Zadání domácího úkolu

Vítejte u zadání ročníkové eseje, kterou je třeba odevzdat, pokud chcete zdárně ukončit první ročník Symboliky kolem nás. Ročníková esej se skládá ze tří částí, vypracovat musíte každou z nich.

1. Tajemné dveře do světa magických symbolů

Určitě jste si jich už všimli. V zadním koutě naší učebny byly po celou dobu, nenápadné, jen trochu pootevřené, tajemné… Vaším úkolem v této části je jedno z níže uvedeného:

a) Popište, zbásněte nebo nakreslete, jak dveře do říše magických symbolů vypadají. Prý jsou plné ornamentů a reliéfů, mají na sobě prazvláštní klepadlo a kliku, ale každý je vidí trochu jinak.
b) Napište, zbásněte nebo nakreslete, co jste spatřili a zažili, když jste těmi dveřmi prošli.

2. Vlastní Ex commentāriīs

Slyšeli jste už někdy o tzv. Ex libris? Jedná se o grafickou značku, symbol, který určitým způsobem charakterizuje majitele knihy, je jeho osobitým obrázkovým podpisem. Vaším úkolem je stvořit Ex commentāriīs, grafický podpis do vašeho zápisníku, při jehož tvorbě použijete rostlinnou a zvířecí symboliku (chcete-li, nemusíte se omezovat letos probranými symboly, můžete si nastudovat i jiné). Co přesně vás vystihuje, jaké zvíře, jaká rostlina? Vyberte si jedno z níže upřesněných zadání a to zpracujte:

a) Vlastní obrázek + krátký komentář ke zvoleným symbolům
b) Grafická koláž symbolů + krátký komentář ke zvoleným symbolům

3. Vlastní symbol

Všechny symboly nějak vznikly, někdo je vymyslel, nakreslil, přiřadil jim význam. Vy si právě to vyzkoušíte ve třetí části ročníkové eseje. Vymyslete, nakreslete a popište význam vámi stvořeného symbolu. Nemusíte se držet letos probíraných témat, fantazii se taktéž meze nekladou.

Vaše ročníková esej by neměla být kratší než 10 palců. Jeden poctivý obrázek vydá za 2,5 palce textu, věřím, že tři čáry či šmouhy na papíře mi nepošle nikdo z vás.

Přeji mnoho sil a tvořivé inspirace!

Vypracování

Beteramis Athenodoros

Symbolika kolem nás (1.A)

Závěrečná esej

 

 

Dobrý den, madam,

moc děkuji za pěkné zadání, hned se do něj pustím:

 

1) Dveří jsem si všimla, několikrát jsem jimi hleděla do prostoru za nimi. Ten prostor je krásný, barevný, plný světla a stínů, podivných jevů. Nikdy jsem jimi nevstoupila, trochu mě děsil ten králík u vstupu. Víte, tohle je ta jejich „klika“ - leží až u země a musíte ji pohladit. Králík pak zastříhá ušima a otevře vám dveře, provede vás jimi jako Alenku do říše divů. No a o to šlo. Hrozně jsem se bála, že když dveřmi projdu, bude těžké najít cestu zpět – že tam uvíznu podobně jako Alenka.

Dveře tedy vypadají takto:

 

 

Jejich klepadlo je ten velký kruh v úrovni očí. Vlastně to není klepadlo, normálně jím prostrčíte ruku dovnitř a zamáváte. Když si vás někdo všimne, přijde a podívá se na vás, aby zjistil, co chcete. Někdy vám i otevře. Je to děsivé – a asi je jasné, že jsem to nikdy nezkoušela. Kdo ví, co by se tam mohlo potulovat a čekat, až si to někdo zavolá.

Dveře jako takové jsou krásné, je to vlastně tepaná branka, která drží v pantech spíš kouzlem než fyzikálním zákonem (no vážně, ono to vlastně ani žádné panty nemá) – je v ní spousta symbolů odkazujících na různé kultury, no však to vidíte sama. Nejvíce se mi na ní líbí strom života, v kombinaci s králíkem a „klepadlem“ symbolizujícím slunce vypadá branka jako plná života a pozitivní energie.

 

 

2) Ex commentāriīs jsem sama nakreslila takto:

 

 

Musím říct, že mě tento nápad nadchl, hrozně dlouho jsem vymýšlela, jak by měl můj podpis vypadat. Bylo jasné, že na sobě bude mít dubové lístky a žaludy – je to můj oblíbený symbol, nejenže odkazuje na sílu a tvrdohlavost, velkou odolnost, ale dub je také posvátný, uctívaný v mnoha kulturách. A hlavně, patří ke mně a k mé rodině - moji předkové ho nosili ve jméně po dlouhá staletí.

Zbývalo tedy vymyslet ještě živého tvora, který by mne symbolizoval – a kterého zároveň zvládnu nakreslit. Přeci jen, takový podpis by asi měl být celkem jednoduchý, mám-li ho používat. Zvolila jsem tedy nakonec motýla – je krásný, symetrický, navíc je symbolem lehkosti bytí a radosti ze života, svobody a dlouhověkosti až nesmrtelnosti, symbolem znovuzrození. To všechno se ke mně hodí, řekla bych. Pravda, nesmrtelná asi nejsem, stejně jako o tom znovuzrození se dá polemizovat, ale minimálně jsem schopná přizpůsobit se mnoha věcem a najít si v nich „svou cestičku“. Hlavně jsem ale svobodná, snažím se mít neustále radost ze života, cítit lehkost svého bytí, možná až trochu lehkomyslnou. Krása je pro mě potom velice důležitá, snažím se ji tvořit usilovně a tak často, jak jen to jde.

 

 

3) Můj vlastní symbol. Úkol nejtěžší! Symbol by měl být jednoduchý, jasný, musela jsem tedy vymyslet něco, co bude mluvit samo za sebe – a co přitom ještě nebylo vymyšleno. Těžké!

Nakonec mám tedy toto:

 

 

Symbolu říkám Osudové přiblížení a jak vidíte, jedná se o loď nad dvěma kruhy. Kruhy zde značí upřený pohled dalekohledem, který upínáte vy k někomu vzdálenému – nebo který někdo vzdálený upírá na vás. Loď zvěstuje, že se onen dotyčný blíží – bílé plachty jsou dobrým znamením, přichází k vám přítel, pomoc nebo zkrátka někdo, jehož úmysly jsou čisté a vedené ve váš prospěch. Kdyby ale plachty byly černé, byl by symbol velkým varováním: potom by se k vám blížil nepřítel, pohroma, za kterou stojí bdělá mysl s jasným zrakem, jemuž nemůžete uniknout.

Poslední složkou symbolu je půlměsíc nad lodí. Znamená, že jde o neodvratné, osudové přiblížení, probíhající „dnem i nocí“. Takové přiblížení nelze zastavit, lze se na něj pouze připravit.

 

 

Moc vám děkuji za pěkný školní rok, paní profesorko. Velmi mne rmoutí, že tímto jsem si dostudovala všechny vaše předměty... Co budu dělat? Upřímně, nejraději bych tu esej neodevzdala, propadla a příští rok si to celé zopakovala.

Tak vám přeju pěkné prázdniny, ať je máte plné pohody a slunných dní.

 

S úctou

Beteramis Athenodoros