Zadání semináře
Vyberte si jedno ze zadání níže a to zpracujte.
1. Stvořte báseň na téma Šedivák (Brockenské strašidlo). Co v ní budete přesně popisovat, je zcela na vás. (minimálně 20 veršů)
2. Nebo napište příběh na stejné téma. (minimálně 3 palce textu)
3. Vyfoťteminimálně 3 různé fotografie hry světla a stínů. Ke každé fotografii připište krátký komentář, na co že se to dívám.
4. Inspirujte se vším, co jsme si o Šedivákovi dnes řekli, a své představy mi nakreslete.
Vypracování
Dobrý večer,
zasílám domácí úkol k semináři. Vybrala jsem si možnost č. 2 a napsala krátkou povídku (pokusem o básničku nebo o obrázek bych Vás nechtěla trápit). O Šedivákovi jsem nikdy předtím neslyšela, takže se jednalo o velmi zajímavé počtení, obzvlášť proto, že ho budu moct používat pro vysvětlení proč, ačkoliv byl výlet do Irska před lety nezapomenutelný zážitek a jeho krajina je úchvatná, na přejití po Carrick-a-Rede mostu nevzpomínám zrovna s láskou (a vůbec to nemá nic společného s mou hrůzou z výšek, obzvlášť z těch, ze kterých se dá spadnout a které se houpou. :) )
Něco ho zašimralo na noze. S trhnutím se zvedl do polosedu a ve stejnou chvíli si uvědomil, že je mu zima. Vážně, vážně velká zima. Ale ne, zasténal se zasmušilou odevzdaností někoho, komu už se párkrát poštěstilo probudit se v časných ranních hodinách na mlžné pláži. Ne, ne, ne, ne, tohle už se nesmí stávat. Posbíral se na nohy, vyklepal si písek z vlasů, jak jen nejlépe to šlo (a buďme upřímní, nešlo, zkoušeli jste se někdy zbavit mokrého písku?) a odhodil kraba, který se mu utábořil v nohavici.
Jestli to takhle bude pokračovat, tak už by se taky jednoho krásného rána nemusel probudit. V posledních týdnech procital čím dál tím blíž břehu moře, o dnešku ani nemluvě, pomyslel si, a vzdal snahu zachumlat se do kabátu, z jehož cípů crčely pramínky vody. Jestli ho jednou neskolí utonutí, tak zápal plic určitě. Lepší začátek dne si nedovedl představit, zavrčel skrz zaťaté zuby, napůl proto, aby se mu alespoň na chvíli přestaly drkotat, a vydal se na cestu.
Zanedlouho došel k rybářovu domku. Srdce se mu rozbušilo jako o závod a v ústech ucítil nepříjemné sucho. Nejprve donutil k činnosti levou nohu, potom pravou. Udělal, krok, ještě jeden a pak další. Zabočil za roh. Uf, žádná lampa na okně. Jen tma. Bezpečná, všeobjímající tma. Srdce obnovilo pravidelný rytmus a přestalo mu tepat ve spáncích. Když si pospíší, tak ho dnes nikdo nespatří. Už tak se mu celá vesnice vyhýbá. Jako by nestačilo, že byl od dětství pořád nemocný a rodiče mu umřeli, když mu bylo 16. Ne, ještě tohle. Tohle…prokletí. Ale ne, tak tomu nechtěl říkat, on nebyl pověrčivý. Na rozdíl od všech ostatních. Povzdechl si, a cítil, jak mu v žilách každým dnem koluje v žilách čím dál tím víc hořkosti. Nevěřil, že ho v ještě v kolébce vyměnily víly nebo že nějaký jeho předek kdysi narazil na Banshee. Prostě si občas vyšel na noční procházku, aniž by si toho byl tak úplně vědom. 1 Co je na tom tak strašného? Ale vysvětlujte to lidem, kteří se bojí, že když zapomenou pozdravit osamělou vránu, přinese jim to neštěstí.
Celý promrzlý vystoupal do mírného kopce, obešel ohradu, otevřel branku, odstrčil ovci a sklesl na skřípající lavici. Svlékl si promáčené boty a kabát a vešel do světnice. Ťuk, ťuk, kap, ťuk, ťuk, kap. Otočil se zvukem. Na podlahu, přesněji řečeno na hromádku dříví vyskládaného na podlaze, kapala z díry ve střeše voda. Potlačil chuť zmíněnou hromádku vší silou nakopnout a vhodil navlhá polena do ohně. Místnost naplnil štiplavý kouř. To, že mléko, které si nalil ke krajíci oschlého chleba bylo evidentně kyselé, už ani nevnímal. Poslední dobou měl pocit, jako by se proti němu celý svět spikl. Namlouval si, že je na samotu zvyklý, ale lidé prostě nebyli stvořeni k tomu být sami. Cítil, jak se v něm zvedá vlna vzteku, potřeboval na vzduch. Těžká ranní mlha ještě neopadla, ale všechno bylo lepší než dusivá kombinace mokrého dřeva a spálené rašeliny. Přehodil přes sebe starý, zašedlý vycházkový plášť a namířil si to zpět k pobřeží.
Na molu stál rybář. Zrovna si chystal sítě na zítřejší lov, když v tom v dálce spatřil vysokou postavu. Zamával na pozdrav, ale nikdo nezamával zpět.
Poznámka pod čarou
1 Chytré knihy praví, že náměsíčnost nezačala být vážněji zkoumána až do devatenáctého století, kdy už to tomuhle nešťastníkovi nebylo nic platné.
S pozdravem
Daisy Carterová
