Zadání semináře
Zkuste se stát dramatiky. Vyberte si část z nějaké knihy (nejlépe Zeměplošské) a tu mi tu zdramatizujte. Což znamená, že mi nejen přepíšete dialogy, ale také popíšete scénu (jak by měla vypadat, jaké jsou kulisy, z čeho jsou kostýmy) a také mi zde napíšete, jak by se měli jednotliví herci pohybovat. Minimální rozsah je 3 palce. Můžete nakreslit i obrázek, v tomto případě bude minimální rozsah 2 palce.Vypracování
Dobrý den,
posílám své zpracování jedné scény z Erika.
Úryvek je bohužel poněkud delší - nechtěla jsem škrtat Pratchettův text a scénické poznámky jej poněkud natáhly.
V příloze posílám také náčrtek (velice hrubý) scény.
S pozdravem
H. Centaurix
Terry Pratchett: Faust Erik
Hlavní náměstí v Tsortu
Vlevo otevřený stan, v něm u stolu s rozvinutými plány/mapou postávají – většinou zády k publiku – bojovníci oblečení po řeckém způsobu, občas vzhlédnou k plátnu, které představuje pozadí scény. Je na něm vyobrazený pahorek s citadelou, kolem pahorku městské (ovšem starověce řecky městské) budovy.
Vpředu – stále v rámci stanové střešní plachty – sedí Lavaeolus, má začerněný hrudní plát, „sukni“ řeckých a římských bojovníků, obnošený červený plášť a vedle sebe přilbu s oškubaným chocholem. Je pohodlně usazen v křesle, nohu s chráničem holeně nataženou před sebou, a háže chlebíčky Zavazadlu, které po nich chňapá víkem.
U pravého okraje scény se tyčí zeď vysoké budovy.
PRVNÍ BOJOVNÍK: vzhlédne a pohlédne k věži na pozadí
Když tam pošleme nějakých padesát tisíc našich vojáků, mohlo by jich déšť kamení přežít dost na to, aby zaútočili i na samotnou věž.
OSTATNÍ BOJOVNÍCI: pohlédnou také k věži, přikývnou a pak se vrátí zpět k plánům, na nichž si ukazují nejvhodnější trasu útoku.
Mrakoplaš s Erikem a dvěma strážnými vcházejí z levého rohu (vzadu), každý strážník jednou rukou svírá zajatcovo rameno a druhou má v pohotovosti na meči u pasu. Projdou kolem debatujících bojovníkům, který jim věnují jeden pohled a bez zájmu se od nich zase otočí ke svým plánům. Před odpočívajícím bojovníkem stráže Mrakoplaše a Erika postrčí tak nešetrně, že spadnou na kolena.
Mrakoplaš má červený hábit s dlouhými rukávy, zdobený s hvězdičkami, a špičatý klobouk s mírně ohnutou špičkou je očividně vyroben z látky se stejným vzorem. Pod hábitem je modrá tunika a úzké červené nohavice. Na nohou má boty se zatočenými špičkami. Je hubený a má dlouhý šedý vous.
Erik má černý hábit, vpředu zapnutý a zdobený hvězdičkami, který je mu o několik čísel větší, takže mu plandají rukávy a spodní okraj tahá za sebou. Špičatý klobouk stejného vzoru jako plášť má po stranách dolů visící klopy. Zpod pláště vykukují džíny a tenisky, má také tričko, to je však prakticky celou dobu skryto očím diváků. Na nose má brýle, pod bradou zavěšenou spoustu amuletů a talismanů a také falešné vousy na gumičce.
LAVAEOLUS (pochmurně, unaveně): Aha, tak poklona. To jste vy. (Mávne rukou k Zavazadlu) To je vaše?
MRAKOPLAŠ (opatrně): Částečně. Ale nemůžu si dovolit zaplatit za žádné škody, které udělalo. To se na mě nezlobte.
LAV: (pozoruje Zavazadlo, pak se obrátí znovu k Mrakoplašovi) Legrační věcička, co? Narazili jsme na ni, právě když hnala do kouta padesát Tsorťanů. Nevíte, proč to asi dělala?
MRA: (sklouzne hodnotícím pohledem z Lavaeola na Zavazadlo) Ono má fantastickou schopnost odhadnout, když se mně někdo snaží ublížit.
LAV (konverzačním tónem): Vážně? Magie, co?
MRA: Ano.
LAV: Něco ve dřevě?
MRA: Ano.
LAV: Pak si myslím, že bylo štěstí, že jsme z něčeho podobného nestloukli toho mizerného koně.
MRA: Ano.
LAV: Dostali jste se do něj pomocí magie?
MRA: Ano.
LAV: Myslel jsem si to. (Hodí Zavazadlu další chlebíček, to je chytí víkem.) Odkud jste přišli?
MRA: Z budoucnosti.
LAV: (pokývá hlavou, že si to mohl myslet) Hmm. Vyhráli jsme?
MRA: Ano.
LAV: Dobrá. (Nepříliš nadějně) Předpokládám, že si náhodou nepamatujete nějaký výsledek koňských dostihů?
MRA: Ne.
LAV: (s povzdechem kývne) Myslel jsem si, že ne. Proč jste nám otevřeli bránu?
MRA: (chvílí zaváhá, pohlédne na Lavaeola, pak zavrtí hlavou) Hledali jsme cestu ven.
LAV: Abyste utekli.
MRA: Ano.
LAV: Líbíte se mi. To byla jediná rozumná věc, která se za těch podmínek dala udělat. (Pohlédne na Erika) Poslyš, chlapče, až vyrosteš, chtěl bys být vojákem?
ERIK: (odtrhne oči od bojovníků diskutujících u stolu s plány, vstane) Ne, pane.
LAV (potěšeně): Prosím, to je pořádný mužský!
ERIK: Já chci být eunuchem.
MRA: (šokovaně se otočí hlavu k Erikovi) Proč?
ERIK a MRA (společně): Protože můžete celý den pracovat v harému.
LAV: (opatrně si odkašle) Vy nejste učitelem toho chlapce, že?
MRA: Ne.
LAV: Myslíte, že už mu někdo vysvětlil…
MRA: Ne.
LAV: Poslyšte, možná by že by to nebyl tak špatný nápad, kdybych řekl některému ze svých centurionů, aby to s ním probral? Nevěřil byste, jaká slova často takoví chlapci znají.
MRA: (kývne) Myslím, že by mu to opravdu velice prospělo.
LAV: (Povzdechne si, zvedne svou helmici, vstane, mávne na seržanta a uhladí si svůj obnošený plášť, pak opět k Mrakoplašovi) Předpokládá se, že vás důrazně napomenu, nebo tak něco.
MRA: Proč?
LAV: Asi za to, že jste pokazili válku.
MRA (nevěřícně): Pokazili válku?
LAV (s povzdechem): Tak pojďte. Trochu se projdeme. Seržante – vy a pár mládenců prosím.
MRA: (vstane a společně s Erikem vyjde za Lavaeolem, následují je seržant a dva strážní, kteří je přivedli, ze zákulisí vlevo vyjde několik dalších vojáků, malý průvod uzavírá Zavazadlo.)
Jakmile vyjdou zpod plátěné střechy stany, proletí kolem nich (od citadely v pozadí) kámen a rozbije se opodál za nimi.
LAV: (sleduje, odkud kámen přiletěl, pak zachmuřeně) Tam nahoře se mohou udržet celé týdny. (Pokračuje směrem ke zdi budovy vpravo, cestou se ohlédne na Mrakoplaše) Jmenuju se Lavaeolus. A vy?
MRA: (jde přikrčeně, snaží se chránit před dalšími kameny, které by snad mohly ještě přiletět)
ERIK (pyšně): On je můj démon.
LAV (s mírným údivem): Opravdu? Předpokládám, že jsou různí démoni. Tenhle bude asi dobrý, když se chce člověk někam dostat, viď?
ERIK (nabručeně): On je spíš dobrý v tom, jak se dostat odněkud. („odněkud“ významně zdůrazní)
LAV: (mezitím dojde ke zdi budovy) Výborně. (Soustředěně se dívá na zem, popochází, špičkou boty zkouší dlažební kameny, pak k seržantovi) Řekl bych, že je to tady, seržante.
SERŽANT: Rozkaz, pane! (Kývne na vojáky za sebou a začnou kopat na vyznačeném místě – za stěnou budovy, takže jsou vidět jen jejich záda a sem tam ruce, když odloží stranou dlažební kostky, nebo lopata s trochou hlíny)
LAV: (podívá se zpět na bojovníky u stolu, k Mrakoplašovi) Podívejte se támhle na ty. Ta parta kolem stolu. jeden vedle druhého samý statečný chlap, za to vám ručím, ale podívejte se na ně. (Potřese hlavou) Příliš zaměstnaní na to, aby pózovali na triumfální sochy nebo dohlíželi na to, jestli historici správně přepisují jejich jména. (Paroduje válečného hrdinu) My jsme tohle místo dobývali celé roky! (slovo „roky“ zdůrazní. Po chvilce dodá) Musíme být co nejdokonalejší vojáci (slovo „vojáci“ opět zdůrazní, vyslovuje téměř s odporem, pak pokračuje svým normálním hlasem) …říkali pořád. Věříte, že se jim to opravdu líbilo? No, já myslím, že když je všechno řečeno a vykonáno, tak proč se k tomu vracet? Smiřme se s tím a hurá domů, to říkám já.
SERŽANT: (vystoupí zpoza budovy) Našli jsme to, pane.
LAV: (stále otočen k Mrakoplašovi, zády k seržantovi) Výborně. Výborně. (Zamne si ruce) Tak to vyřídíme a můžeme si jít lehnout. Chtěli byste nás doprovodit? (S pohledem na Zavazadlo) Ten váš miláček by nám mohl být užitečný.
MRA (podezřívavě): A kam to jdeme?
LAV: Jdeme jen na návštěvu k jistým lidem.
MRA: Je to nebezpečné? (Blízko proletí další kámen)
LAV: (zavrtí hlavou) No, vlastně ani ne. Rozhodně ne, když to porovnáte s pobytem tady. A kdyby se náhodou ti ostatní rozhodli, že zaútočí vojenskou silou, no tak potom… (významně se odmlčí)
Lavaeolus, Mrakoplaš, Erik i Zavazadlo zajdou za seržantem za roh budovy, ohnou se a skloní hlavy, jako by za rohem čekal velice nízký strop. Opona (pokud možno černá) se zatáhne a celá skupinka včetně několika vojáků vystoupí před ni – stále jdou ohnutí a se skloněnými hlavami, první jde Lavaeolus. Směřují vlevo, kde na ně na konci jeviště čeká pár schodů.
Vedou konverzaci popsanou v knize.
Když pak po schodech vystoupí za oponu, je slyšet řinčení padajících věcí, zazní tlumené zaklení „zatracený mop“. Opona se otevře a odhalí vnitřek domu, s dítětem na nočníku. Za ním, za vzdušnými závoji je skryt zbytek domu.
