tak na něj vzpomínám tak by s tím mohl mít něco společného měl totiž hrb.“

„Hrb?“

„Víte, co se říká o hrbáčích, ne? Že mají rádi úskoky a mstí se lidem bez hrbu.“ Pronese rozhořčeně.

Pan Pěnkava si odkašle do kapesníčku. „Dobrá píšu si ho mezi podezřelé.“ Nicméně pohrdavě si u toho odkašle.

„Pane bystrozor“ ozve se nesměle paní Smržová „na co vlastně Máňa umřela?“

„Těžko říct. Vypadá to, že chtěla něco sníst z podlahy.“ Ukáže mladý bystrozor na pokrm rozházený na zemi a zhroucené tělo, které původně nejspíše klečelo. V tom se zahledí na velkou bagetu zapadlou pod postelí. Opatrně ji vytáhne a prohlédne ze všech stran.

„Myslím, že máme otisk boty vraha.“

Najednou se ozve slabé zaklepání na dveře.

„Tak tady ho máte šéfe.“ Zaskřehotá domácí skřítek a vede na řetízku vysokého hrbáče, který nevypadá dvakrát nadšeně.

„Chytil jsem ho, když se snažil letaxem zmizet v zahraničí.“

„Ale já nechtěl zmizet. Vždyť jsem se to snažil vysvětlit. Šel jsem jen do práce. Proč bych ji zabíjel, když mi přivezla z Jugoslávie lektvar na zmenšení hrbu?“

„Tak lektvar říkáte?“ zpozorní vyšetřující bystrozor. „To by mohl říci každý.“ Prohlíží si pozorně podezřelého.

„Jak je vidět ten lektvar příliš nezabírá.“ Ušklíbne se pan Pěnkava.

„Však to byla jen taková legrace. Dělali jsme si z mého hrbu srandu. Věděl jsem že účinkovat nebude.“ Odpoví odevzdaně podezřelý bratr.

„Nevěřte mu ani slovo! Je to hrbáč!“ rozvášní se paní Smržová.

V tom se ozve dlouhý, opravdu dlouhý pšouk. Zúčastnění se dívají jeden na druhého s nevyřčenou otázkou: A to byl kdo? Pak se ozve i zakašlání a ze země se začne sbírat mrtvola. Slabší povahy jako je mladý bystrozor upadnou do mdlob.

„Máňo! Ty žiješ!“ zaraduje se paní Smržová, že se jí znovu navrátila přítelkyně ze záhrobí a začne ji objímat.

„Tak řekni jaké je to na druhém břehu?“

„Na druhém břehu? O čem to meleš?“ rozhlíží se kolem sebe zmateně paní Pořádná.

„U Merlina…. To musel být ten čistič.“ plácne se rukou do čela.

„Chtěla jsem vyzkoušet novou recepturu pro lektvar na leštění podlah. Asi se to úplně nepovedlo. Dbám na to, aby byla podlaha vždy tak čistá, že se z ní dá i najíst. Tak jsme to vyzkoušela a najednou se mi udělalo špatně a musela jsem asi ztratit vědomí.“

„No, ale co ta stopa na bagetě?“ ukazuje zmateně mlady bystrozor Pěnkava na nebohé pečivo a pomalu se sbírá ze země.

„Bageta? Ta tam byla už včera asi se tam zakutálela, když tu byl na návštěvě bratr. Mrška jedna.“ popadne ji bývalá mrtvola a začne ji chroupat.

„Vidíte? Já to říkal, že když je někdo hrbáč tak nemusí být nutně vrah.“ Odvětí naštvaně bratr skoro zavražděné a práskne dveřmi.

„Ehm…“ odkašle si domácí skřítek. „Jestli mohu podotknout zkontroloval někdo jestli je zde paní doopravdy mrtvá?“

Bystrozor se podívá na paní Smržovou a ona na něj.

„Myslel jsem, že je mrtvá už nějakou dobu dle toho zápachu.“ Zahledí se mladý bystrozor do stropu.

„Ne to smrtí tady Bětka!“ začne se pořádně smát paní Pořádná a ukazuje na paní Smržovou, která jen pokrčí rameny.

A jaké z toho plyne děti ponaučení? Raději nejezte z podlahy, i kdyby vypadala sebečistěji. Také si dejte pozor na hrbáče. Jeden nikdy neví.

 

 

Přeji hezký večer

 

Vaše Pepi K.