Zadání domácího úkolu

Blížíme se ke konci roku, tak si to snad mohu dovolit...

Vymyslete si sami zadání domácího úkolu (aby se týkalo cikánských karet) a vypracujte ho.

Pokud si chcete od kartaření odpočinout, beru i povídku, poezii, cokoli. Jinak si můžete ale vymyslet úkol "na tělo", tak toho využijte. :-) Já sama o takovém zadání vždy jen snila...

 

Minimálně 3 palce. :-)

Vypracování

Cikánské karty (povídka)

 

Když Jasná hvězda přirazila k přístavnímu molu, Rivka nemohla uvěřit, že její plavba je už opravdu u konce. Nikdy dřív by nevěřila, že 5 týdnů může být tak dlouhá doba, když máte většinu času trávit jen v maličké kajutě a možností, jak si ukrátit čas, je tak žalostně málo. Ale teď byla v přístavu a kapitán po ní už chtěl jen, aby co nejrychleji opustila jeho loď. Byly časy, kdy by ji takové jednání uráželo, ale teď už věděl, že kapitán je prostě nevrlý chlápek. Rád se na lidi mračí a Rivka si byla jistá, že si hulákání na námořníky užíval, ale nebyl zlý a držel slovo. Teď byla v Taiene, přístavní městě mnohem větším, než kdy dřív viděla a pěkně daleko od domova. Zhluboka se nadechla vzduchu plného pachu soli a vydala se po molu k samotnému městu.
Rivka se snažila, aby nebylo na první pohled jasné, že ranec, který nesla pod paží, je všechen její majetek. Také se snažila nedávat najevo, jak moc ji pohled na město překvapil, město bylo mnohem velkolepější, než si uměla představit. Zoufale se snažila nezírat na všechno jako vesnický balík, kterým byla, a taky dělala, co mohla, aby působila starší. Něco jí říkalo, že dívka, které ještě zdaleka nebylo 20, bude přitahovat víc nežádoucí pozornosti než mladá žena neurčitého věku. Brzy se ale musela smířit s tím, že selhává ve všech směrech.
Na venkově, kde vyrostla a odkud se rozhodla utéct, byla slušně oblečenou dívkou a každému bylo při pohledu na ni hned jasné, že je z dobré rodiny. Žádná vesnická šlechtična, ale rozhodně děvče z prosperující farmy. V Taiene ale nikdo nebyl oblečený jako ona, žádná z žen či dívek, které potkala, neměly ani podobné šaty, dokonce i účesy se zde nosily jiné a Rivka zkrátka každým coulem vypadala jako cizinka. Místní si šli za svým, ať už měli na práci cokoliv, každý věděl, kam jde a nikdo si jen tak nevykračoval, ale dívka vlastně netušila, kam jít, co pár kroků se rozhlížela hledaje něco, co by ji zajalo a za čím by se mohla vydat a nejednou si uvědomila, že se zastavila, aby si prohlédla nějaký dům.
Taiene bylo vystavené z bílého kamene, střechy kryté červenými taškami a zatím každá budova, kterou Rivka minula, měla nejméně dva patra. Domy měly zdobená průčelí a nechyběly dekorativní sloupy, nad mnoha hlavními vchody byl v patře balkon a u jediného okna nechyběly okenice. Kde bylo jen trochu místa, tam rostl cypřiš, palma, nebo nějaký keř, z nichž mnohé kvetly. Ve vsi, odkud Rivka pocházela, byl z kamene postavený jen hostinec a i ten měl kamenné jen přízemí, horní patro, kde bydlel hostinský s rodinou, bylo ze dřeva. Čím hlouběji do města se dívka dostávala, tím honosněji domy vypadaly. Inu, kdo by chtěl žít u přístavu a všeho toho hluku, kdyby nemusel?
Bylo časné dopoledne a Rivka se rozhodla, že se zkusí nejprve trochu zorientovat ve městě. Bylo sice trochu zvláštní zase chodit po zemi, která se nekymácí, ale byla si jistá, že si brzy znovu zvykne a protáhnout si nohy chůzí bude opravdu příjemné. Pak se poohlédne po nějakém tom místě k noclehu a s trochou štěstí narazí i na nějakou práci. Plavba byla dražší, než si představovala, ale ještě jí zbylo dost peněz, aby si s nimi nějakou dobu nemusela dělat starosti. A až najde práci, která jí zajistí přísun dalších financí, bude mít po starostech a bude moci začít plánovat, co se životem vlastně udělat. Jejím snem bylo stát se členkou cechu bojovníků, to byli nejuznávanější mistři zbraně v celé říši. Bojovat neuměla, ale uměla lovit v lese a docela obstojně si vedla s lukem, byla si jistá, že se dokáže naučit všechno ostatní. Nebo by se mohla přidat k dobrodruhům, kteří prozkoumávají prastaré ruiny a hledají poklady. Říká se, že v zemi jsou roztroušení desítky zřícenin hradů, pevností a zbytky starověkých chrámů, hrobky a celá pohřbená města z dávných časů, ve kterých se dají najít opravdu úžasné věci. Rivka zkrátka toužila po velkém dobrodružství a upřímně věřila, že tohle je první krok k jejímu životu snů. Vlastně ne první, nejdříve se rozhodla, že si nevezme sedláka, s nímž jí domluvila sňatek její matka, potom si vzala všechny své věci a utekla, pak přemluvila kapitána Jasné hvězdy, aby ji vzal na palubu a doplula až do Taiene. Rivka se usmála, když si uvědomila, že pokud to bere takhle, už je nejspíš na půli cesty ke splnění svých snů.
Z myšlenek ji vytrhl jakýsi hluk. Znělo to jako moře pokřikujících se hlasů, hudba a výkřiky. Ať je to, co je to, jen pár ulic od ní se něco děje. Rivka neváhala a vydala se tím směrem. Brzy se ocitla na náměstí, což se dalo odhadnout jen podle toho, jak daleko od sebe zde byly domy, a možná podle velké kamenné sochy, která se tyčila nad nekonečným davem lidí, kteří proudili mezi bezpočtem různobarevných stánků. Rivka se brzy dozvěděla, že ve městě se koná jarmark a rozhodla se, že procházku městem odloží na později, protože tohle si nechtěla nechat ujít. Určitě jí přinese štěstí, když svůj první den v Taiene začne tím, že si koupí něco pro radost. Bude to její talisman.
Rivka rychle zjistila, že takový dav je jako velká voda, který ji unáší jí nezbývá, než udržovat jeho tempo, směr a jít nebo stát, když jde či stojí lidé okolo. A tak se stalo, že se zastavila před stánkem postarší ženy s pozoruhodně barevným šátkem na hlavě a s těmi největšími náušnicemi, jaké kde Rivka viděla, která prodávala všemožné ozdůbky, talismany, amulety a jak hlásala cedule, také nabízela čtení budoucnosti.
„Myslím, že ty, děvče, potřebuješ znát svou budoucnost víc než jiní,“ oslovila Rivku stařena překvapivě silným hlasem. Dívka by sama u stánku ani nezpomalila, ale na tom, jak na ni promluvila, bylo něco... Rivka stačila potkat na tucet prodejců, kteří se snažili oslovovat kolemjdoucí, aby je svým zbožím zaujali, ale tahle žena, jako by jí mluvila přímo do ucha, i když seděla na stoličce za stolem plným zbožím. Nemluvila až tak nahlas, mluvila zkrátka přímo k ní.
„No tak, holka, neostýchej se,“ pokračovala stařena a odkudsi vytáhla balíček karet. „Jen pár mincí a dozvíš se, co si pro tebe osud připravil.“
„Já na tyhle věci moc nevěřím,“ dostala ze sebe Rivka nejistě. Stará žena na ni upírala své tmavé oči jako dravec na myšku a dívka měla problém ze sebe vymáčknout každé slovo.
„Dobrá, moje milá. Ukážu ti dvě karty a vyčtu z nich tvou minulost a přítomnost. Když to nebude pravda, jdi a užívej si taienský jarmak. Ale jestli ti povím pravdu, necháš si přečíst i budoucnost, co ty na to?“ Během řeči se stará žena postavila na nohy a obešla stánek, takže teď stále přímo proti Rivce.
„Já nevím, já...,“ vysoukala ze sebe Rivka, než ji babka popadla za ruku a táhla za stánek. Rivka si povzdechla a následovala ji. Mihlo se jí hlavou, že by se mohla vyškubnout a dát se na útěk, ale nepředpokládala, že by se v tom davu dostala daleko a navíc, co by si ta stařenka mohla zkusit takhle na veřejnosti?
Za stánky měli trhovci své vozíky se zbožím. Stařena měla mezi dvěma vozíky, hned za svým stánkem, natažené barevné plátno, jako by hned za stánkem stál malý stan. Uvnitř seděla snědá černovláska s ohnivým pohledem, kterou stará žena poslala místo sebe prodávat, a jen mladá cikánka odešla, stařena se posadila na její místo za malým stolkem. Bylo tu právě tolik prostoru, aby si Rivka sedla na polštář proti staré ženě. I když je od zástupů nakupujících dělilo jen pár kroků a plátěný závěs, najednou jako by zvuky zvenčí přicházely tlumeně a ty dvě byly docela samy.
Jen se stará žena uvelebila, promíchala karty a dvě položila na desku stolu. Podívala se na Rivku a přívětivě se na ni usmála.
„Tak začneme, což? Tohle je tvoje minulosti,“ žena ukázala na jednu z karet a obrátila ji lícem nahoru. Objevil se muž truchlící nad hrobem. „A tohle je tvá přítomnost,“ obrátila i druhou kartu a Rivka se dívala na muže a žena kráčející za povozem.
Stará žena promluvila dřív, než se Rivka stačila na cokoliv zeptat. Zjevně nad významem těchto karet nemusela dlouze dumat. „Ve tvé minulosti je Vdovec a tvou současností je Cesta. Ve tvé minulosti se stalo něco velmi smutného, něco, co člověka zasáhne nekonečným žalem,“ stará žena zvedla k Rivce oči a zatvářila se soustrastně. „Někoho jsi ztratila, děvče, že? Možná to byl někdo z rodiny a možná to byl muž. Ale i když to byla velká rána, nepoddala jsi se tomu. Máš v srdci zármutek, ale než abys seděla doma a plakala, rozhodla jsi se zatnout zuby a jít dál, pokračovat v životě, protože chápeš, že poddávat se truchlení nic nezmění.“
Rivka pevně stiskla rty, aby udržela neutrální výraz. Ten sňatek jí domluvili proto, že její otec náhle zemřel. Z počátku byla z jeho smrti v takovém šoku, že vůbec nedokázala vnímat, co se kolem doopravdy děje. Každé ráno vstala, aby se postarala o zvířectvo, celý den dělala, co bylo potřeba, večer šla spát a celou dobu měla pocit, že je pod vodou, nic není skutečné, barvy jsou šedé a zvuky neexistují. Když se z toho probrala, plánování svatby už bylo v plném proudu. Rivka utekla, aby si toho muže nemusela vzít, ale kdyby je předtím nenavštívila Smrtka, nic z toho by se nestalo.
Stařena se na ni jemně usmála a pokračovala druhou z karet. „Tvůj život teď řídí Cesta, všechno se dalo do pohybu, možná, že jsi se rozhodla podniknout velký krok, o kterém jsi dlouho přemýšlela. Ale možná, že to všechno vyplynulo samo, podstatné je, že teď se všechno mění a ty teď zrovna nemáš pevný bod. Ve tvém životě se právě teď všechno mění a nejde jen o to, že se z dítěte, kterým jsi ještě nedávno byla, stává mladá žena, kterou již brzy budeš. Jsi daleko od domova a nejspíš nebudu daleko od pravdy, když řekne, jsi z něj odešla, aby sis našla nový.“ Stará žena se na chvíli odmlčela, aby dala Rivce čas trochu to všechno vstřebat a nespouštěla z ní své tmavé oči. „Tak co, chceš vědět, co kartou řeknou o tvé budoucnosti?“ zeptala se jí nakonec.
Rivka rychle přemýšlela. Jistě, ta žena mohla podle jejího oblečení snadno poznat, že je na cestě a daleko od domova, ale přesto. Je možné, že by se trefila dvakrát po sobě jen tak náhodou?
Stará žena se na ni vemlouvavě usmála, řekla si cenu a natáhla k ní ruku.
Rivka se na nataženou dlaň dívala a nakonec z rance vyhrabala peníze a dala je ženě. Vždyť si tu chtěla koupit něco pro radost a pro štěstí, co je lepšího než výklad budoucnosti? Jestli je ta žena podvodnice, jak ji Rivka stále napůl podezřívala, řekne jí něco hezkého, třeba že se dobře vdá a bude mít krásný dům a kupu dětí, nebo že najde pravou lásku a bude navěky šťastná. To není špatný začátek v novém městě.
Žena se na ni usmála a peníze u ní zmizely jako mávnutím proutku. Pak znovu pečlivě promíchala balíček karet a tentokrát jich na stolek mezi nimi vyskládala hned šest, vždy ve dvojicích.
„Tohle je tvá blízká budoucnost, to, co tě čeká v nejbližších dnech a týdnech,“ žena obrátila první dvojici karet a Rivka se dívala na katy Faleš a Zloděj, zatím co se stařena pobaveně zasmála. „Myslím, že by ses měla mít na pozoru, děvče, protože až se spolu rozloučíme, budeš se muset potýkat s podvodníky a lidmi, kterým nebude radno věřit.“ Stařena velmi nápadně zdůraznila, že podvodníci na Rivku čekají až po výkladu, takže ona sama k nim nepatří.
„Faleš říká, že narazíš na lidi, kteří tě budou chtít připravit o tvé peníze, kteří s tebou nebudou jednat čestně, a kterým na tobě nebude záležet. Musíš si dát pozor, abys nebyla důvěřivá a nenechala se napálit. Měj na paměti, že věci dost často nejsou tak jasné a dobré, jak by se na první pohled mohly zdát.
Zloděj říká, že se jim povede tě o něco připravit. Nevyčítej si to, až k tomu dojde, pouč se tím. Pamatuj si, že Zloděj není ta nejhorší věc, která tě může potkat a nepřipraví tě o všechno, co máš. Setkání s ním není příjemné, ale není to konec světa. V kombinaci s Falší je ale velké nebezpečí, že tě okrade nebo ti nějak uškodí někdo, komu budeš důvěřovat. Buď opatrná, holka, bude to potřeba.“
Stařena se odmlčela jen na tak dlouho, aby se přesunula ke prostřední dvojici karet. „Tohle je tvoje vzdálenější budoucnost. Budeš k ní muset dojít, ať už to bude dobré nebo špatné, nestane se to hned zítra, a bude to trvat o to déle. Tady hovoříme o měsících, možná i několika letech,“ vysvětlil a otočila karty lícem nahoru, na stole se objevil Dům a Důstojník.
„Karta Dům ti slibuje, že si najdeš domov. Nebude to prostě jenom místo, kde budeš moci večer složit hlavu, bude to místo, kde budeš doopravdy doma. Co víc, najdeš ve svém životě pevný bod, o který se budeš moci opřít, bude to něco, s čím budeš moci počítat. To ti teď schází, ale dočkáš se nápravy. Také můžeš očekávat, že najdeš lidi, kteří ti budou opravdovými přáteli, skutečnou jistotou, takže jim budeš moci věřit.
Důstojník je příslibem kariéry, děvče. Ať už půjde o jakýkoliv domov, nebude to tvoje domácnost. Jestli si přeješ najít v Taiene manžela, tak tě zatím čeká zklamání. Neříkám, že se tu nevdáš, ale nebude to v dohledné době. Tady v tomhle domě budeš pracovat, budeš mít jistou, stabilní pozici a nejspíše si povedeš dobře. Důstojník nemluví jen o tom, že budeš pracovat, on míří po žebříčku nahoru a také nosí uniformu.
Řekla bych, že najdeš dům, kde tě přijmou do služby. Budeš nosit stejnokroj, budeš v jejich domě bydlet a povedeš si dobře. Tohle většinou nabízejí lidé z lepší části města, takže být na tvém místě, těšila bych se. V nejbližších měsících a letech se ti povede dobře.“
Stařena se na Rivku spokojeně usmála. Ta jí úsměv trochu křečovitě vrátila. Toužila po dobrodružství, ne po práci nějaké služky nebo komorné. Ale dovedla si představit i horší scénáře. Zakázala si na to myslet, byla si ale vědomá, že existují.
„A co ty zbývající karty?“ zeptala se nakonec. Samotnou ji překvapilo, jak její hlas zněl dychtivě.
„To je tvoje vzdálená budoucnost,“ přikývla stařena a otočila poslední dvojici karet. Smrt a Naděje.
„Aha, takže nakonec umřu,“ pronesla Rivka dřív, než stačila stará cikánka cokoliv říct. „Na to přece nepotřebuju kartářku, nakonec umřeme všichni.“
„Ne tak hrr, holka!“ napomenula ji stařena a poklepala na kartu Smrti zažloutlým nehtem ukazováku. „Tohle je karta Smrt, ale neznamená, že zemřeš. Smrt přichází nečekaně a obrací věci vzhůru nohama. Vidíš ty přesýpací hodiny, co má kostlivec v ruce? Smrt zamíchání věcmi ve tvém životě stejně důkladně, jako pískem v nich, když jimi otočí. Budeš žít ve svém domě, mít svou práci a svou jistotu, když se stane něco, co všechno změní. Smrt obvykle chodí bez ohlášení, takže se možná ráno probudíš do normálního dne, nebudeš čekat nic nezvyklého, a až přijde večer, budeš vědět, že nic už nikdy nebude jako bývalo. Smrt není dobrá ani zlá, ale když se před jejím příchodem budeš mít dobře, těžko se po setkání s ní budeš mít dobře dál. Nejspíše se ti nebude líbit, co ti přinese.
Naděje ale říká, že všechno zlé, je k něčemu dobré. Ať už bude změna sebe nepříjemnější, otevře ti dveře k něčemu lepšímu. Nebude to ale hned, budeš se muset nejprve srovnat s následky té změny, možná s sebou přinese nepříjemnosti, se kterými se bude muset nejprve vypořádat, než bude moci být ono zlepšení možné.“
Stará žena se na Rivku usmála a začala karty zase sbírat. „Pokud chceš slyšet víc, budeš muset zaplatit, má drahá.“
Rivka by víc slyšela ráda, ale tolik peněz zase neměla, aby si to mohla dovolit. Rozloučila se tedy se starou ženou a opustila její maličký stan a znovu se stala součástí davu, který se stále vinul mezi prodejními stánky. Trvalo dlouho, než se z náměstí dostala, ale to jí vyhovovalo, měla o čem přemýšlet.

 

 

Rivka si v Tiene užije pár nepříjemných chvil. Zjistí, že ceny ve městě jsou mnohem vyšší, než čekala, cech bojovníků nemá zájem o nezkušené holyk z ulice a taky pozná, že je ve městě mnoho nepoctivců, kteří ji nejednou napálí tak, že po dlouhém dni plném tvrdé práce skončí bez odměny.
Pak se jí shodou náhod povede zachránit dceru z urozené rodiny a její otec Rivku za odměnu zaměstná jako dceřinu osobní strážkyni. Nejen, že bude bydlet v jejich sídle, ale dostane se jí také dobrého výcviku od jejich strážmistra. Rivka se pod jeho vedením naučí bojovat, jak si vždy přála, a stane se tak opravdu způsobilou ochránkyní urozené dámy.
Politika a intriky mezi urozenými zapříčiní, že šlechtický rod, v jehož službách se Rivka ocitla, upadne v nemilost a její služby už nejsou více potřeba. Rivka se tak ocitne znovu na ulici, tentokrát s nálepkou služebníka zapuzeného rodu. Nakonec se rozhodne Taiene opustit, ale už to nebude vyjukaná vesničanka poprvé daleko od domova. Tentokrát už bude mít jakožto bojovnice co nabídnout a bude se tak moci vydat za dobrodružstvím, o kterém tolik snila.

Jaké dobrodružství to bude? No, to zatím vymyšlené nemám :)

 

 

S pozdravem,

Vilja C. Dechant

Havarspár