Zadání semináře

Vypracování

Svatý Patrik byl velmi rozporuplná osobnost. Podle mudlovské historie se o něm neví nic přesně. Všude jsou jen záznamy, které nejsou doložené. Mohla to být pravda, ale i nemusela. Ale opusťme mudlovskou historii a pojďme se podívat, co nám o něm mohou říct kouzelníci.

 

Všichni do jednoho se shodli na tom, že je to Patron Irska. A proto se rozhodli, že v den, kdy je země nejvíce zelená, uctí jeho památku.

 

Já byla přesto zvědavá a zeptala se pár kouzelníků, co si o sv. Patrikovi myslí nebo jestli o něm něco i neví. Hledala a bloudila jsem dlouho po této zemi, ale nakonec jsem přeci jen měla štěstí. Jednoho dne jsem zabloudila do malé vesničky, která snad byla starší než celé Irsko dohromady. Měla jen pár obyvatel, kteří si mě se zájmem prohlíželi. A já se jim ani nedivým. Moderního kouzelníka v těchto končinách už asi neviděli pěknou řádku let.

 

Hledala jsem jednoho muže. Párkrát jsem o něm slyšela, když jsem putovala Irskem. Nebo spíš, když jsem se ptala na sv. Patrika. Každý mi řekl, ať se ptám na Qwila. Že prý je to nejstarší kouzelník na tomto ostrově. A já ho nakonec našla. V té to bohem opuštěné vesničce.

 

Stačilo jen vyslovit jeho jméno a dovedli mě až před jeho skromný dům z hliněných cihel. Nesměle jsem zaklepala a čekala, na pozvání.

 

,,Vsupte slečno Albo. Je otevřeno."

Divila jsem se, odkud zná mé jméno, ale uposlechla jsem. Ocitla jsem se v malé světničce. Měla kruhový půdorys s oknem na západ a na východ. Byla to jedna, jediná místnost s postelí, stolem, dvěma židlemi a v rohu stála kamna s pár hrníčky a nějakým nádobím.

 

,,Vím, proč jste přišla. A já vám rád odpovím, na co si ještě budu pamatovat. Udělejte si prosím pohodlí a já nám uvařím čaj, aby se lépe vyprávělo."

 

Sama nevím, jak jsem si toho muže představovala. Přece jenom, podle povídaní vesničanů, měl být starý nejmíň jako tato země. Jenže kouzelníci stárnou jinak, než mudlové, pro nás platí jiné zákony. Qwil byl kouzelník v mudlovském těle. Byl menší než já a tipovali byjste mu nejmíň dvě stě let. Ale pohyboval se na svůj věk dost rychle:D Snažila jsem se zamaskovat údiv, ale asi se mi to nepovedlo.

 

,,To víte, slečno Albo, když žijete ve vesnici, kde žijí i mudlové, využijete každé chvilky, kdy si můžete to své ,, staré,, tělo protáhnou:D"

 

Začínala jsem mu rozumět a trochu i litovat. Přece jenom, od takového muže už se nečeká, že bude na druhé straně vesnice dříve, než nějaký mudla, kterému je 80.

 

,,Takže vy byjste chtěla něco vědět o sv. Patrikovi. Je to tak?"

Zatímco mluvil, donesl ke stolu dva hrníčky kouřícího čaje.

,,Ráda bych, pane Qwile. Mám napsat seminář o patronovi této země."

,,Uvidím, na co si vzpomenu, milá děvenko." zavřel oči a vypadalo to, jako kdyby usnul.

,,Je to už tak dávno, kdy se vrátil podruhé."

,,Podruhé?" skočila jsem mu do řeči, ,,Já myslela, že sem prostě přišel."

,,Nené, slečno Albo. Sv. Patrik, se narodil  v  Banna Venta Berniae. Jenže v 16. letech ho zajali a to sem do Irska přijel poprvé, ale jako otrok."

 

Napil se čaje a čekal,  jak to na mě zapůsobí. Ale než jsem stačila cokoliv říct, pokračoval.

 

,,Po šesti letech uprchnul a nikdo nevěděl, kde může být. Ale nakonec se sem přece jenom vrátil, tvrdil, že dostal boží vnuknutí. Když chvíli počkáte, mám tu i dopis, sen, který se mu zdál, než se vrátil do Irska, ani nevím, jestli je to kopie nebo originál nebo jak se ke mně vlastně dostal, ale mám ho tady někde schovaný."

 

Vstal a rychlostí mudovského kouzelníka přešel k jednomu z oken, kde byla velká truhla, které jsem si předtím nevšimla. Chvíli se v ní přehraboval a pak vytáhl malý balíček. Když ho donesl na stůl, poznala jsem kůži a  v ní zabalený pergamen.

 

,,Můžu?"

,,Jistě, klidně ho přečtěte nahlas. I já si ho rád zase poslechnu. Aspoň si vzpomenu, proč máme tak krásně zelenou trávu." pousmál se.

 

Opatrně jsem rozbalila pergamen a dala se do čtení.

,,Tenkrát jsem měl vidění, viděl jsem člověka řečeného Viktorikus, který přišel z Irska s množstvím dopisů a jeden z nich mi dal přečíst. Na prvním řádku stálo napsáno: Hlas Irů – a jak jsem četl dále začátek toho dopisu, zdálo se mi, že slyším jejich hlasy, které patřily lidem z oněch Volkatských lesů, které se nacházejí u Západního moře. Jako by mě jednohlasně volali: Prosíme tě synu, přijď opět do našeho středu... Já jsem po nich rovněž velmi silně zatoužil, a vtom jsem se probudil. Sláva Bohu, že po mnoha letech Pán uslyšel jejich nářek a splnil jejich přání."

 

Na chvíli jsem se odmlčela.

 

,,A tak se k nám vrátil podruhé, ale tentokrát, jako spasitel."

,,A je pravda, že jeho svátek slaví po celé zemi, i když je patronem Irska?"

,,Ano, to máte pravdu slečno Albo. V Austrálii, Kanadě a USA žije mnoho lidí irského původu, takže si tento svátek připomínají stejně jako my. Ale jak jsem tak slyšel, tak ho opravdu slaví po celé zemi."

,,A jaké jsou symboly nebo co je charakteristické pro tento svátek?"

,,Trojlístek. Zelený trojlístek. V ten den ho nosí každý. Také zelené oblečení. Dá se říct, že Irsko v ten den ještě více zezelená."

 

Chtěla jsem se zeptat ještě na pár věcí, ale bylo vidět, že Qwill už je značně unavený. A tak jsem se s ním srdečně rozloučila a ponechala ho v jeho myšlenkách. Když jsem však byla na prahu této kouzelné světničky, řekl mi:

 

,,Jednou se sem vrátíte, protože jako já i vy, zde máte kořeny."

,,Já vím, zašeptala jsem."

 

Potichu sem zavřela dveře a na chvíli si připadala jako sv. Patrik. On se sem vrátil, aby spasil tuto zelenou zem. Já se vrátím, abych našla své kořeny.