Zadání domácího úkolu

Pro závěrečnou esej si můžete vybrat ze tří zadání. Vyberte si samozřejmě jen jedno a to nejméně na 9 palců zpracujte.

 

1) Moje nejzajímavější denní karty a jejich významy v průběhu letošního školního roku. 

2) Vyberte si maximálně 3 letos probírané karty a rozepište se o nich. Ideálně přidejte i vlastní zkušenost s nimi. Můžete ale po svém klidně zpracovat i pouze kartu jedinou. 

3) Napište povídku, kde bude ústředním tématem výklad z cikánských karet. V povídce využijte samozřejmě také vědomosti letos získané. 

 

Vypracování

Dobrý den,

 

Vybrala jsem si možnost 3.

 

Žila kdysi jedna dívenka, jmenovala se Ella. Život k ní byl již od narození krutý. Její maminka zemřela krátce po porodu, a tak se měl o Ellu starat její tatínek sám. Byl to obyčejný sedlák, který každý den musel chodit na pole a starat se o hospodářská zvířata, aby bylo co na talíř i na sebe. Neměl jinou možnost, a proto si maličkou Ellu bral všude s sebou. Po nějakém čase začal být velmi unavený. Dítě i hospodářství bylo na jednoho až příliš velká zátěž, a tak se rozhodl, že si najde ženu, aby se alespoň o Ellu a domácnost měl kdo postarat. Tak se stalo, že se do roka oženil.

Macecha ale myslela hlavně sama na sebe a nebohého otce strašně honila. Stejně tak i chudáka Ellu. Před otcem macecha hrála milující maminku a jen co otec zašel za roh, už po ní křičela, nadávala a dávala jeden úkol za druhým. Když bylo Elle patnáct let, její otec zemřel. Macecha zdědila dům a Ellu z něho nemilosrdně vyhnala. Směla si vzít jen pár věcí, které měla ve svém pokoji. Ella se slzami v očím dávala do ranečku šaty po mamince a pár drobností, co jí zbyly po otci. V tom si ale všimla jakési malinké krabičky v rohu truhlice. Na nic nečekala, schovala ji do šatů a odešla pryč. Naposledy se otočila za domem, který byl od narození jejím domovem. Rozhodla se, že se vydá do světa a jednou se sem vrátí s penězi, aby mohla odkoupit dům po rodičích, pro sebe a svou budoucí rodinu. 

Za vsí se posadila do trávy a vylovila z ranečku onu záhadnou krabičku. Opatrně ji otevřela. Byl v ní dopis a jakýsi balíček karet. V dopise stálo:

 

Milá Ello,

Tento dopis píši, neboť vím, že už tu dlouho nebudu. Tvůj tatínek o mně nevěděl všechno. Když se staral o naše hospodářství, já vydělávala výkladem z karet. Tyto karty máme v rodině už mnoho generací. Naši předci je vytvořili a začarovali. Pokud je má v ruce právoplatný dědic, může se na ně ve všem spolehnout. Svěř se jim se vším, co tě trápí, ale stejně tak jim vyprávěj, co pěkného tě během dne potkalo, stejně, jako by jsi se svěřovala mně, kdybych u tebe byla. Ony tě povedou a budeš-li v ně věřit, vše špatné se ti obloukem vyhne. 

Je mi líto, že nemohu být s tebou. Pozdravuj tatínka. Nemá to jednoduché, ale obě nás miluje, stejně, jako já vás. Dávám na vás ze shora pozor.

S láskou

Máma

 

Elle během čtení vyhrkly slzy. "Také tě miluji mami a děkuji," povídá Ella mezi vzlyky, zatímco vzhlíží k nebi. "pozdravuj tátu, miluji vás." Opatrně si složila dopis zpět do ranečku a do ruky vzala balíček karet. Prohlédla si obrázky, ale moc moudrá z nich nebyla. Rozhodla se proto zajít do města a najít někoho, kdo by mohl kartám rozumět. Šla rovnou za nosem a za tři dny přišla do malebného městečka. Bylo tu krušno, neboť do města přijel cirkus a komedianti. Štěstí bylo Elle nakloněno. Za cirkusovým stanek totiž stál malý stan, který měl na cedulce napsáno: "Věštění z ruky a karet". Ella na nic nečekala a vstoupila dovnitř.

Za malým stolkem seděla drobná stařenka. Než stihla Ella něco říct, stařenka ji zarazila. "Už jsem tu na tebe čekala, Ello" podívala se jí hluboko do očí a usmála se. "Vím proč jsi přišla. Tvá maminka mi všechno řekla než tě porodila. Dlouhá léta se mnou nepromluvila. Jsem tvá babička." Ella zůstala stát jako očarovaná. "Babička? A proč mi o tobě táta nikdy nic neřekl?" Nevěřila vlastním uších Ella. Stařenka smutně sklopila oči. "Tvoje maminka na mě byla naštvaná. Jednou jsme se nepohodly a už mě nikdy nechtěla vidět. Bylo mi to tak líto, ale i tvůj tatínek respektoval přání mé dcery a nechtěl mě k ní pustit. Až ve chvíli, kdy čekala tebe, za mnou zašla. Po tolika letech jsem konečně viděla svou holčičku, která pod srdcem nosila mé budoucí vnoučátko. Měla jsem radost. Jak za to malé, tak i za to, že za mnou tvá maminka přišla. Strávily jsme spolu krásný den. Před odchodem se mě zeptala, zda se o tebe postarám, kdyby se něco dělo. To jsem samozřejmě slíbila, ale tvůj otec mě po smrti tvé matky nechtěl k tobě pustit, a tak jsem se držela poblíž a čekala, až přijdeš ty. Však ti také mám ukázat, jak se pracuje s cikánskými kartami." Stařenka na Ellu tajemně mrkla. "Možná si teď říkáš, že jsem nějaká pomatená stará bába, ale právě karty mi řekly, že mě dnes navštívíš. Navíc máme věštění z karet v krvi." "To jsem netušila. Táta mi nic neřekl." Řekla trochu zmatená Ella. "Táta to ani neví" zasmála se babička. "Nikdo mu nic neřekl. Tvá maminka se bála, že by ji za to odsoudil. Ale to by bylo na dlouhé povídání, na to bude ještě času dost. Vyndej si z ranečku karty a dáme se do práce." 

Ella na stůl položila balíček karet, které se velmi podobaly těm, které tam měla poskládané babička. "Teď ti stručně řeknu, co jaká karta říká. Samozřejmě je ale i velmi důležitý tvůj osobní pocit. Karty k tobě budou mluvit a vyvolávat emoce a asociace." Řekne babička a položí na stůl první kartu.

"Tato karta se nazývá Oko boží. Je to stabilita a ochrana. V případě, že nám vyjde s negativní kartou, pak tyto karty zmírní. Dle mého názoru je spojena i s bohem a vírou. Tedy bychom měli věřit, že věci, které se nám dějí, jsou cestou správným směrem."  Dořekne a podívá se na Ellu, jestli dává pozor. Ta ji mile překvapí otázkou. "Může to být i vysoce postavená osoba?" Babička se usměje. "Vidím, že budeš mít karty také v krvi. Vsadily jsme na správného koně." Mrkne. "Ano, určitě by to mohla být i vysoce postavená osoba, neboť je to oko Boha a ten je nejvýše postavený. Mohlo by to tedy tak být." Položí na stůl další kartu.

"Toto je karta Kněze. Opět je stočená k víře a náboženství. Určitě bych řekla, že se může jednat i o odpuštění a očištění." "Tedy to může mluvit i o našich činech. Ať už těch dobrých, které vykonáme pro druhé a jsme Bohem i knězem pochváleni, tak ale můžeme dostat i pokání za zpověď ze svých hříchů." Skočí Ella babičce do řeči. "Výborně děvče. Jde ti to samo, to je dobře." Položí na stůl kartu Cesta.

"Určitě pro tebe nebude těžké si představit, o čem by mohla být tato karta. Všichni jistě jako první pochopí, že nás čeká nějaká cesta. Něco se bude hýbat a buď se chýlit ke konci nebo naopak je to na začátku." "Potkat nás může cesta dobrá, která nás dovede přesně tam, kde bychom chtěli být a nebo ta špatná, kde být nechceme, ale musíme, abychom dali něco do pořádku a něčemu se naučili." Dodala Ella. "Maminka by na tebe byla pyšná" usmála se na Ellu babička a položila na stůl další kartu.

"Karta Svatba, tak ta se nemusí ani moc rozebírat. Značí samozřejmě svatbu jako takovou, může ale značit i přátelství nebo rodinné vztahy. Záleží, s jakou jinou kartou nám vyjde. Samozřejmě svatba je o dvou lidech, chovají k sobě hluboké city, o kterých tato karta také mluví." "Svatba nám ale změní život. Změna by mohla také být schovaná pod touto kartou, že babičko?" "Ano zlatíčko. I o změnách je tato karta."

A tak se bavily o jedné kartě za druhou, když je náhle vyrušil a vystrašil nějaký hluk z venku. Jak se Ella lekla, z jejího balíčku vypadly čtyři karty - Cesta, Poselství, Naděje a Láska. Babička si toho všimla a pohladila Ellu po tvářích. "Čeká tě krásný osud, holčičko. Starej se o své karty a vždy jim věř, tak jako tvá matka, já a mnoho dalších generací přede mnou." Řekla a zabalila Elliny karty do šátku a podala jí je. "A teď se schovej a ani nedutej, ať se stane cokoliv, nezasahuj. Už jsem stará, bát se o mně nemusíš. Svůj život jsem prožila dobře." Ella babičku poslechla a schovala se. 

Najednou do stanu vešli vojáci, co že to ta bába prodává. "Vykládám z karet, ale nikdy jsem si za to nenechala platit." Ohradila se babička. "Zadarmo nebo ne, čarovat se nesmí. Víš jaký je trest pro čarodějnice?" Usopil se na babičku jeden z vojáků. "Vím to moc dobře. A ty mi pověz. Cožpak se mě nebojíš, když jsem taková čarodějnice? Co když ti místo nosu přičaruju chobot?" Babička se začala smát. Smích ji neopouštěl ani ve chvíli, kdy ji vojáci svázali a vedli na hranici. Ella se slzami v očích utíkala pryč. Cestou bědovala, že je to její vina. Kdyby za babičkou nepřišla, mohla babička žít. Běžela ani nevěděla kam. Po chvilce se ocitla u jakéhosi chlívku a rozhodla se v něm přespat. V noci se jí zdálo o babičce. Vzkázala ji, že se nemá trápit, že se má dobře.

Ella se ráno probudila a rozhodla se, že půjde v babičiných stopách. Bude cestovat a lidem vykládat karty. Nikdy za to však nic nechtěla. Dělala to pro lidi, nikoli pro sebe a bohatství. I přes to jí lidé občas něco dali, aby se neměla zle. Prošla mnoha vesnicemi i městy a potkala různé lidi. Lidé ji měli rádi, protože vykládala jen příznivé sudby a ty špatné uměla tak hezky nastínit, že se lidé ani těch horších dní nebáli. Lidé si mezi sebou začali o Elle povídat. Hodně ji vychvalovali a básnili, jak je milá a krásná. Taková zpráva se donesla i mladému princi, který se zatoulal do tohoto městečka a rozhodl se tedy, že Ellu navštíví a nechá si také karty vyložit, aby věděl, kde hledat tu pravou budoucí královnu.

Přišel před stan, který Ella postavila po vzoru své babičky a vešel dovnitř. Tam seděla na podlaze nádherná dívka. Ihned se do ní zamiloval. I Ella, když k němu vzhlédla, zažila pocit, jako nikdy předtím. Oba se na sebe mlčky usmívali. Měli pocit, jako by se už dlouho znali a měli radost ze setkání. V tu chvíli Elle na stůl vypadly karty - Láska, Dům a Svatba. Ella se po očku podívala na karty a tváře ji zrůžověly. Filip, jak se princ jmenoval, něžně pohladil Elliny tváře a pohlédl ji hluboko do očí. Ella ani nevěděla, do koho se to vlastně zakoukala.

Filip ji podal ruku a pomohl ji vstát. "Odpuste slečno, že tak civím, ale hezčí dívku jsem ještě neviděl." Řekl Filip a políbil Elle ruku. Ta se začala červenat. "Vím, že je to hodně zbrklé, ale nemůžu si pomoct." V tom si Filip před Ellu poklekl. "Vzala byste si mě?" Zeptal se a podíval se Elle do očí. Ella se cítila jako ve snu. "Mě? Opravdu se to děje a tento krásný mladý muž mě žádá o ruku? Jak bych mohla odmítnout." Pomyslela si Ella a přikývla. Filip ji s velkou radostí chytil do náruče a políbil. Odvedl ji ze stanu a posadil na svého koně. Takto si svou milovanou odvezl k sobě na zámek. Ella ztratila dech. Vůbec netušila, že je ti princ. A kdyby jenom princ, ale budoucí král, který měl po svatbě dosednout na trůn. To na sebe nenechalo dlouho čekat. Jen co král s královnou uviděli dívku, kterou si Filip vyvolil, do druhého dne uspořádali svatbu. Král předal synovi žezlo a vládu a spou s královnou se těšili na vnoučátka. 

A jak to byli s Elliinou macechou a domem? Jakožto nová královna jí dům zabavila, ale protože měla dobré srdce, přestěhovala ji do malého domečku a domeček po rodičích darovali chudému sedlákovi, aby se o vše staral. Jako královna by se o hospodářství starat nemohla. Tím pomohla sobě, ale i sedlákovi. A protože Ella poslechla babiččiny i matčiny rady a lidem vykládala nezištně a svědomitě, na všechny byla milá a pomáhala, kde se dalo, tak jí karty i osud přály a její život se otočil k lepšímu. Měla milujícího, krásného a věrného muže a karty, které se nikdy nemýlily. A až jednou jejich děti vyrostou,  hádejte, co se stane s kartami? Přesně tak. Tak, jako je zdědila jejich matka, tak je zdědí i ta dcera, která k nim bude mít nejblíže nebo bude potřebovat pomoc. V jejich království se už nikdy kouzla netrestala, a aby to dali i světu vědět, pojmenovali své království jako Kouzelné království.

Vše dobré, ale i to zlé, bývá po zásluze odměněno, stejně, jako v našem příběhu. Ella už nebyla nikdy sama, měla po boku velkou lásku. Svého milovaného Filipa a tři krásné děti. K tomu na ně všechny dohlíží stále usměvavá babička, která vše věděla díky svým kartám a občas se podívá, jak se rodince daří. Že by na ně měla dávat pozor? A proč? Lidé je mají rádi a tak jim žádné nebezpečí nehrozí.

 

S přáním pěkného dne 

Eame Vórimar