Zadání semináře

Vyberte si:

1. Vyberte si jeden ze způsobů, vytvořte vlastní dračí vejce a pochlubte se výsledným výtvorem. Budu požadovat alespoň dvě fotky. Jednu během tvorby se jmenovkou, druhou s hotovým výrobkem.

 

Pokud nemůžete sehnat polystyrénové vajíčko, můžete použít modelínu, bramboru či si jinak poradit.

 

2. Nebo se vciťte do role právě se líhnoucího dráčka a napište mi o tom příběh, tak na min. 4 palců.

 

Máte sice volné obě varianty, ale seminář je na výrobu dračího vejce a je dost způsobů jak vajíčko jako takové nahradit, pokud nechcete objednávat. Proto bych raději viděla vaše dračí vejce, ale ani za příběh se zlobit nebudu.

Hodně štěstí!

Vypracování

Ahoj!

Osud to tak chtěl, že tě budu trápit příběhem o líhnoucím se dráčkovi. Snad se bude líbit!

Barb

* * *

Tma. Všude tma. Chci si narovnat nohu, ale nejde to. Už mi tu začíná být dost těsno. ale možná to tak má být. Zívnu si a chci si protáhnout křídla. Ještě nedávno to šlo, ale teď naráží do něčeho tvrdého, co se kolem mě smršťuje. Nebo snad já rostu?

 

* * *

 

Vejce se v hnízdě zachvělo a bylo slyšet, jak cosi uvnitř škrábe na skořápku. Už je to tady! Už je tady ta chvíle, kdy na svět přijde nový drak!

Na skořápce se objevila malá prasklinka, která se táhla přes celou jeho délku. Se zatajeným dechem to sledoval párek magizoologů, kteří opuštěné dračí hnízdo našli. Samice musela být pryč pouze chvíli, protože jinak by vejce vystydlo, a neuměli si představit, co ji muselo od mláděte přimět odletět.

 

* * *

 

Snažím se ze všech sil ostrým zoubkem prorazit to pevné, co je kolem mě. Asi se to podaří, mám přece sílu! Ještě jednou natáhnout ruku, jednou nohu, protáhnout křídlo. Raz, dva, tři, čtyři... Na střídačku protahuju vše, co se dá a doufám, že mi to pomůže.

Najednou se něco změní. Vidím. Já vidím! Malinkatý proužek světla ozářil mé zmuchlané tělíčko, které se poskládaně krčí uvnitř čehosi. To vypadá nadějně! Už vidím i to, jak krásnou smaragdovou barvu mám! Chci být venku, chci se vidět celý!

 

* * *

 

Ozval se ohlušující řev, který vyzval neprodleně k tomu, aby se všichni odklidili do bezpečí. Matka se vracela a podle všeho nebyla úplně v dobré náladě.Naštěstí hnízdo bylo v dosti kamenitém terénu a tak pozorovatelé mohli skočit za jeden z kamenů opodál a modlit se, aby neskončili jako večeře.

Ta přistála v následujících pár vteřinách kousek od nich. Zakrvácený bezvládný kus něčeho, co bývalo pravděpodobně ovcí.

 

* * *

 

Naposledy prudce kousnu do "obalu" a ten se rozlomí ve dva. Oslepí mě zář slunce, ale také něco jiného. Láskyplný pohled obrovského stvoření, které si mě prohlíží a očichává mě. Nebojím se. Cítím lásku a radost - jak také jinak, když to je moje matka! Ihned mi přistrčí kus čerstvého masa, do kterého se s chutí zakousnu. Jak lahodná ta sousta jsou!

Pohledem zavadím ještě o něco. Cosi se krčí za kamenem, ale ten pach... pach je mi povědomý. Nechám to být - přeci jen,  ta ovce je opravdu lahodná...