Zadání domácího úkolu

Tentokrát máte na výběr z několika možností :

1. Soudit knihu podle obalu - ano nebo ne? Jaký je váš názor? A jaké s (ne)rozohodováním se podle obalu máte zkušenosti? Jsou konkrétní knihy, které pro vás byly navzdory svému krásnému obalu zklamáním, nebo naopak knihy, které vás obalem nezaujaly, ale objevili jste v nich skrytý poklad? Jsou obálky, na které se nedokážete vynadívat?
   
2. Co si myslíte o projektech typu "Knižní rande naslepo"? (=vyberete si knížku jen podle jejího krátkého popisu, bez toho, abyste viděli její název a obal) Zúčastnily byste se něčeho podobného? A je ten popis knížky nutný, nebo mají smysl i verze, kdy si s sebou odnesete knížku o které nevíte vůbec nic?
3. Svojí oblíbené knize vytvořte popis, se kterým by se takového "rande na slepo" mohla zúčastnit (zda to bude spíš anotace nebo se podstatu knihy pokusíte zachytit jinak je na vás, fantazii se meze nekladou - cílem je zaujmout toho správného čtenáře) 2,5 palce min.
4. Vyberte si libovolnou mudlovskou nebo kouzelnickou knihu a vytvořte jí nový obal (stačí přední stranu; můžete tvořit v grafickém programu nebo na papír - kreslete, malujte, tvořte koláže – je to jedno, jen ať to pak nějak vypadá ;)) 

Otázky z bodů 1 a 2 si můžete libovolně nakombinovat, tak, abyste se s vaší odpovědí dostali min. na 3 palce.

 

Vypracování

Dobrý den,

 

vybrala jsem si zadní číslo 1.

 

Soudit knihu podle obalu – ano, nebo ne? 

Víte, to rčení s nesouzením knihy podle obalu je sice pěkné... Osobně si však myslím, že se daleko lépe aplikuje na lidi než na knihy, o kterých v originále mluví.

Buďme upřímní, knižní trh je v současnosti zkrátka přesycen. Proniknout na knižní trh je dnes snazší než před desítkami let, nemluvě o knihách vydaných samonákladem nebo prostřednictvím crowdfundingových platforem. Díky pádu východního bloku a relativně stabilní situaci na kontinentu pak máme přístup nejen k úzce zcenzurovanému výběru knih, které nekazí politické cítění obyvatel, ale prakticky k literatuře z celého světa. A už jsem zmínila e-knihy?

Nese to s sebou celou řadu výhod – kromě českých autorů máme možnost si ve výborných překladech přečíst nejen to, co zrovna frčí v Americe nebo Británii, ale také držitele Nobelových cen či autory obskurních povídek i básní z dalekého Severu nebo třeba Japonska – ale také nějaké nevýhody. Krom peněženky, která zapláče vždy, když knihomil přijde do knihkupectví, je to nesnadná orientace. Kdo se v tom má vyznat?

Když jdu do knihkupectví nebo do knihovny, musím mít jasný bojový plán. Knihy se na mě valí ze všech regálů, volají, mávají, podbízivě se usmívají. Některé jsou v rámci marketingu nacpány do popředí nebo do stojanů s obrovským nápisem BESTSELLER. Jiným hyzdí přední stranu zlatá nebo stříbrná nálepka, která říká, že kniha vyhrála nějakou soutěž čtenářů deníku, o němž jste v životě neslyšeli. Připadám si jako v Jiříkově vidění a nevím, co dřív.

Něco jiného je, když mám hodně času a jdu se do knihkupectví či knihovny ohřát, pobavit nebo jen tak porozhlédnout. V tom případě u mě rozhoduje estetika a jsem připravená bloumat mezi regály, sahat na hřbety knih a vytahovat náhodně publikace, které mě zaujmou svou obálkou. Ráda si prohlížím pěkné ilustrace na přebalech. A někdy si skutečně nějakou knihu odnesu! Nedělám to ale cíleně, když jdu zkrátka pro nové čtivo, musím mít vybráno předem. Jinak mi jde z té krásy hlava kolem.

 

Obálky tedy mají moc strhnout na knihu pozornost. U mě stále zůstává nejdůležitější autor a samotný děj knihy (aneb když si jdu pro novinku od svého oblíbeného autora, sáhnu po ní, i když se na ní grafik nehezky vyřádil), ale obálka by byla hned v závěsu. Obálka zkrátka nejvíc křičí – něco o ději si můžete přečíst v anotaci na její zadní straně, jenže když vás obálka nezaujme natolik, abyste ji vůbec vzali do rukou, může být na zadní straně klidně recept na nejlepší svíčkovou, a stejně zůstane bez povšimnutí...

Řekla bych, že mě nejvíce zaujmou takové obálky, které korespondují s mou estetikou. Baví mě temné, bizarní výjevy, tmavé kombinace barev, naopak mi radost neudělají klišé – to je ostatně důvod, proč už roky nečtu fantasy literaturu. Jednak se mi trochu přejedla, za druhé mě začaly iritovat obálky. Hrdina s drakem, plameny s drakem, drak s věží, hrdina v plamenech. Chápu, že madam Eillen jako vrchní drakoložka nad dráčky jistě jásá (a nic proti drakům!), ale knížky pak vypadají jedna jako druhá. Splývají, připadají mi tak hrozně podobné, a ve výsledku mě žádná z nich nepřesvědčí, abych si odnesla právě ji.

Nejvíce jsem trpěla pár let po boomu knižní série Stmívání, kde se to v knihkupectvích začalo hemžit více či méně povedenými napodobeninami této slavné upírské série. Mám pocit, že se knih produkovalo tolik, že už nikdo neměl čas a chuť řešit obálky – proto jsem na nich jasně poznávala obrázky z internetu. Přísahala bych, že na jedné upírské knížce byl profesorský obrázek madam Ked Looben. Jiné obrázky jsem pak snadno dohledala prostým googlením hesel vampire, angel nebo třeba werewolf.

A to mě nebaví. Já bych chtěla, aby někdo obálku pro knížku speciálně navrhnul a vyhrál si s ni.

Holduji komiksům, i zde mě zaujme spíše temnější kresba. Na druhou stranu nepohrdnu ani dětskými knihami, u nichž preferuji roztomilost a barvičky, což dokazuje Muminek omnibus z minulého úkolu.

V zásadě tedy existuje nějaký obecný rámec, co musí kniha mít, aby mě zaujala. Ale je to stejné jako s oblíbeným jídlem nebo se zamilovaností: někdy vás zkrátka něco zaujme, ani nevíte jak. Musí přeskočit jiskra.

 

Mimochodem, jednou jsem absolvovala workshop o knižním PR, kde se s šéfredaktorkou jistého nakladatelství řešila také důležitost obálek. A světě div se, prodeje mluví jasně: pěkná obálka prodává, a i sebelíbivější kniha v nezajímavé obálce zkrátka nebude mít takový dosah, který by měla v pěkném kabátku. Obálka musí být jedinečná a musí vás něčím upoutat.

A tak se nakladatelství rozhodlo jít doslova s kůží na trh... a světlo světa spatřila knížka, jejíž obálka má simulovat skutečnou lidskou kůži, včetně všech rýh, pórů a kapiček potu. Při nejlepší snaze se mi už knížku nepovedlo dohledat, ale pokud někdy potkáte hyperrealistickou obálku, na kterou se štítíte sáhnout... to je ona!