Zadání domácího úkolu

Zadání závěrečné eseje zní „Knihomilské desatero“.

Zamyslete se a sepište deset pravidel, kterými by se měl každý správný knihomil řídit.

Doporučený rozsah je 9 palců, pokud se rozodnete esej vypracovat klasicky (deset pravidel a ke každému krátký slovní komentář), u kreativnějších vypracování může být samotný text trochu kratší - nejdůležitější je to, aby esej obsahovala 10 srozumitelných pravidel.

Vypracování

Dobrý den, slečno Marylin,

posílám své vypracování... pořád jsem váhala, jak desatero pojmout, až jsem dostala myšlenku. Snad mi projde (byť přiznávám, že s tím trochu počítám) a snad mě nezakousnete příliš (zvlášť u toho posledního bodu to myslím není jisté).

Knihomilské desatero pro knihomilčata

1. Knihy se nebaští
   Možná jste někdy slyšeli, že někdo je zcela zažraný do určité knihy či série, nebo že daného autora úplně žere, nebo něco podobného. Faktem ale je, že v dospělé společnosti je žrát knihu idiom, ve skutečnosti se knihy do pusy nestrkají.
   Případné nadšené líbání čerstvě získaného vytouženého výtisku je taktéž o něco šetrnějším projevem než nacpání celé stránky do pusy.
2. Knihy se ani netrhají
   Přestože lze snadno pochopit snahu co nejrychleji se knihou prokousat (ano, to je opět idiom), je potřeba při otáčení stránek postupovat opatrně, aby se listy nepotrhaly.
   Cílené trhání knih by správnému knihomilovi vůbec nemělo přijít na mysl. Jistou výjimku mohou tvořit knihy určené k odtrhávání jednotlivých listů, i u nich je ale třeba postupovat šetrně.
3. Knihy se nehází do dřezu
   Správný knihomil chce mít knihu vždy u sebe a vytahuje ji i při některých běžných činnostech, přesto není vhodné knihy házet do dřezu. Ani do umyvadla, ani do vany, a už vůbec ne do nočníku.
4. Knihy při listování nepokládáme zbytečně vysoko
   Správný knihomil vnímá knihy všemi smysly. Z toho důvodu je samozřejmě dobré neomezovat se pouze na zrak, zároveň je ale vhodné si uvědomit, že zrak je také smysl a neměli bychom ho při zkoumání knihy vynechávat. Proto si knihy pokládáme tak nízko (popřípadě sebe tak vysoko), abychom do knihy při jejím listování viděli.
5. Knihy neopatláváme špinavýma rukama
   Lze jedině souhlasit s tím, že čokoláda je super a kniha vonící po čokoládě stejně tak, zvlášť pak, pokud si znovu připomeneme knihomilské využití všech smyslů. 
   Přesto bychom neměli zapatlávat knihy čokoládou, neboť to kromě dočasného zatraktivnění aromatu přináší i další méně příjemné důsledky.
   K opatlání knížek nejsou vhodné ani další materiály. Ano, přezrálý banán taktéž ne. Nálev z kukuřice už vůbec ne.
6. Na knihy nestoupáme bez respektu
   V ideálním případě na knihy nestoupáme vůbec. Nad využitím knih jako stupátek lze za určitých okolností přimhouřit oči, zvlášť pokud knihu používáme k tomu, abychom se dostali k dalším knihám na vyšších poličkách.
   Přesto je potřeba myslet na to, že ne každá kniha nás unese a některým knihám taková zátěž vůbec neudělá dobře.
   Pro komínky knížek výše řečené platí tuplem, knihy obecně nerady padají pod pokusy člověka.
7. Poznámky do knih píšeme s rozvahou
   Samozřejmě je možné najít dobré důvody, proč do knih psát. Knihy určené k zapisování jsou přímo ukázkovým příkladem, ale představit si samozřejmě jde i doplňování poznámek, zatrhávání důležitých informací či třeba mimořádně zajímavých jazykových obratů.
   Dlužno ale podotknout, že začmárat půlku strany první fixkou, která nám přijde pod ruku, pravděpodobně onu definici "s rozmyslem" nesplňuje.
8. Knihy nejsou činely
   Hluk se dá vyrábět i mnohem účinněji, zkuste si třeba zapůjčit pokličky od hrnců (ovšem skleničky raději ne). Knihám navíc nemají rády tvrdé údery, které jsou k vyrobení hluku nezbytné.
   I zde samozřejmě platí, že za určitých okolností lze bušení knihami tolerovat, neboť, opět, knihomil zkoumá knihu všemi smysly, tedy ho zajímá i její zvuk, obecně ale není teba (ani vhodné) dlouhodobě opakovaně zkoumat rány z úderů.
9. Respektujeme knihomilské vlastnictví
   Je v pořádku a zcela žádoucí půjčovat si i cizí knihy (a zapůjčovat své), ale dělá se to jinak než proplížením se do místnosti v nestřeženém okamžiku a urychleném čapnutí nejlákavěji vyhlížející knihy.
   Fakt, že na místo uloupené knihy umístíme svou milovanou knížku, může být polehčující okolností, ale obecně vzato nestačí na odčinění.
10. Knihy nezahazujeme na zem
    Pokud rodič zvolil špatnou knihu, čte příliš nahlas, příliš potichu, příliš rychle, příliš pomalu, ..., lze problém naznačit i jinak. Nabízí se třeba tahání za vlasy, kousnutí do ruky, kopnutí do kotníku a podobná jednoznačná sdělení.
    Kniha je ale kamarád, knize v takovém případě nikdy neubližujeme.