Zadání domácího úkolu
V rámci eseje je vaším úkolem mne obeznámit s tím, k jaké Ishgarské magii jste si nakonec našli cestu. Při psaní se můžete opřít o obsah celého letošního ročníku, např. proč myslíte, že zrovna tento druh magie, jak jí hodláte jednou využít pro dobro svého kouzelnického života, jaké komplikace v ní shledáváte atd. Můžete to pochopitelně zpracovat i více příběhovou formou o cestě ke své magii napříč celým rokem apod.
Minimální rozsah alespoň 9 palců, umělecky založení si mohou práci zkrátit o 2 palce, pokud přiloží kvalitní vyobrazení sebe při užívání své zvolené magie.
V případě dotazů či nejasností se neváhejte obrátit na můj sovinec.
Vypracování
Beteramis Athenodoros
Ztracené magie Ishgaru (1.A)
Závěrečná esej
Dobrý den, paní profesorko,
Na úvod hned musím přiznat, že ze mě zdatný ishgarský kouzelník asi nebude. V prvním pololetí jsem se opravdu hodně snažila věnovat se svým meditacím, snažila jsem se do sebe nasát nějaké Ethernano, abych mohla kouzlit jinak, než jsem zvyklá. Bohužel, v půlce listopadu jsem při jedné ze svých meditací dost nastydla (jak jsem vám psala už v prvním úkolu, nejlépe se mi medituje v lese, což není zrovna teplé místo), takže potom jsem musela meditování na tři týdny přerušit. Zkoušela jsem si pro sebe najít jiné meditační místo, ale bohužel nikde jsem se už necítila tak dobře uvolněná - v sovinci to podivně páchne, v nebelvírské věži je nějaký meditační klid naprostou utopií, do starého kumbálu neustále courá tolik zvědavců, že mě po víkendovém cvičení půlka hradu překřtila na Strašidlo z Kumbálu. Že jsem toho za ten víkend moc nenameditovala, to asi dodávat nemusím.
No, nakonec jsem si našla celkem dobrou skrýš v Komnatě nejvyšší potřeby, ale lesu se to tam nevyrovná.
Od druhé hodiny jsem potom začala poctivě cvičit držitelskou magii. Docela mě ta myšlenka nadchla, že bych mohla kouzlit i jinak než jen pomocí hůlky. Navíc se mi to zdálo i poměrně snadné - v podstatě jen vyměním hůlku za jiný magický artefakt a místo kouzelných formulí se pokusím seslat kouzlo pomocí své vůle a mocí Ethernana, které (snad) mám v sobě. Potíž se ale objevila hned vzápětí - kde vzít správný artefakt? Zkusila jsem to nejprve s brkem, který jsem postavila na pergamen a snažila jsem se, aby za mě psal (víte, něco ve stylu bleskobrku, akorát že šlo o neočarovaný klasický brk). No, k ničemu to nevedlo. Ať jsem se snažila sebevíc, nevytvořila jsem ani kaňku, natož abych psala. Ze začátku jsem neklesala na mysli, nakonec nikdo z mých spolužáků žádné úspěchy neměl, takže jsem vkládala velké naděje do pravidelných meditací a každodenních cvičení s brkem. Když jsem ale nebyla úspěšná ani po měsíci, začala jsem dost pochybovat. Ve třídě první spolužačky hlásily dílčí úspěchy. Calla, má spolubydlící, cvičila pravidelně se svíčkou a nakonec se jí podařilo vyvolat na knotu malý plamínek. Nevydržel hořet dlouho, jen pár okamžiků, ale byl tam. A dařilo se jí to opakovaně! Říkala jsem si tedy, že jsem možná zvolila špatný artefakt. Plamen svíčky přece nějak pracuje s elementem ohně, ale s čím měl pracovat můj brk?
Nakonec jsem tedy pokusy s brkem vzdala a zkusila jsem to taky se svíčkou - Calla mě trpělivě instruovala každý večer před spaním, zatímco sama cvičila svou magii, ale nevedlo to nikam. Někdy v této době jsem onemocněla a nemohla jsem se pravidelně věnovat meditacím, což mě demotivovalo ještě více. Tím hůř, že jsme na hodinách právě probrali prostorovou magii a já velmi zatoužila, abych ji dokázala ovládnout. Zkoušela jsem celé hodiny posunout maličkým předmětem z místa na místo. Stačilo by mi, kdybych dokázala pohnout pírkem, ale nešlo mi ani to.
Před Vánocemi se mi ale stalo něco zajímavého. Víte, malovala jsem řadě přátel malé obrázky na kamínky, abych jim pod stromeček dala nějaký unikátní dárek. Malování mě hodně baví, když mám v ruce štětec, připadám si opravdu naplněná a svobodná, cítím spoustu tvůrčí energie a ve své podstatě si u toho odpočinu lépe jak při meditaci. A najednou jsem si všimla, že moje malůvky vypadají trochu jinak, než by měly. Barvy jsou zářivější, taky jistější. Když teď maluji, mám pocit, jako kdyby můj štětec sám věděl, co má malovat - jako kdyby on vedl mou ruku, ne já jeho.
Tady je jeden z kamínků, který jsem malovala:
Vidíte, jak se sakuře třpytí kmínek? A celkově vypadá mnohem lépe, než jak by můj výtvor vypadat měl. I ostatní obrázky vypadaly o dost lépe, měly hezčí barvy, místy nádherně přecházející - neuvěřitelné.
Jen nevím, do které magie by toto vlastně spadalo - kdyby štětec kreslil sám, užívala bych ho tak, jak jsem si to představovala s brkem. Ale já ho pustit nesmím. Nicméně možná že se k tomu časem dopracuji? Každopádně hodlám dál pokračovat v meditacích a uvidím, co z toho nakonec bude.
S úctou
Beteramis Athenodoros
P.S. Moc vám děkuji za pěkný školní rok, paní profesorko. Předmět mě moc bavil a hodně mě mrzelo, že jsem se mu v prosinci nemohla věnovat tak, jak si zasloužil. Každopádně vám přeju pěkné prázdniny a pokud někdy v budoucnu otevřete další ročník, ráda se přihlásím.
